Čas jen pro mě

Sama se psem

Je mi osmačtyřicet a poslední dva roky jsem rozvedená. Můj jediný syn Adam odjel na studijní pobyt do Bruselu, odkud mi posílá fotografie hranolků, historických budov a mladých žen, které mi představuje zásadně jen jako „spolužačky“.

Po jeho odjezdu jsem zůstala sama s fenkou Bety. Je to jezevčice, která má nohy krátké, sebevědomí obrovské a výraz ženy, jež už dávno pochopila, že muži přinášejí především komplikace.

Každé ráno jsme chodily do parku. Bety očichávala keře, já nenápadně pozorovala ostatní pejskaře. Většinou to byli důchodci, maminky s kočárky nebo sportovci, kteří kolem mě proběhli tak rychle, že jsme spolu nemohli navázat ani oční kontakt, natož vztah.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Alice (44): Desetiletý syn Jonáš mi domluvil rande

Rozvedený pejskař

Jednoho rána se však k Bety přiřítil kudrnatý hnědý pes. Za ním dorazil vysoký prošedivělý muž v modré bundě.

„Barnabáši, nech tu dámu na pokoji!“ zavolal. Nevěděla jsem, zda myslí mě, nebo Bety. Obě jsme se ale zatvářily potěšeně.

Muž se jmenoval Zdeněk. Byl rozvedený, měl dvě dospívající dcery, které žily s bývalou manželkou, ale pravidelně se s nimi vídal. Pracoval prý jako lékař. Jaký, na to jsem se nezeptala. Připadalo mi neslušné zahájit známost výslechem, zvlášť když jsem měla v kapse sáček s psím exkrementem.

Od té doby jsme se potkávali skoro každé ráno. Psi běhali, my si povídali. Zdeněk měl milý úsměv a příjemný hlas. Smál se mým vtipům, což jsem po dvacetiletém manželství považovala téměř za nadpřirozenou schopnost.

Jednou jsme si dokonce zašli na kávu. Jenže ani jeden z nás se neměl k tomu, aby z toho udělal skutečné rande. Byli jsme dva rozvedení lidé, kteří už věděli, že city bývají nebezpečnější než volně pobíhající rotvajler.

Pravidelná prohlídka na gynekologii

Asi po dvou měsísích přišla chvíle, kdy jsem se musela objednat na pravidelnou gynekologickou prohlídku. Můj dlouholetý lékař odešel do důchodu a ordinaci převzal někdo nový. Sestra mi do telefonu oznámila jméno, ale přes štěkot Bety a hluk vysavače jsem jí nerozuměla.

Do ordinace jsem dorazila ve středu dopoledne. V čekárně jsem se snažila vypadat klidně, i když návštěva gynekologa patří k situacím, při nichž žena nikdy neví, zda si oblékla dostatečně dlouhé tričko.

Sestra mě poslala do kabinky. „Svlékněte se od pasu dolů a posaďte se v ordinaci.“

To je věta, kterou člověk nechce slyšet ani od lékaře, ani na prvním rande. Poslušně jsem se svlékla, omotala si kolem boků svetr a přešla za plentu. Lékař seděl zády ke mně a studoval mou kartu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Aleny (52): Zloděj, co nebyl zloděj

Ježíš, to je Zdeněk!

„Dobrý den,“ řekla jsem. Otočil se. Byl to Zdeněk. Muž, se kterým jsem poslední měsíc probírala psy, rozvody, počasí a ceny kávy, na mě hleděl přes brýle. Já stála u dveří bez kalhot a tiskla si k tělu svetr, který sahal sotva tam, kam měl.

„Pavlíno?“ vydechl. – „Zdeňku?“

Následovalo ticho tak hutné, že by se dalo krájet chirurgickým skalpelem. „Vy jste gynekolog?“ – „Ano.“ – „A nemohl jste být třeba oční?“

Sundal si brýle, zhluboka se nadechl a zřejmě hledal správná profesionální slova. „Jestli je vám to nepříjemné, můžete se objednat ke kolegyni.“ – „To je mi nepříjemné už teď,“ odpověděla jsem. „A přitom jsme ještě nezačali.“

Nakonec prohlídku provedla jeho kolegyně. Zdeněk mezitím taktně zmizel a já odcházela z ordinace rozhodnutá změnit park, telefonní číslo i možná stát.

Bety chce do parku

Tři dny jsem venčila Bety v ulicích, kam by normální člověk nevstoupil ani s policejním doprovodem. Čtvrtý den si však sedla před dveře a odmítla se hnout jinam než směrem k parku, k louce, kde se prohánějí psi.

Zdeněk tam čekal s Barnabášem. „Chtěl jsem se omluvit,“ řekl. – „Za co? Že jste lékař?“ – „Že jsem vám to neřekl.“ – „Já vám také neřekla, kdo je můj gynekolog. A vidíte, jaké z toho vzniklo nedorozumění.“

Začal se smát. Chvíli jsem se držela, ale pak jsem se rozesmála také. Napětí bylo pryč.

„Mohl bych vás pozvat na večeři?“ zeptal se. – „Jako lékař, nebo jako pejskař?“ – „Jako muž.“ –„Tak to ano. Ale moji zdravotní dokumentaci necháme doma.“

Od té doby jsme spolu. Zdeněk je pozorný, vtipný a nikdy mi nedává nevyžádané lékařské rady. Na gynekologii chodím zásadně k jeho kolegyni a on tvrdí, že je to nejlepší řešení pro naše soukromí i jeho krevní tlak.

Adamovi jsem dlouho neprozradila, jak jsme se seznámili. Nakonec jsem mu řekla jen pravdu v poněkud zkrácené verzi. „Potkali jsme se při venčení.“

Což vlastně pravda je. Jen jsem zamlčela, že při našem druhém zásadním setkání jsem byla jediná, kdo neměl kalhoty.