Čas jen pro mě

Snažil jsem se být ten silný

Jmenuji se Martin a je mi třicet let. Když se ohlédnu zpátky, vlastně si nemůžu stěžovat. Mám vlastní byt, auto, práci, která mě uživí, a rodinu, která při mně stojí. Lidé kolem mě často říkají, že mám život dobře zařízený. Kdyby se mě ale někdo zeptal, jestli jsem šťastný, dlouho bych hledal odpověď.

Odjakživa jsem byl spíš uzavřený člověk. Uměl jsem být sám a nikdy jsem nepotřeboval, aby mě někdo neustále zabavoval. Měl jsem své koníčky, svůj svět a vztahy jsem vždycky bral jako něco, co život obohacuje, ne jako jeho jediný smysl. Přesto jsem měl pocit, že když miluju, dávám do toho úplně všechno.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Kláry (59): Dostala jsem se na samé dno

Vztah jako jízda na horské dráze

První partnerka byla moje velká láska. Byli jsme spolu osm let a dlouho jsem si myslel, že bez ní nedokážu žít. Dnes už ale vím, že jsme na sobě byli spíš závislí, než že bychom spolu byli skutečně šťastní.

Když vztah skončil, dlouho jsem se z toho sbíral. Přesto jsem časem uvěřil, že příště to bude lepší. Jenže nebylo. Moje poslední partnerka bojovala s psychickými problémy a náš vztah byl jako jízda na horské dráze. Chvíli bylo všechno krásné, pak přišly hádky, výčitky, odchody a návraty. Neustále jsem měl pocit, že musím něco zachraňovat.

Často jsem si říkal: „Ještě to vydrž. Ona se změní.“ Jenže nezměnila. A postupně jsem se měnil i já.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Karolíny (36): Mám kamarádce prozradit, že jí přítel lže?

Emoce na bodu mrazu

Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem dokonalý. Naopak. Ve chvíli, kdy jsem byl zoufalý, jsem se začal chovat způsobem, který dnes sám nechápu. Byl jsem manipulativní. Říkal jsem věci, které měly druhého zranit. Občas jsem byl zlý jen proto, že jsem sám nevěděl, jak z té bolesti ven.

Když se náš vztah definitivně rozpadl, několik měsíců jsem skoro nespal. Každý den jsem přemýšlel, co jsem mohl udělat jinak. Brečel jsem, ponižoval se a nedokázal pochopit, proč se tak upínám na člověka, se kterým jsem vlastně nebyl šťastný.

Nakonec ale přišel den, kdy všechny emoce zmizely. A právě to mě vyděsilo nejvíc.

Na stejné vlně

Dva měsíce po rozchodu jsem se seznámil s Klárou. Je o šest let mladší než já a od první chvíle mi připadala úplně jiná než všechny ženy, které jsem kdy poznal.

Měli jsme stejné zájmy, dokázali jsme si celé hodiny povídat a všechno mezi námi šlo zvláštně lehce. Nehrála hry, ani nevyvolávala hádky. Když jí na mně něco vadilo, prostě to řekla.

A když jsem se jí zeptal, proč se mnou chce být, odpověděla úplně jednoduše. „Protože je mi s tebou dobře.“ Před pár lety bych po takové holce toužil. Jenže tentokrát jsem necítil skoro nic.

Romantické čtení

Modelka a bývalá hvězdička reality show Leah Mae Larkinová se vrací do rodného městečka, aby unikla mediálnímu skandálu. Možná ji to domů táhne i proto, aby si připomněla, kým bývala. V Bootleg Springs žije její táta i nejlepší kamarád z dětství Jameson Bodine. Z kluka, jehož kdysi znala, je dnes muž a umělec, který z kovového odpadu vytváří sochy a v pátek večer se svými bratry a sestrou klidně obrátí místní bar vzhůru nohama. Leah Mae a Jameson jsou přátelé, kteří si po letech připomínají staré časy, smějí se a upouštějí páru. Jenže z páry občas vyšlehnou jiskry… a přátelství se snadno promění v něco, co už tak nevinné není. (Vydává nakladatelství Ikar.)

Co je se mnou špatně?

Místo radosti jsem začal přemýšlet. Proč mě má ráda? Jak dlouho jí to vydrží? Co když jen předstírá, že mě miluje? A hlavně... Proč necítím to, co bych měl?

Někdy vedle Kláry sedím a říkám si, že kdyby odešla, možná bych ani neplakal. A pak mě ta myšlenka vyděsí natolik, že celou noc nespím. Říkám si: „Co je se mnou špatně?“

Zmizela chuť na sex

Nejvíc mě ale překvapilo něco jiného. Zmizela úplně chuť na sex. Klára se mě dotkne a moje tělo vůbec nereaguje. Nejde o to, že by mě nepřitahovala. Naopak. Připadá mi krásná. Jen jako by se ve mně něco vypnulo. „To bude stresem,“ uklidňuje mě. Jenže já si tím nejsem jistý.

Stalo se mi to už jednou po prvním velkém rozchodu. Tehdy to po čase přešlo. Teď se ale bojím, že už se nikdy nevrátím do normálu.

Uzdravit sám sebe

Čím dál častěji si uvědomuju, že problém možná není v Kláře, ani v předchozí partnerce. Možná jsem jen roky fungoval v napětí, bojoval za vztahy, které už dávno neměly budoucnost, a přesvědčoval sám sebe, že musím vydržet.

Dnes mám vedle sebe člověka, který mě netlačí, nic po mně nechce a přijímá mě takového, jaký jsem. A právě tehdy, když už konečně nemusím bojovat, jsem zjistil, že jsem úplně vyčerpaný.

Pořád doufám, že moje city nezmizely navždy. Že se jen schovaly pod vrstvou únavy, strachu a letitého napětí. Jen už vím, že tentokrát nechci zachraňovat vztah za každou cenu. Nejdřív se musím naučit zachránit sám sebe.