Čas jen pro mě

Nečekaný rozvod

Pár měsíců jsem cítila, že manžel je duchem nepřítomný a často bývá pryč. Nechtěla jsem si připustit to, co mi nakonec stejně oznámil na konci listopadu. „Mám tě rád, Leni,“ soukal ze sebe Petr a uhýbal pohledem, „ale zamiloval jsem se.“ Objektem jeho zájmu se stala asistentka ve firmě, kde pracoval. Banální klišé. Navíc se rozhodl odejít před Vánocemi.

Když jsem to nějak vstřebala, požádala jsem ho, aby to naší jedenáctileté dceři Terezce řekl sám. Do té doby nic netušila a tátu milovala a nekriticky obdivovala. „Budu si ji k sobě brát co nejvíc,“ sliboval mi. „Nechci přece o ni přijít.“

Terezčina reakce předčila všechna očekávání. Po hysterickém pláči, kdy mezi vzlyky vykřikovala, že ho nenávidí, po úpěnlivé prosby: „Tatínku, nikam neodcházej! Tatínku, já budu hodná!“ – „Terezko, to se prostě stane, že si dospělí přestanou rozumět a rozejdou se,“ snažil se ji uchlácholit. „Ale ty pořád jsi a zůstaneš moje holčička. Můžeš ke mně chodit, jak budeš chtít, tedy když se domluvíš s maminkou. Hned po Vánocích spolu pojedeme na hory a…“ – Už to nedořekl, protože Terezka vběhla do svého pokoje a práskla dveřmi.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Terezka se nesmířila

Ten necelý měsíc do Vánoc byl šílený. Tereza se uzavřela do sebe, logicky se zhoršila ve škole. Petra od té doby viděla dvakrát, tedy strávila s ním dva víkendy. Bohužel druhou neděli dostal Petr „geniální“ nápad a vzal Terezku na oběd i s „tou druhou“. To Terezu rozhodilo definitivně.

Štědrý den byl tehdy ve středu, v pondělí přijeli moji rodiče, abychom o Vánocích nebyli sami. Naši situaci nesli těžce. Vždyť spolu v pohodě žili přes čtyřicet let a kupodivu v širší rodině nebyl nikdo rozvedený.

O Štědrý den ráno táta s Terezkou ozdobili stromeček a máma mi pomáhala v kuchyni. Nálada byla na bodu mrazu, ale kvůli Terezce jsme se snažili prožít hezký sváteční den. Terezka sledovala pohádky v televizi, dodnes si pamatuji, že někdy kolem čtvrté skončila Šíleně smutná princezna a Terezka odešla k sobě do pokoje.

Tip na zajímavou knihu

Olivia rozhodně neprožívá krizi středního věku. I v předvečer svých devětatřicátých narozenin si navzdory poznámkám sousedů stále připadá dost mladá na to, aby dosáhla všeho, co doposud odkládala. Není toho málo: v básnické kariéře to nikam nedotáhla, dostatečně se nesbližuje se synem, přátel má málo a romantika s manželem je vzácností. A dlouholetá představa, že si obarví vlasy narůžovo, aby světu ukázala, jaká bohémka se v ní skrývá? Jednou se k tomu dostane. Ostatně Olivia ví jedno jistě: zbývá jí ještě spousta času. Pak jí však kamarádka věnuje neobvyklý dárek: návštěvu kliniky, kde prý dovedou předpovědět přesné datum smrti. Co by se mohlo pokazit? (Vydává nakladatelství Ikar.)

Neuvěřitelný šok

Kolem půl páté jsem na ni volala, jestli mi nechce pomoci s obalováním kapra a řízků. Neozvala se. „Teri, co tam děláš, ty neslyšíš?“ otvírala jsem dveře do pokoje a …. Terezka ležela na posteli a vedle ní se povalovala prázdná platíčka od různých léků.

Několik dalších hodin mám v mlze. Naši volali sanitku, dozvěděli se, že Terezku vezou do Motola. Mě naložili do auta a jeli se mnou za ní.

„Nebojte se, všechno bude v pořádku,“ slyšela jsem vedle sebe konejšivý hlas. Vedle mě stál mladý sympatický doktor s laskavýma očima. „Jeďte domů, vyspěte se a zítra zase přijďte. Budu mít službu, tak přijďte za mnou,“ dodal a podal mi vizitku. „Nebojte se, kdyby se něco dělo, zavolám.“

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Co si Terezka vzala?

Spát jsem nemohla ani náhodou. V hlavně se mi honilo, kde a k jakým lékům Terezka přišla. Já měla doma jen pár prášků na bolení hlavy a multivitaminy. Teprve po pár dnech jsem zjistila, že zkombinovala ty moje pilulky na bolení hlavy s babiččinými léky na snížení tlaku i s dědovými silnějšími na bolest kolene, které našla u babičky v kabelce.

Ten milý lékař mi volal hned ráno, že Terezce vypumpovali žaludek a že všechno bude dobré. Když jsem za ní přišla do nemocnice, Petr už tam byl. „Nechce mě vidět,“ držel hlavu v dlaních. „Přece nás ale nebude vydírat pokusy o sebevraždu? Nejsme první ani poslední, kdo se rozvádí.“ – „Ty jsi od nás odešel a rozvádět se chceš ty,“ zakřičela jsem. „A taky za to můžeš…“

Naštěstí se otevřely dveře ambulance a vyšel ten mladý doktor. „Takhle Terezce nepomůžete, pojďte se mnou k ní,“ usmál se. Moje holčička tam ležela celá bledá. „Maminko, maminko,“ šeptala, „já už tátu nechci nikdy vidět.“

Ostří mezi Petrem a Terezkou se otupilo až po několika letech. Je s ním sice v kontaktu, ale na původní rovinu vztahu už nikdy nenavázali.

To mě tak dlouho utěšoval David, ten mladý doktor, až si mě po roce vzal a máme spolu Davídka. To už je zase ale úplně jiný příběh.