Čas jen pro mě

Seznámení a rychle sestěhování

Internetové seznamování pro mě bylo novou zkušeností, ale když jsem si s Honzou začala povídat, všechno do sebe zapadlo. Byl rozvedený, bez dětí, vtipný, ochotný naslouchat. Po dvou měsících jsem věděla, že s ním chci být víc než jen kamarádka.

Riskla jsem to – navrhla jsem, aby se k nám nastěhoval. S Nikolou jsme spolu vždycky všechno zvládly, ale věřila jsem, že jí Honza pomůže, že jí bude oporou. Prvních pár dní bylo napjatých, ale doufala jsem, že si na Honzu zvykne. Bohužel, mýlila jsem se.

Dcera to nevydýchala

Nikola se začala měnit téměř okamžitě. Zamykala se v pokoji, komunikovala se mnou jednoslovně, občas si pustila hudbu na plné pecky. „Mami, on tady nemá co dělat,“ slyšela jsem jednu noc skrz dveře. Ve škole se jí zhoršil prospěch, přestala chodit na kroužky, kde dřív vynikala. Čím víc se Honza snažil navázat kontakt – nabízel jí společné snídaně, vzal nás dvakrát na výlet – tím víc se stáhla do sebe.

Jedno odpoledne, když jsem přišla z práce, Nikola nebyla doma. Telefon nezvedala, zprávy nečetla. S Honzou jsme ji hledali po okolí, prohledali park i zastávky. Když jsem ji našla večer u kamarádky, jen mi suše oznámila: „Stejně bys byla radši, kdybych tu nebyla.“ Tehdy jsem poprvé pocítila opravdový strach, že ji ztrácím.

Tip na zajímavou knihu

Josie Mooreová už dala opačnému pohlaví a lásce spoustu šancí. Přesněji řečeno čtyři, pokud se tedy počítají všechna neúspěšná zasnoubení, a pět, když započítáme i otce, který ještě donedávna tajil její existenci. A pak se zrovna on rozhodne oznámit svůj odchod do důchodu výbušným článkem o rodině. Je nad slunce jasné, že Josiiny milostné eskapády nezůstanou utajeny. Josie se ale veřejné lítosti poddat nehodlá. A na to je jediná pomoc: páté zasnoubení! Jenže když najde nejvhodnějšího kandidáta na potenciálního manžela v Matthewu Flanaganovi, kamarádovi své sestry, není najednou vůbec jednoduché rozeznat, co je hra a co už je skutečné. (Vydává nakladatelství Ikar.)

Exmanžel na scéně

Honza to nevzdával. Snažil se, jak mohl. „Nikolo, nechceš jít se mnou do kina?“ ptal se opatrně. Odpovědí mu bylo jen ticho nebo výmluva. Později mi přiznal, že mu několikrát zalhala, kde byla nebo s kým. To bylo těžké i pro mě – nikdy jsem neměla dceru za lhářku. Ale puberta je puberta, říkali mi kolegové. Jenže tahle byla jiná, surová, neústupná.

Do toho všeho se míchal Nikolin otec. Každý telefonát s ním skončil výčitkami: „Kvůli tobě je Nikola nešťastná. Nechci, aby se stýkala s cizím chlapem.“ Pokoušela jsem se mu vysvětlit, že Honza je hodný a že chci s dcerou vytvořit nový domov. Ale on jen zvedal hlas. Cítila jsem obrovský tlak – z jedné strany partner, z druhé dcera, do toho bývalý manžel.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Porada u psychologa

Po několika týdnech jsme navštívili psychologa. Seděli jsme v čekárně – já, Nikola a Honza. Psycholog nám doporučil, abychom na Nikolu netlačili, dali jí čas a prostor. „Musíte si uvědomit, že pro Nikolu je to náročná změna. Ztrácí jistoty, které měla,“ řekl nám.

„Nikolo, co ti na Honzovi vadí?“ zeptala jsem se na jeho podnět. „Není můj táta. Už nikdy nechci žádnýho chlapa doma,“ odpověděla a schovala si tvář do rukávu.

Večer jsem seděla na balkóně a přemýšlela, co dělat. Honza ke mně přišel, tiše mě objal. „Mariko, zvládneme to spolu?“ zeptal se. Měla jsem pocit, že jsem mezi dvěma světy. Chtěla jsem lásku a partnerství, ale mateřská láska a starost o Nikolu byly silnější než cokoliv. Každý večer jsem se ptala sama sebe – mám s Honzou zůstat, nebo obětovat vztah ve prospěch dcery a doufat, že jednou pochopí?

Zatím jsem rozhodnutí neudělala. Učím se balancovat mezi rolí mámy a partnerky. Věřím, že čas odpoví za mě. Ale jistotu, že to zvládneme všichni tři, v sobě stále hledám.