Čas jen pro mě

Roztomilá žárlivost?

Když jsem poprvé seděla v čekárně psychiatrické ambulance, měla jsem telefon otočený displejem dolů. Přesto jsem při každém zavibrování ucukla.

Matyáš si myslel, že jsem u zubaře. Pravdu jsem mu nedokázala říct. Už jsem předem slyšela jeho otázku: „A co tam o mně budeš vykládat?“

Kdysi mi jeho žárlivost připadala skoro roztomilá. Na oslavě mě objal kolem ramen, když se se mnou dal do řeči jiný muž. Cestou domů poznamenal, že mi to sluší až moc. Bylo mi šestadvacet a těšilo mě, že o mě tolik stojí.

První skutečný výslech přišel kvůli kolegovi, který mě svezl z práce. Pršelo, autobus nejel. „A proč vezl zrovna tebe?“

Smála jsem se. Matyáš ne.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Kláry (59): Dostala jsem se na samé dno

Krátký klid skončil

Po narození Dominika se situace uklidnila. Alespoň jsem si to myslela. Byla jsem doma, chodila s kočárkem pořád stejnou trasu a večer usínala dřív než dítě. Neměl na koho žárlit. Když se pak narodila Dianka, náš svět se ještě zmenšil.

Jenže děti povyrostly a já se vrátila do práce.

Matyáš chtěl vědět, s kým obědvám, kdo sedí vedle mě a proč mi vedoucí píše po šesté večer. Zpočátku jsem trpělivě odpovídala. Potom jsem mu začala ukazovat zprávy. Věřila jsem, že když nic netajím, musí se uklidnit.

Místo toho hledal dál.

Jednou jsem se zdržela v obchodě, protože přede mnou paní reklamovala špatně namarkované zboží. Doma chtěl vidět účtenku. Čas nákupu porovnával s tím, kdy jsem mu napsala, že už jedu.

„Tady ti chybí dvacet minut,“ oznámil.

Stála jsem v předsíni s taškami a najednou jsem se přistihla, že si opravdu zkouším vybavit každou minutu.

Začátek pekla

Přestala jsem nosit rtěnku. Odmítala jsem pozvání na kávu. Kamarádce jsem tvrdila, že nemám hlídání, přestože Matyáš seděl doma. Bylo jednodušší nikam nejít než pak do půlnoci dokazovat, s kým jsem byla.

Nejhorší byly jeho klidné věty.

„Kdybys mě milovala, nepotřebovala bys chodit ven beze mě.“ Nebo: „Já ti věřím. Jen ostatním chlapům ne.“

Začala jsem špatně spát. V práci jsem četla jeden e-mail několikrát a stejně nevěděla, co v něm stojí. Před návratem domů mě bolelo břicho. Jedno odpoledne se mi v tramvaji rozbušilo srdce tak prudce, že jsem vystoupila o tři zastávky dřív.

Praktické lékařce jsem nejdřív vyprávěla o únavě. Teprve když se zeptala, co se děje doma, rozplakala jsem se.

Jak poznat lidi s psychopatickými rysy a jak se jim bránit?

Leanne ten Brinke: Toxiční lidé

Každý ví, kolik škody může napáchat jedno zkažené jablko. Jeden tyran ve třídě může vytvořit prostředí strachu. Panovačný partner může zničit pocit stability, bezpečí a nezávislosti celé rodiny. Dominantní šéf může zhatit výkon týmu. Bezohledný a nestoudný politik může dostat celou zemi na lopatky.

Ale kdo jsou tito toxičtí lidé? Kolik škody a utrpení skutečně způsobují? A co můžeme my ostatní udělat, abychom jim zabránili v ničení našich domovů, pracovišť a komunit?

Autorka knihy Leanne ten Brinke je docentkou na Univerzitě Britské Kolumbie, kde vede Laboratoř pravdy a důvěry. Její výzkum se zabývá důvěrou, klamáním a temnými osobnostními rysy napříč různými populacemi – od vězňů po manažery až po americké senátory. Ve své knize odhaluje, jak temné osobnostní rysy formují naše vztahy, a zároveň nabízí praktické strategie, jak rozpoznat a potlačit jejich škodlivý vliv. (Vydává nakladatelství Mimochodem.)

Selhala jsem!?

K psychiatrovi jsem šla s pocitem, že jsem selhala. Čekala jsem, že dostanu něco na nervy a zase budu zvládat práci, děti i manželovy nálady. Jenže během rozhovoru jsem poprvé vyslovila nahlas, že se bojím odemykat vlastní byt.

Pak přišel večer, kdy se sedmiletý Dominik zeptal: „Mami, proč musíš tátovi ukazovat mobil? Já taky budu muset, až budu ženatý?“

Matyáš se zasmál. Já nedokázala odpovědět.

O týden později jsem mu řekla, kam doopravdy chodím. Rozčílil se. Pak slíbil, že se změní, pokud mu přestanu dávat důvody k podezření.

Tentokrát jsem se nezačala obhajovat. Mlčela jsem, protože už jsem měla plán.

Dokázala jsem udělat první důležitý krok

S pomocí sestry jsem připravila dočasné odstěhování. Dětem jsme sbalily oblečení, školní věci a pár hraček, vbet kterých nemohou být.

Matyáš mi dodnes píše, že ničím rodinu kvůli jeho lásce.

Občas jeho zprávu čtu dvakrát a přemýšlím, jestli nejsem příliš tvrdá. Potom si vzpomenu na Dominikovu otázku.

Na kontroly pořád chodím. Ještě se budím před svítáním. Minulý čtvrtek jsem ale po práci zašla s kolegyní na kávu. Telefon zůstal v kabelce a já dopila kávu ještě teplou.