Sinclair Lewis (†65): Ostré pero, neklidná duše
Nízké sebevědomí
Na svět přišel 7. února 1885 v malém městečku Sauk Centre v Minnesotě. Už jako dítě působil uzavřeně, pozoroval své okolí s odstupem a ironickým nadhledem. Když mu bylo šest let, zemřela mu matka. Byla to ztráta, o které se v rodině příliš nemluvilo, ale která v něm zanechala hlubokou stopu.
Jako dospívající trpěl těžkým akné, které mu zanechalo výrazné jizvy na obličeji. Stopy po něm negativně formovaly jeho sebevědomí. Sám přiznával, že po zkušenosti s jizvami těžko věřil, že by ho někdo mohl milovat jen kvůli jeho vzhledu. Možná právě tato zkušenost prohloubila jeho pozorovací cit a schopnost zachytit lidské slabosti – vlastnosti, díky kterým se stal mistrem sociální satiry.
Co by vás ještě mohlo zajímat

Betty MacDonaldová (†50): Co jí život dal a vzal?
Úspěch, který rozčílil celé město
Když v roce 1920 vydal román Hlavní třída, způsobil doslova poprask. Kniha byla nemilosrdným obrazem maloměstského života, plného prázdných řečí, předsudků a strachu z čehokoli jiného. Čtenáři román hltali – ale obyvatelé podobných městeček se cítili dotčení. Mnozí v Lewisových postavách poznávali sami sebe. A to bolelo.
Lewis se tak přes noc stal slavným – ale i neoblíbeným. Nebál se kritizovat společnost, která se ráda tvářila jako morálně bezchybná. A čím víc ho Amerika oslavovala, tím víc jí nastavoval zrcadlo:
„Když se lidé bojí, že budou odlišní, začnou se tvářit stejně, a svět se stane nudnou kopii toho, co už existuje.“
Sláva, Nobelova cena… a prázdnota
Další romány, např. Babbitt, Arrowsmith nebo Bethel Merridayová jen potvrdily, že Sinclair Lewis umí pojmenovat to, co ostatní raději přehlížejí. Postavy úspěšných mužů, kteří mají všechno – a přesto jsou prázdní. Náboženství jako obchod. Věda svázaná politikou. Demokracie, která může být křehčí, než se zdá.
Když v roce 1930 převzal Nobelovu cenu za literaturu, byl na vrcholu. Jenže místo klidu přišel další rozpor. Lewis sám cítil, že sláva ho svazuje. Očekávání byla obrovská – a on s nimi bojoval po svém: alkoholem, útěky, cestováním a stále větší samotou.
„Úspěch je často jen iluze, kterou si sami krmíme, aby nám nebylo líto, že jsme zůstali sami.“
Co by vás ještě mohlo zajímat

Alfred Nobel (†63): Měl výčitky, že vynalezl smrtící dynamit
Bouřlivé vztahy
V osobním životě byl spisovatel stejně neklidný jako ve svých knihách. V roce 1914 se oženil s Grace Livingston Hegger, editorkou časopisu Vogue. O tři roky nato se jim narodil syn Wells, který později narukoval do armády a roku 1944 padl ve druhé světové válce .
Manželství s Grace bylo plné napětí už od počátku. Lewisova stoupající sláva a neustálé pracovní cesty mezi nimi vytvářely propast, která nakonec vedla k rozvodu.
V květnu 1928 se Lewis znovu oženil, tentokrát s ostře se prosazující novinářkou a politickou komentátorkou Dorothy Thompson. Během tohoto bouřlivého období se jim v roce 1930 narodil syn Michael, který se stal hercem. I toto manželství však v roce 1942 skončilo rozchodem.
Tip na knihu

V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí – křehkou, krásnou, ale nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian odmítá pomalé umírání pod přísným lékařským dozorem, a tak přijme Clerfaytovu nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Milostné vzplanutí, jež mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, nemá minulost ani budoucnost, je to láska odměřená časem od závodu k závodu, od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat. (Vydává nakladatelství Odeon.)
Odkaz muže, který neuhýbal
Romanopisec zemřel 10. ledna 1951 na mozkovou mrtvici (údajně způsobenou dlouhodobou extrémní závislostí na alkoholu). Z tohoto světa ale neodešel jako zlomený muž, ale jako někdo, kdo zůstal věrný sám sobě – i když ho to stálo klid a osobní štěstí.
Jeho knihy dnes možná nepůsobí tak skandálně jako kdysi, ale jejich poselství zůstává překvapivě aktuální. Protože strach z odlišnosti, tlak na přizpůsobení a iluze úspěchu jsou témata, která se nás dotýkají dodnes.
„Nebojte se být sami sebou. I kdyby to znamenalo stát proti celému světu.“
Zdroje informací: sinclairlewisfoundation.org; nobelprize.org a illinoisstate.edu
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky
Božena Laglerová (†54): Odmítla se držet při zemi
Autor: Jana Vavřinová, Datum: 15. 4. 2026 0:05Když se řekne začátek letectví, většině lidí se vybaví odvážní a technicky zdatní muži připravení…
Emily Warren Roeblingová: Žena, která řídila stavbu Brooklynského mostu
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 9. 4. 2026 0:05Brooklynský most vede před řeku East River v New Yorku. Rozpětí mezi pilíři je 486 metrů. Spojuje…
Ignác Filip Semmelweis (†47): Zachránce matek
Autor: Jana Vavřinová, Datum: 26. 3. 2026 0:05Stačilo jediné: umýt si ruce. Myšlenka, která dnes zachraňuje miliony, tehdy zničila muže, který ji…
Tessie Reynolds (†77): Dívka, která se nebála jet proti pravidlům
Autor: Jana Vavřinová, Datum: 24. 3. 2026 0:05Bylo jí pouhých šestnáct let, když se rozhodla udělat něco, co se tehdy zdálo nemyslitelné. Nejen…
Martha Schicht (†78): Žena, která předběhla svou dobu
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 19. 3. 2026 0:05Na přelomu 19. a 20. století se od žen očekávalo především jediné: starat se o rodinu, domácnost a…
Victoria Woodhullová (†88): První žena, která chtěla dobýt Bílý dům
Autor: Jana Vavřinová, Datum: 18. 3. 2026 0:05Když v květnu roku 1872 vystoupila v newyorském Apollo Hall a oznámila, že kandiduje na prezidentku…
Elizabeth Arden (†84): Žena, která natřela dveře rudou barvou a prošla jimi dobýt svět
Autor: Vendula Presserová, Datum: 11. 3. 2026 0:05Za ikonickými červenými dveřmi začal příběh dámy, která změnila svět krásy. Elizabeth Arden…
Marina Cvětajevová (†48): Poezie v čase strachu
Autor: Jana Vavřinová, Datum: 4. 3. 2026 0:05Někdy se zdá, že osud rozdává karty nespravedlivě. Marina Cvětajevová, jedna z největších básnířek…