Příběh Michaely (42): Na chlapy mám smůlu
Velká zrada
Prožili jsme s bráchou krásné dětství. Pro mámu i pro tátu bylo samozřejmé se nám maximálně věnovat, podporovat nás ve všem, co nás baví. Nebylo jim zatěžko vozit Aleše brzy ráno na stadion, protože hrál hokej. Já jsem zase milovala tanec, tak se mnou máma několikrát týdně jezdila do okresního města.
Už na gymnáziu jsem začala chodit s o dva roky starším Lukášem. Po maturitě se dostal na techniku do Prahy a já dva roky po něm složila zkoušky na vysokou ekonomickou. Oba jsme si při studiu přivydělávali, a když Lukáš promoval, už měl skvělé místo v jedné z firem, kam docházel na brigádu. Pronajali jsme si společně menší byt a já si úplně samozřejmě představovala, že bude následovat moje promoce, svatba a děti. Byla jen promoce.
Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Renaty (59): Dala jsem dítě k adopci a celý život mě to trápí
„A kdypak do toho vy dva praštíte?“ bodře se zeptal můj táta na obědě, kam pozval včetně naší rodiny i Lukáše. „Míše je čtyřiadvacet, na co čekat. Když nám bylo s maminkou jako vám dvěma, měli jsme už obě děti,“ dodal. – „Teď je trochu jiná doba,“ nuceně se usmál Lukáš. „Nic nám neuteče, do třiceti času dost.“ – „Je to vaše věc,“ snažila se to uhladit maminka. „Jen nezapomínejte, že ve vyšším věku už nejsou děti samozřejmost.“
Podobnou diskusi už nikdy nezačali, ale já si na mámu mockrát vzpomněla. Lukáš se tak intenzivně věnoval kariéře a byl v práci od ráda do večera, až se zakoukal do mladé kolegyně, která s ním otěhotněla.
Kniha, která by se vám mohla líbit

Rue Siebertová možná nemá všechno, ale má toho dost: přátele, na které se může spolehnout, finanční stabilitu, po které od dětství toužila, a úspěšnou kariéru na poli chemické technologie ve společnosti Kline. Její svět je příjemný, tvrdě vydřený a stabilní. Dokud vše neohrozí nepřátelské převzetí firmy, za nímž stojí přitažlivý Eli Killgore. On a jeho obchodní partneři prostě chtějí Kline, tečka. Eli má k prosazení tohoto převzetí své vlastní důvody – a je to muž, který vždy dostane, co chce. S jednou výjimkou: Rue. (Vydává nakladatelství Ikar.)
Místo dětí kariéra
Opustila jsem se slzami v očích byt, který jsme si společně zařizovali a který bude hnízdečkem lásky pro někoho jiného. Naštěstí jsem získala dobře placenou práci v nadnárodní firmě, mohla jsem si nejprve pronajmout a pak dokonce koupit byt na hypotéku. Jenže jsem v něm byla sama.
Po roce se v mém životě objevil Jiří. Seznámili jsme se na večírku, kam jsem šla pracovně. Třikrát rozvedený a o patnáct let starší muž se čtyřmi dětmi, to bylo moc i na mé tolerantní rodiče. Nic mi ale nevymlouvali a čekali, co se z toho vyvine. „Hlavně, abys byla šťastná ty,“ zdůrazňovala maminka. Nemusím ani říkat, že Jiří děti rozhodně nechtěl. Zato se mu zalíbilo v mém bytě a po bouřlivém rozchodu ho musel přijet vystěhovat dokonce můj bratr.
Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Andrey (47): Proč jen jsem tak dlouho odkládala děti?
Ve firmě jsem postupovala po kariérním žebříčku a stala se regionální manažerkou pro několik zemí. Kolegové na mě koukali jako na kariéristku, jenže já prostě ze všeho nejvíc stála o rodinu. A když nebyla rodina, realizovala jsem se v práci.
Bratr Aleš se mezitím oženil s Ivkou a narodily se jim dvě holčičky. To mé vztahy většinou skončily na tom, že buď partner neunesl úspěšnou a víc vydělávající ženu vedle sebe, nebo naopak ze mě tahal peníze.
Co by vás ještě mohlo zajímat
Příběh Kristýny (40): Dítě jsem si pořídila proti vůli přítele
Děti už asi nebudou
Před třemi lety jsem se bláznivě zamilovala do pětačtyřicetiletého majitele úspěšné firmy. Seznámili jsme se přes seznamovací aplikaci. Byla to láska na první pohled, tedy aspoň z mé strany. Lehce prošedivělý, elegantní a dobře oblečený muž se sportovní postavou – značka ideál. Ani nastěhovat se ke mně nechtěl.
Brzy jsem pochopila proč. Doma měl manželku a dva puberťáky. Na to jsem přišla po půl roce. Vůbec se netajil tím, že rozvádět se nechce. Tenhle rozchod jsem nesla těžce.
Všechny pracovní úspěchy bych vyměnila za obyčejného chlapa a rodinu. Mám obavu, že se mi to už asi nikdy nesplní.
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky
Příběh Veroniky (44): Chtěla jsem se zavděčit tátovi
Autor: podle příběhu Veroniky L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 11. 2026 0:05Vztahy mezi rodiči a dětmi mohou být někdy křehké. Problém je, když dospělí neumí přijmout své dítě…
Příběh Radky (41): Bratra jsme přijali na pár dní. Zůstal nám v obýváku
Autor: podle příběhu Radky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 11. 2026 0:05Známé přísloví říká: Pro dobrotu na žebrotu. Podobnou zkušenost má naše čtenářka Radka, které bylo…
Příběh Jany (62): Dušičková lavička
Autor: podle příběhu Jany B. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 11. 2026 0:05Hřbitov nemusí být jen místem tichého rozjímání a vzpomínek. Na hřbitově se můžeme také potkat se…
Příběh Nadi (51): Halloween, duch a tchynin guláš
Autor: podle příběhu Nadi Ř. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 10. 2026 0:05Napsala nám čtenářka Naďa: Nikdy jsem nevěřila na duchy. Tedy až do Halloweenu před třemi lety, kdy…
Příběh Moniky (41): Jak jsem se ztratila v lese a našla vlastní auto
Autor: podle příběhu Moniky O. připravila Alžběta Morávková, Datum: 25. 10. 2026 0:04Manžel tvrdí, že nemám orientační smysl. Já tvrdím, že se jen příliš spoléhá na cesty. Při…
Příběh Aleny (51): Cizí žena znala moje jméno
Autor: podle příběhu Aleny F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 10. 2026 0:05S neobvyklý zážitkek z letošní podzimní dovolené se s námi podělila naše čtenářka Alena.
Příběh Sofie (38): Jeho žárlivost mě dostala na psychiatrii
Autor: podle příběhu Sofie T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 10. 2026 0:05Jak poznat, kdy je to jen obyčejný zájem o druhého a projev velké lásky a kdy už jde o…
Příběh Andrey (33): Celé dětství jsem se bála otcových kroků
Autor: podle příběhu Andrey V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 10. 2026 0:05Napsala nám naše čtenářka Andrea: Když někdo řekne, že měl přísného tatínka, většinou mlčím. Nechci…
