Čas jen pro mě

Letadlo odletělo!

Loňské předvánoční dny byly ve znamení pracovního maratonu. Není divu, že jsem si zapomněla objednat taxíka na letiště 24. prosince odpoledne.

Letošní Vánoce jsem si vysnila jinak. Bez stresu, bez slz. Jen já a Kristina. Moje dcera. Dvacet let, studijní semestr v Helsinkách. Poprvé úplně sama na Vánoce — a já jí slíbila, že přiletím. Její otec, můj exmanžel, nás opustil, když začala chodit do školy. Není divu, že jsme si tak blízké.

Když jsem ale o Štědrý den zabouchla dveře bytu, bylo mi jasné, že je zle. Taxi mohli přistavit až za půl hodiny. Na okruhu pak byla nehoda. Na letišti jsem běžela. Kufr poskakoval, kabát jsem měla rozepnutý, srdce až v krku.

„Prosím, je gate ještě otevřený?“ vydechla jsem na přepážce. Slečna se na mě podívala soucitně. „Je mi líto. Letadlo před pár minutami odletělo.“

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Věry (61): Nikdo nechápe, že chci být na Štědrý večer sama

Nečekaný společník

Svět se na chvíli zastavil. Letadlo do Helsinek mi uletělo. Na Štědrý den.

Sedla jsem si na lavičku, oči mě pálily. Vytáhla jsem mobil a psala Kristině: Zlato… nestihla jsem to. Za chvíli zavolám.

„Také vám to uletělo?“ ozvalo se vedle mě. — Zvedla jsem hlavu. Muž. Asi můj věk. Vlasy lehce prošedivělé, v očích únava — a něco měkkého.

„Ano,“ přikývla jsem. „Vánoční klasika. Bylo toho tolik, že jsem si zapomněla včas zařídit odvoz.“ — Usmál se. „Tak to máme společné. Já se měl setkat se synem.“

Jmenoval se David. Seděli jsme tam vedle sebe, dva cizinci se stejným zklamáním. Koupili jsme si kávu z automatu, která chutnala po plastu, a mluvili. O dětech. O tom, jak zvláštní je být sám právě o Vánocích. O tom, že život si občas dělá vlastní itinerář.

Tip na romantické čtení

Maggie se na radu matky provdala za hodného, spolehlivého muže a našla s ním štěstí v konvenčním životě na předměstí – až do chvíle, kdy je postihla tragédie. Nyní se ocitá sama a poprvé v životě zatouží po dobrodružství. Když ji osud znovu svede dohromady s neodolatelným mužem, na něhož se třicet let snažila zapomenout, Maggie se bojí, že vrhnout se s ním do vztahu by pro ni mohlo znamenat předzvěst katastrofy. Zatímco se snaží utéct před svými strachy a bolestnými vzpomínkami, život ji překvapí tím nejneuvěřitelnějším způsobem. Ocitne se na tenké hranici mezi nebezpečím a odvahou, mezi moudrostí a láskou. (Vydalo nakladatelství Ikar.)

Štědrý večer s cizím mužem

„Další let je až zítra dopoledne,“ řekl. „Doletíme až pětadvacátého,“ povzdechla jsem si. V hotelu na letišti byly naštěstí volné pokoje. Nechtěla jsem riskovat cestu domů a ráno zase zpátky. Podobně i David. Ten navíc bydlel v Českých Budějovicích.

Zavolala jsem Kristině. Kupodivu to vzala s nadhledem. „Mami, nestresuj se, tady se Vánoce stejně drží až 25. prosince, o nic nejde.“

Štědrý den jsem strávila s cizím mužem v hotelové restauraci. Neplánovaně. Směšně. Trochu smutně — a překvapivě hezky. Objednali jsme si večeři, připili si vínem. „Na zkažené plány,“ řekl David. — „A na nové,“ dodala jsem.

David byl úžasný společník, večeře se protáhla skoro do půlnoci. Měli jsme si pořád co povídat.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Petry (44): Ježíšek mi nadělil tu nejlepší mámu

Konečně v Helsinkách

Ráno jsem se přistihla, že se těším. Ne na let — na něj. Na společnou snídani. Na další rozhovor. Na to, že si ke mně přisedne.

Cestou do Helsinek jsme seděli vedle sebe. Dotkl se mé ruky. Jen na okamžik. A mně se sevřelo hrdlo. „Ilono,“ řekl tiše, „já… jsem rád, že mi to letadlo uletělo.“

Přistáli jsme 25. prosince odpoledne. Kristina na mě čekala v příletové hale, rozesmátá, s červeným nosem od mrazu.

„Mami!“ objala mě tak pevně, až jsem měla slzy v očích.

Otočila jsem se. David stál opodál. Usmál se. „Tak já jedu za synem...“ —„Zpátky poletíme spolu...,“ vyhrkla jsem dřív, než jsem si to stačila rozmyslet.

Kristina se na mě podívala vševědoucím pohledem. „Takže… vánoční zázrak? Bylo by načase někoho si najít, mami.“

Usmála jsem se. „Asi ano.“

Ty Vánoce nebyly podle plánu. Byly jiné. Nečekané. A možná — poprvé po dlouhé době — opravdu moje. A letošní budou u samozřejmě u nás. S Kristinou, Davidem a další den přijede jeho syn Jakub.