Čas jen pro mě

Vánoce v běhu

Jako malá jsem se těšila na Ježíška a dárky. S mladším bratrem Honzou jsme se nemohli dočkat, až zazvoní zvoneček a pod stromečkem najdeme možná i to, po čem jsme toužili.

U štědrovečerní večeře s námi, tedy s mámou, tátou a bráchou byli ještě prarodiče z máminy strany. Pokaždé přijeli z nedalekého okresního města brzy ráno a v našem dvoupokojovém bytě zůstali do druhého dne. To jsme hned po snídani všichni společně vlakem vyrazili k mámině sestře. Babička s dědou tam zůstali a my večer odjeli. Následovaly návštěvy druhé babičky a taky tátovy sestry.

Všude byl zmatek, křik, kapr se salátem, husa i cukroví. Pravidelně se někdo s někým pohádal a pak se zase usmiřoval pomocí „panáčků“ alkoholu. A já si přála být chvíli sama, užít si dárky, dívat se na pohádky.

Silvestr se střídavě slavil u nás, u babičky, u tety, strejdy. A vždycky s mnoha příbuznými.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Ani chvilka klidu

Když jsem se vdala, moji rodiče se na Štědrý večer k nám doslova vnutili. „Vánoce jsou o rodině,“ kategoricky prohlásila máma. „Přece nezůstaneme doma sami, jen my dva a Honza.“

Narodila se nám dcera Jolanka a opakoval se dřívější scénář návštěv, rozšířený o Pavlovu rodinu. Jenže s přibývajícími roky mi nějak chyběla energie napéct 10 druhů cukroví, vánočku a štrúdl (aby mě rodina nepomluvila), uvařit svíčkovou, upéct kachnu, připravit několik táců s chlebíčky. Na Štědrý den „musela“ být rybí polévka, kapr a salát – ačkoli my s Pavlem bychom dali raději přednost něčemu jinému. Co ale neuděláte pro klid v rodině!

A to ještě máma občas pronesla: „Věruško, já jsem dělala víc druhů cukroví a neodbývala to těmi nepečenými.“ Nebo: „Ty letos nemáš vánočku?!“

Brácha Honza byl taky ženatý, ale jeho žena Petra stanovila jasná pravidla. „Štědrý večer je náš,“ kategoricky prohlásila, „s rodinou a příbuznými se budeme potkávat až od 25. prosince.“ Máma to u nich akceptovala.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Hanky (48): Mrtvý manžel mi schválil přítele

Nechci jíst kapra

Ačkoli jsem s rodiči měla vždycky hezký vztah, vídali jsme se i několikrát týdně, ty Vánoce mě rok od roku víc stresovaly. Nechápala jsem, jak úplně normální lidi se promění v dodržovatele nesmyslných tradic. Kapr a salát, cukroví, vánočka, stejný ubrus, sváteční servis...

Když před pár lety rodiče zemřeli, naše Jolanka už byla vdaná a měla dva kluky. „Mami, nevadilo by vám, kdybychom si s Kubou udělali vlastní Štědrý večer?“ nesměle se zeptala první rok po svatbě. – „Nevadilo. Udělejte si to podle sebe,“ vyhrkla jsem.

Bylo mi pětapadesát, když jsme s Pavlem měli náš první Štědrý večer úplně sami. V klidu a pohodě. Bez cukroví, bez kapra, bez salátu. Jolanka s rodinou přišli druhý den a všechno bylo tak milé a hezké, a hlavně bez stresu.

Tip na zajímavou knihu

Na severu Švédska Ewa sáhne po telefonu. Na druhé straně planety, na západě USA, se její milovaná dcera Matilda toulá, kam ji nohy zanesou. Dny míjejí, vzrušení a vztahy začínají a končí. Dobrodružství čeká v každém dalším setkání, v každé další láhvi vína. Matilda opustila Švédsko, opustila i svou matku. A když přestane zvedat telefon, Ewa se vydá do letní noci, kde se stane někým jiným, někým, kdo má odvahu. Ve stínu Skalistých hor nastupuje Tyler na další směnu ve zchátralém motelu. Každá noc je stejná, dokud nepotká Matildu. Spolu se vydávají na cestu, vstříc svým snům. Na cestu, jejíž ozvěna se přenese až na druhou stranu Atlantiku, do bledé letní noci, kde je Ewa. Večer zbořit svět je ponurý i romantický příběh o matce a dceři, o touze po přijetí a lásce a o odvaze žít život, o němž sníte. (Vydalo nakladatelství Ikar.)

Proč nikdo nechápe, že chci být sama?

Pavla mi vzala zákeřná nemoc před třemi lety. Když mě Jolanka zvala na Štědrý den, odmítla jsem. „Je to den jako každý jiný, užijte si ho s kluky. Ráda přijdu o den později, ale chci být sama.“ – „Mami, ty chceš být opravdu o Štědrý večer sama?“ vytřeštila Jolanka oči.

To mě ovšem nenapadlo, jak budou širší rodina a různí lidé kolem pomlouvat Jolanku. Prý je bez citu, mámu nechá o Štědrý večer doma samotnou! Plakala mi do telefonu, když jí to vyčetla i kamarádka.

Letos budu už třetí rok o Štědrý den sama. A proč ne? Chce se to jen oprostit od falešných emotivních pořadů v televizi a rádiu. Mně to tak vyhovuje. Vždyť večer sama doma jsem většinu roku! Dám si lososa s bramborem, zalezu do křesla s knížkou a jsem šťastná a spojená.

Víte ale, kolik lidí se nutí dodržovat to, co ostatní, i když chtějí dělat něco úplně jiného?