Čas jen pro mě

David je v pohodě,  ale Karolína ne

S Davidem, kterého si přivedla naše dcera Linda, to nebyl problém. Už když jsme ho poprvé uviděli, měli jsme s mým Jirkou pocit, že ho známe odjakživa.

V průběhu několika let, kdy se vzali a narodila se jim dnes pětiletá Nikolka, se naše vztahy prohloubili a pro nás je David další syn.

Nastěhovali se k nám

Pak nám přivedl přítelkyni syn Patrik. Na první pohled vypadala Karolína úplně normálně. Milá a příjemná holka, zhodnotili jsme ji s Jirkou. Do svatby jsme ji viděli jen párkrát.

„Mami, tati, musím vám něco říct,“ soukal ze sebe Patrik, když přijel po nějaké době sám. „Kája musí ležet, je totiž ve dvanáctém týdnu… Prý je to rizikové těhotenství.“

Protože spolu žili v malé Patrikově garsonce, nabídli jsme jim, aby se přestěhovali do našeho domu. Byl tu volný byt právě po mé tchyni, která před nějakou dobou zemřela. Sice jen dva pokoje a kuchyň, ale měli jsme s Jirkou v plánu si to s mladými později vyměnit za náš větší byt v prvním patře.

Moc neuklízí

Tak začalo naše soužití. Karolína musela být v klidu, zůstala tedy doma na nemocenské. Neměla jsem problém jim uvařit a postarat se o ně, vždyť nosila pod srdcem mé vnouče! Na můj vkus byl sice u nich všude nepořádek, ale neřešila jsem to. „Nojo, ty jsi ze staré školy, musíš pořád uklízet,“ smál se mi Jirka.

Filípek se narodil nedonošený, chápala jsem, že Karolína má jiné starosti, než uklízet a starat se o domácnost. Jenže čím dál víc času „proklábosila“ s kamarádkami na sociálních sítích. Společný vchod a vstupní chodbu jsem vytírala jen já. Když jsem to schválně nechala neuklizené, ani si toho nevšimla. Já jsem to ale nemohla vydržet a nakonec jsem uklidila.

Pokoušela jsem se s ní rozumně dohodnout. „Měly bychom se spolu domluvit, kdy která vytře chodbu.“ – „Hm,“ kývla na srozuměnou, ale mockrát to neudělala. Nebavilo mě pořád ji upomínat, tak jsem to postupně zase převzala já. Asi to ani nezaregistrovala.

Jsi zaujatá!

Tohle bych ještě překousla, ale horší to bylo s péčí o Filípka. Jakmile přestala kojit, začala kouřit. Sice mu nekouřila úplně doma pod nos, ale klidně v jeho blízkosti venku na společné zahradě. Kromě toho se tam neustále povalovaly nedopalky. Požádala jsem ji slušně, aby je uklidila. Nic. Zkusila jsem promluvit s Patrikem. „Mami, ty jsi proti Káje zaujatá!“ odpověděl.

Filípkovi kupovala jen různé výživy ve skle. Ani jednou mu neuvařila. Neříkám, občas se to hodí, ale ten kluk ani netušil, že jídlo se dá připravit i doma. Celé dny přitom vysedávala u počítače.

„Kájo, nebylo by lepší mu něco vařit, než ho krmit těmi polokonzervami?“ zeptala jsem se jednou. –„Starej se o sebe!“ vykřikla na mě. „Co je ti do toho? Navádíš proti mně Patrika a pořád se ti na mě něco nezdá.“ – „Nikoho nenavádím! Jen se mi nelíbí, jak se staráš o mého vnuka a v jakém nepořádku žijete!“ zvýšila jsem hlas i já.

Co mám dělat?

Nejhorší bylo, když jsem viděla, jak Filipa krmí hranolkami z fast foodu. Vždyť mu teprve budou dva roky! Občas mi to nedá, uvařím a beze slova jim to přinesu. Úplně rozhádat se s ní nechci. Co kdyby mi pak nepůjčila Filípka? Přestala jsem to komentovat a udržujeme napjaté příměří.

„Slíbili jste, že si s námi s tátou vyměníte byt,“ připomněl mi nedávno Patrik. Na to jsem nic neřekla. Nějak se mi do toho zatím nechce. Když není schopná uklidit malý byt, ani nechci vidět, jak by se starala o velký.

V jejích očích jsem zřejmě příšerná tchyně. Nevím ale, co mám dělat? Tvářit se pořád, že mi jejich životní způsob nevadí? Vždyť v tom nepořádku s línou matkou vyrůstá můj vnuk!