Čas jen pro mě

Nečekaný pád

Chodník před domem se leskl jako sklo. Na okamžik jsem se zastavila a zhluboka se nadechla. „Hlavně se nerozklepat,“ zamumlala jsem si pro sebe a ještě jednou zkontrolovala čas v mobilu.

První rande po dlouhé době a po rozchodu si zasloužilo přesnost, byla to přece první šance začít znovu. V kapse jsem měla mobil s adresou kavárny a v hlavě lehké chvění z očekávání věcí příštích. Náledí ale nebralo ohledy na lidské plány.

Udělala jsem sotva tři kroky, když mi noha podjela. „Sakra!“ vyjekla jsem. Tělo se zhouplo, kabelka vyletěla do vzduchu a bolest v kotníku mi vyrazila dech. Seděla jsem na studeném chodníku, ruce se mi třásly a vymknutý kotník pulzoval tak silně, že se mi zatmělo před očima.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Vlaďky (35): Tajemné postavy nás vyděsily

Starostlivý zachránce

„Hej, nehýbejte se!“ ozval se cizí hlas. Podívala jsem se nahoru. Nade mnou stál muž s rozcuchanými vlasy a starostlivým výrazem. „Můžu nějak pomoct? Spadla jste hodně blbě.“ – „Myslím, že jo,“ hlesla jsem a pokusila se o úsměv. „Tohle jsem si na dnešek neplánovala.“

„Tak to pojďme zachránit aspoň zdravotně,“ pousmál se. „Já jsem Adam.“ – „Klára,“ odpověděla jsem a přemáhala bolest. Opatrně mi pomohl vstát, ale sotva jsem se dotkla nohou země, zasykla jsem. „Ne, to nepůjde.“ – „Dobře, změna plánu. Pohotovost,“ rozhodl bez váhání a přes mé protesty zavolal taxík.

Káva za automatu

V čekárně bylo přetopeno a vonělo to dezinfekcí. Nervózně jsem žmoulala rukáv kabátu. „Promiňte, že vás tak zdržuji. Vážně jste nemusel…“ – „Ale jo,“ skočil mi do řeči Adam. – „Aspoň nebudu dnes večer sám koukat na seriály.“ Usmál se a já jsem se poprvé od pádu cítila skvěle. 

Po ošetření jsme vyšli na chodbu a já pajdala o berlích s kotníkem v sádře. Automat na kafe zabzučel a vydal dva plastové kelímky. „Upozorňuju, chutná to hrozně,“ řekl Adam. – „Máte pravdu. Ale nějak mi to teď nevadí.“

Tip redakce na knihu

Žádný div, že nesmírně poutavá autobiografická kniha čínské autorky, žijící od roku 1978 ve Velké Británii, se po vydání v její nové vlasti a v USA ihned stala bestsellerem – v díle se totiž velmi zdařile snoubí skvělé, věcné vylíčení historie Číny 20. století, plné neuvěřitelných zvratů, se střízlivě a skromně popsanou, avšak pohnutou osobní historií žen tří generací autorčiny rodiny. Příběh začíná vyprávěním osudu babičky, narozené v roce 1909, nejkrásnější dívky na malém městě, kterou její otec „provdal" jako konkubínu za starého generála, aby zvýšil svoji prestiž a domohl se bohatství; pokračuje líčením života matky, která se stala komunistickou funkcionářkou, a vrcholí autorkou, narozenou roku 1952, jež podobně jako ostatní členové rodiny prošla všemi hrůzami a krutostmi tzv. kulturní revoluce, posléze studovala na univerzitě angličtinu, získala britské stipendium a stala se první Číňankou s univerzitním titulem PhD. Nyní je úspěšnou autorkou několika bestsellerových titulů. (Vydalo nakladatelství Ikar.)

Tak trochu jiné rande 

Seděli jsme vedle sebe, koleno u kolene. „Víš,“ řekla jsem tiše, „měla jsem dnes jít na rande.“ – Adam se na mě podíval. „Fakt? Ale nepřišla jsi...“ – „Asi jo,“ pousmála se. „Jen trochu jinam, než jsem čekala.“

Chvíli bylo ticho, pak Adam řekl: „Až ti sundají tu sádru…, nechceš to rande zkusit znovu? Tentokrát bez náledí.“ V tu chvíli jsem zapomněla na bolest a široce jsem se na toho neznámého, nebo vlastně už známého mladíka usmála. „Ráda. Ale kafe vybereš lepší.“

Venku se led pomalu rozpouštěl. A i když kotník bolel, bylo mi jasné, že tenhle pád mě dovedl přesně tam, kam měl. K novému začátku.