Čas jen pro mě

Můj život byl ve znamení neustálých změn. Každý parter mě po nějaké době opustil. Já jsem přitom toužila po úplně obyčejném manželství a rodině.

Muži se vás bojí!

„Jste na první pohled moc dominantní a muži se vás bojí,“ řekl mi astrolog, kterého mi doporučila kamarádka Šárka. „Pozor si dejte na muže, který je opředen závojem tajemství,“ sdělil mi trochu záhadně. „Může to pro vás být obrovské zklamání.“

Hm, tak za takovou věštbu jsem snad ani nemusela platit, roztrpčeně jsem si říkala cestou domů. Před měsícem jsem se rozešla s posledním přítelem. Byli jsme spolu dva roky a já si bláhově myslela, že mě požádá o ruku. Místo toho zbaběle sklopil oči a řekl: „Baruško, jsi skvělá… fakt. Ale Terezka je ještě lepší. A je těhotná… Se mnou.“

Tak skočilo další vztahové fiasko. Asi je přitahuju. Po pár týdnech, kdy jsem vybrečela snad celé moře slz, jsem navštívila onoho astrologa.

Setkání v parku

Doma mě čekala jen samota. Proto jsem se šla projít do parku, abych si vyčistila hlavu. „Paní nebo snad slečno…“ uslyšela jsem najednou mužský hlas. „Stále to druhé,“ ucedila jsem a podívala se na člověka, který mě oslovil. Pohledný chlap kolem čtyřicítky s neodolatelným úsměvem. „Tak tedy slečno,“ podíval se na mě. „Promiňte, normálně to nedělám…,“ sklopil oči, „ale prostě jste mě úplně uhranula!“

Takhle jsem se tedy seznámila s Jakubem. Ještě ten večer jsme nejdřív skončili ve vinárně a pak u mě v posteli. Ráno mě vzbudila vůně kávy a čerstvých rohlíků. „Skočil jsem dolů do pekárny,“ podíval se na mě Jakub.

Co vám budu povídat, byla jsem ztracená! A taky zamilovaná. Kupodivu mě ani nepřekvapilo, že Jakub už v mém bytě zůstal. „Přítelkyně si našla někoho jiného,“ smutně konstatoval. „Vyhodila mě z bytu, přespával jsem u kamaráda.“

Věřila jsem mu úplně všechno. Třeba to, že je programátor a že jedná o novém zaměstnání. „Podmínky si musím diktovat já,“ vysvětloval mi. Během třech měsíců, co u mě bydlel, se překvapivě nemohl pořád zaměstnat. „Jsem pro všechny moc drahý,“ říkal mi, „ale nemůžu jít pod cenu. Ale mám různé další zakázky, vydělám si, neboj.“

Astrolog měl pravdu

Pak jsem musela odjet na tři dny na služební cestu do Vídně. Vrátila jsem se v pátek večer. „Kubo, Kubíku,“ volala jsem od dveří, „přivezla jsem skvělé víno!“ Neozýval se. „Kubo? Jsi tady, Kubo?“

Z chodby jsem vešla do obýváku a myslela si, že jsem se ocitla ve špatném filmu. Zmizela televize, počítač, další elektronika. V kuchyni chyběl drahý robot, mikrovlnka. Z malé šperkovnice v nočním stolku se ztratily dva prstýnky s briliantem po babičce a náušnice s perlou.

Vůbec mě v první chvíli nenapadlo, že by s tím Jakub mohl mít něco společného. Okamžitě jsem mu volala. „Volané číslo neexistuje,“ říkal mi automat. Pak jsem si uvědomila, že o něm vlastně nic nevím!

Na policii mně ukázali několik fotek. Na jedné byl Jakub. Tedy Filip Nový – tak se ve skutečnosti jmenoval. Postupně nás okradl dvanáct! Většinou se s ženami seznamoval v parku. Nějakým šestým smyslem totiž dokázal najít tu, která má zrovna problémy.

Když ho po několika měsících dopadli, většinu mých věcí už se nepodařilo najít. Prostě je někam prodal.

Vzpomněla jsem si na toho astrologa. Měl pravdu! Hvězdy nelžou. Jen mi nestačil říct, že ten „záhadný muž“ mi přivede manžela. Kapitán z kriminálky Ondřej se nejdřív zajímal jen o případ, pak i o mě. Máme dvouletého Ondráška a jsme šťastní!