Čas jen pro mě

Na pár dní to nějak zvládneme...

Když mi bratr zavolal, že ho přítelkyně vyhodila z bytu, zrovna jsem slévala těstoviny. Telefon jsem držela ramenem a poslouchala, jak nemá kam jít. „Jen na pár dní, Radko. Než se rozkoukám.“ Jakubovi je sedmatřicet, ale v tu chvíli jsem v něm zase slyšela malého kluka, kterého jsem kdysi vodila do školky. Řekla jsem ano, aniž bych se poradila s manželem.

Můj manžel Ondřej nadšený nebyl. Máme dva syny, Matyáše a Tobiáše, a třípokojový byt není nafukovací. Nakonec ale přinesl ze sklepa náhradní peřinu. „Týden nějak zvládneme,“ prohodil. Dodnes si pamatuju, jak jsem ho za tu větu vděčně pohladila po zádech. Kdybych věděla, co přijde, raději bych se bratra hned zeptala na konkrétní datum odchodu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Renaty (42): Sousedka se k nám nastěhovala, aniž by se přestěhovala

Náš obývák se proměnil v jeho ložnici

První večery byl Jakub skvělý. Klukům ukazoval karetní triky, s Ondřejem sledoval fotbal a mně děkoval za každou večeři. Vyprávěl, že jeho přítelkyně všechno přeháněla. Vadily jí prý maličkosti, třeba hrnek na stole nebo odložené ponožky. Připadalo mi necitlivé vyptávat se na podrobnosti. Dnes bych si její verzi docela ráda vyslechla.

Po dvou týdnech jsem našla pod pohovkou tři talíře. Po měsíci měl Jakub v koupelně víc kosmetiky než Ondřej. Domů chodil pozdě, ráno dlouho spal, protože pracoval převážně odpoledne, a obývák se proměnil v jeho ložnici. Matyáš přestal zvát kamarády. Tobiáš jednou zašeptal: „Mami, můžu si už pustit televizi, nebo strejda ještě odpočívá?“

Bohužel s mu u nás líbí

Tehdy jsem poprvé otevřela téma bydlení. Jakub si povzdechl, otočil ke mně mobil a ukázal ceny pronájmů. „Tohle přece nemůžu utáhnout.“ Navrhla jsem spolubydlení. Ušklíbl se, že v jeho věku nebude žít se studenty. Když jsem zmínila příspěvek na jídlo, zatvářil se dotčeně. „Myslel jsem, že jsme rodina.“ A já místo odpovědi začala uklízet nádobí.

Ondřej se mnou přestal mít trpělivost. Nevyčítal mi samotnou pomoc, ale to, že všechny nepříjemné rozhovory končí mým ústupem. „On se nehádá s tebou. On čeká, až se kvůli němu pohádáme my,“ řekl jednou večer v ložnici. Rozplakala jsem se. Připadala jsem si chycená mezi dvěma lidmi, které mám ráda.

Máma mi situaci neusnadňovala. Když jsem jí zavolala, doporučila mi trpělivost. Jakub to má přece těžké. Zeptala jsem se, jestli by mohl na čas k ní. „Víš, že potřebuju svůj klid,“ odpověděla. Zůstala jsem s telefonem u ucha a poprvé mě napadlo, proč se vlastně automaticky předpokládá, že náš klid nepotřebuje nikdo chránit.

Tip na knihu plnou vtipných postřehů

Lucie Macháčková: Historky pod peřinou

Všechno, co jste nikdy nechtěli vědět o sexu… a ani by vás nenapadlo se zeptat! Populární stand-up komička a spisovatelka Lucie Macháčková říká nahlas to, co se většinou jen šeptá kamarádkám po třetím víně.

Vydejte se s Lucií na tantrickou masáž, zjistěte, jak to doopravdy je s malým kašpárkem a velkým divadlem a zahrajte si zábavnou interaktivní hru na lásku na jednu noc. Pobaví vás typologie předstíraček orgasmu, návod na milování podle Babici, největší chyby při sextingu či erotické nápady, které vypadají skvěle ve filmu, ale ve skutečnosti končí trapasem.

Báječně pozitivní komediální kniha o erotických karambolech, která potěší a pobaví všechny, kteří znají sex alespoň z doslechu. Odložte si svoje chmury – budete se červenat a hlavně se smát! (Vydává nakladatelství Ikar.)

Musí pryč!

Zlom přišel v sobotu. Slíbila jsem klukům filmový večer, popcorn a matrace na zemi. Jakub ale pozval kamaráda. Když jsem ho požádala, aby nám uvolnil obývák, mávl rukou. „Tak si to pusťte v dětském.“ Matyáš beze slova odnesl misku popcornu zpátky do kuchyně. Ten jeho sklopený pohled mě zabolel víc než všechny rozházené věci.

Kamaráda jsem poslala domů. Pak jsme si s Ondřejem sedli naproti Jakubovi a oznámili mu, že má měsíc na odstěhování. Nabídli jsme pomoc s hledáním pokoje i stěhováním. Bratr nejdřív mlčel, potom řekl, že by mě nikdy nenapadlo vyhodit cizího člověka tak bezcitně jako jeho.Tentokrát jsem ho neutěšovala. Jen jsem zopakovala datum a cítila, jak se mi třesou ruce.

Od té chvíle se mnou skoro nemluví. Do termínu zbývají dva týdny a zatím si prohlédl jediný pokoj, který mu nevyhovoval. Pořád mám strach, že zase povolím. Jenže včera se Tobiáš zeptal, jestli už opravdu budou mít zpátky svůj filmový večer. Slíbila jsem mu to. A tenhle slib tentokrát dodržím.