Čas jen pro mě

Dieta skončila před večerními zprávami

Kdyby se počítala shozená kila ze všech mých diet dohromady, vážila bych dnes asi minus sedmdesát kilo a museli by mě přivazovat k židli, abych neuletěla.

Poprvé jsem začala hubnout ve dvaceti. Tehdy jsem měla pět kilo navíc, krásnou pleť a pas, za který bych dnes ochotně prodala manželovu motorku. Přesto jsem se považovala za tlustou.

„Od pondělí nejím pečivo,“ oznámila jsem tehdy kamarádce. – „A co budeš jíst?“ – „Šunku.“ – „Samotnou?“ – „Samozřejmě. Dietně.“

V pondělí ráno jsem snědla tři plátky šunky. V deset hodin dalších šest a v poledne jsem je začala balit kolem rohlíků. Dieta skončila ještě před večerními zprávami.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Pavlíny (48): Můj nový gynekolog byl muž z psí louky

Všechny diety světa

Od té doby jsem vyzkoušela všechno. Dělenou stravu, krabičkovou dietu, půsty, koktejly, počítání kalorií i režim, při kterém se smělo jíst jen to, co by poznal pravěký člověk. Vydržela jsem dva dny. Třetího večera jsem stála před lednicí s věnečkem v ruce a přesvědčovala sama sebe, že pračlověk by ho určitě snědl, kdyby ho našel.

Nejhorší jsou novoroční předsevzetí. Každého prvního ledna vstávám jako znovuzrozená žena. Obleču si sportovní legíny, stáhnu si aplikaci na počítání kroků a vyhodím z lednice majonézu.

Potřebná motivace

„Letos to myslím vážně,“ říkám manželovi. – „Jako loni?“ – „Loni jsem neměla správnou motivaci.“ – „A letos ji máš?“– „Ano. Koupila jsem si drahé legíny.“

Manžel už ví, že v takové chvíli nemá odporovat. Jen se zeptá, kam jsem schovala čokoládu. Neschovávám ji před ním, ale před sebou. Bohužel pokaždé zapomenu, že jsem člověk, který ji schovával, takže ji obvykle do deseti minut najdu.

Jednou jsem si pořídila rotoped. První týden jsem na něm poctivě šlapala. Druhý týden jsem přes řídítka věšela ručníky a třetí týden se z něj stal nejdražší němý sluha v republice. Dnes na něm visí kabelky, dvě halenky a podprsenka, kterou si nechávám „až zhubnu“.

Takových věcí mám plnou skříň. Kalhoty až zhubnu, šaty až zhubnu, sako až zhubnu. Kdybych opravdu zhubla, musela bych pravděpodobně chodit na tři společenské akce denně, abych to všechno unosila.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Slávky (62): Ztratila jsem brýle a našla lásku

Zadržená voda?!

Nedávno mě dcera přistihla, jak se před zrcadlem pokouším zapnout džíny z roku 2004.

„Mami, proč se tak trápíš?“ – „Protože jsou skoro dobré.“ – „Chybí ti tam patnáct centimetrů.“ –„To je jen zadržená voda.“ –„V celém Středočeském kraji?“

Musela jsem se smát. A v tu chvíli mi došlo, že jsem značnou část života čekala, až budu mít správnou velikost, abych si ho mohla začít užívat. Jenže život se mezitím nezastavil. Přicházely oslavy, dovolené, lásky, děti i vnoučata – a já na všech fotografiích vypadala docela normálně. Někdy dokonce moc hezky.

Hubnu pomalu...

Takže ano, pořád se snažím jíst rozumněji a víc se hýbat. Ale už nedržím dietu, která zakazuje narozeninový dort nebo nedělní svíčkovou.

Včera se mě manžel zeptal: „Tak co, pořád hubneš?“ – „Samozřejmě,“ odpověděla jsem a ukrojila si bábovku. „Ale tentokrát pomalu.“ – „Jak pomalu?“ –„Tak, abych to do smrti nemusela uspěchat.“