Mikulášská strategie
Ačkoli už je mi čtyřicet dva let a mám nějaké zkušenosti, každý rok si naivně myslím, že Mikulášská nadílka proběhne v klidu. A každý rok mě moje vlastní děti vyvedou z omylu. Minule to ale mělo grády — Emil a Ervín, moji sedmiletí rošťáci, se rozhodli, že na Mikuláše se připraví „strategicky“. A já jsem měla být svědkem jejich geniálních i lehce šílených nápadů.
Už od rána jsem slyšela šepot z dětského pokoje. „Ervíne, když budu dělat, že jsem hodnej, třeba mi čert jen zamává,“ plánoval Emil. — „A když budu dělat, že jsem ANDĚL, tak dostanu dvě čokolády,“ trumfnul ho Ervín.
Ve chvíli, kdy začali hledat doma moje bílé prostěradlo, došlo mi, že se hodlají převléknout. Přivřela jsem oči a v duchu se modlila, aby neplánovali obětovat i závěsy.
Nechtěný striptýz
K večeru zazvonil zvonek. A to způsobem, který nevěstil nic dobrého. Tři krátké, jedno dlouhé — jako kdyby k nám dorazila Mikulášská jednotka rychlého nasazení. Otevřu dveře a tam samozřejmě Mikuláš, anděl… a čert, který vypadal, že by klidně mohl pracovat i na noční směně v pekle.
Mikuláš začal důstojně: „Tak copak, děti, byly jste letos hod—“
V tu chvíli vyskočil Emil zpoza gauče, zabalený v mém bílém prostěradle, a zařval: „JÁ JSEM TADY NEJHODNĚJŠÍ ANDĚL!“
Problém byl, že prostěradlo měl připevněné jen kolíčkem, který se rozepl. Před zraky svatých bytostí mu sjelo až pod pás a zůstal tam stát nahý, tedy na nohou měl ponožky. Mikuláš zakašlal, anděl se uchechtl a čert se málem složil smíchy.
Půjde čert uplatit?
Ervín se rozhodl bratrovu výstupu nezůstat nic dlužný. Přiskočil k čertovi a šeptem mu nabídl: „Hele, když mě nevezmeš do pytle, dám ti sušenku.“ — Čert se otočil na mě a zvedl obočí. „Paní, to je nabídka, co se neodmítá.“
„Odmítejte,“ špitla jsem a snažila se udržet vážnost situace. Marně.
Aby toho nebylo málo, Ervín se nakonec rozhodl, že je vlastně strašně statečný, a začal čerta vyšetřovat: „A ty jako bydlíš v podzemí? Máš tam Wi-Fi?“— Čert kapituloval: „Uhlí jo, Wi-Fi ne.“
„Tak to bych nechtěl,“ konstatoval Ervín a šel si pro nadílku, protože prý není blázen.
Na konci návštěvy Mikuláš předal balíčky, anděl popřál dětem hodně dobroty a méně lumpáren — načež se čert spiklenecky naklonil k Emilovi a řekl: „A příště to prostěradlo radši přivaž.“
Tip na zajímavou knihu pro malé školáčky
Co vyvedou za rok?
Dveře se za nimi zabouchly a já si konečně vydechla.
Kluci se na mě podívali s výrazem, že právě absolvovali vrchol sezóny. „Mami,“ pravil Emil slavnostně, „příští rok to bude ještě lepší.“
Zamrazilo mě. Protože já vím, že u nich slovo lepší znamená nervově náročnější.
Ale co, budou Vánoce. A já jsem máma dvojčat. To je skoro jako vlastní certifikace z pekelné odolnosti.
