Příběh Adély (40): Kliknu... a na chvíli se cítím šťastná

Jen si udělám radost...

Začalo to nenápadně. „Jen si udělám radost,“ říkala jsem si, když jsem si po náročném dni objednala nové šaty. Pak kabelku. Pak boty, které jsem vlastně ani nepotřebovala.

Pamatuju si, jak mi Lukáš, můj manžel, jednou řekl: „Adélo, kolik těch bot ještě potřebuješ? Vždyť je ani nenosíš.“ – Zasmála jsem se. „Ale prosím tě, každá žena má ráda hezké věci.“

Jenže to už nebyla pravda. Já ty věci nechtěla. Já potřebovala ten pocit.

Nejhorší byly večery. Seděla jsem na gauči, mobil v ruce, a projížděla e-shopy. Klik. Přidat do košíku. Klik. Zaplatit. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce. Bylo to jako vlna štěstí. Ale jen na pár minut.

Pak přišlo ticho. A s ním prázdno. „Proč to děláš?“ ptala jsem se sama sebe. Odpověď jsem ale neznala.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Viky (41): Beskydy, nebo rozvod?

Skříně plné… a duše prázdná

Jednoho dne otevřel Lukáš skříň v ložnici. Věci z ní doslova padaly ven. „Tohle už není normální,“ řekl tiše. – „Přeháníš,“ odsekla jsem podrážděně. – „Ne, nepřeháním. Ty už nekupuješ věci. Ty před něčím utíkáš.“

Ta slova mě zasáhla. Ale místo abych se zamyslela, utekla jsem. Znovu k nákupům.

Dluhy, které jsem tajila

Začala jsem skrývat účtenky. Balíčky jsem si nechávala posílat do práce. Kreditní karta se plnila rychleji než moje skříně.

Každý měsíc jsem si říkala: Teď už přestanu. Nepřestala jsem.

Jednou přišel Lukášl s výpisem z účtu. „Můžeš mi to vysvětlit?“ položil papír na stůl. Mlčela jsem. „Adélo… máme dluhy.“

Poprvé jsem viděla v jeho očích něco, co tam nikdy předtím nebylo – zklamání.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Lindy (33): Vyhrála jsem nad zbytečnými kily (a sama nad sebou)

Konec, který jsem nechtěla vidět

„Já už takhle nemůžu,“ řekl jednou večer. Seděli jsme naproti sobě a mezi námi bylo víc než jen ticho. – „Kvůli věcem mě opustíš?“ vyhrkla jsem zoufale. – Zavrtěl hlavou. „Ne kvůli věcem. Kvůli tomu, že tě ztrácím.“

A tehdy mi to konečně došlo.

Neztrácela jsem jen peníze. Ztrácela jsem sebe. A jeho.

Poprvé jsem si nahlas řekla: „Mám problém.“ Nebyla to slabost. Byla to pravda.

Tip na knižní novinku

Skočila sama, nebo ji někdo strčil? Gabe a Pippa bydlí na krásném místě s výhledem na moře, jejich vysněný domov se však pojí i s čímsi ponurým. Vysoké útesy poblíž jsou častým posledním útočištěm pro ty, kdo se rozhodli skoncovat se životem. V posledních měsících Gabe dělá, co může, aby příchozím jejich zoufalý záměr vymluvil. Jenže pak se mu to jednou nepovede. Když se Pippa dozví, že se Gabe s obětí znal, začnou se vynořovat otázky. Co se se zesnulou osobou stalo? Skočila? Někdo ji strčil? A je možné, že by Pippě Gabe, její spřízněná duše, lhal? Temná tajemství se pomalu odkrývají a na dokonalé fasádě jednoho manželství se objevují trhliny. Protože ty nejpřesvědčivější lži někdy říkáme sami sobě. (Napínavý román autorky bestselleru Tchyně o manželství, zradě a tajemstvích, která nás mohou dohnat na samotný okraj, vydává nakladatelství Ikar.)

Chodím na terapii, snad to zvládnu

Začala jsem chodit na terapii. Nebylo to jednoduché. Učila jsem se zvládat impulzy, rozpoznávat chvíle, kdy chci „kliknout“ jen proto, abych necítila smutek nebo stres.

Někdy to pořád nezvládnu. Ale už vím proč. Nakupování samo o sobě není problém. Problém je, když se stane útěkem. Když místo radosti přináší stud. Když místo krásy vytváří chaos. Když místo spojování ničí vztahy.

Kdybych se mohla vrátit zpět, zastavila bych se dřív. A možná bych Lukášovi řekla: „Pomoz mi. Nezvládám to.“

Dnes mám méně věcí. A učím se, že štěstí se nedá koupit. Ani jedním kliknutím.

Zítra večer se mám sejít s Lukášem. Vím, že mi nevěří a dlouho věřit nebude. Ale nechci o něj přijít.