Čas jen pro mě

Měl být právníkem, ale...

Narodil se 1. července 1818 v Budíně, tehdy součásti Rakouského císařství. Pocházel z poměrně dobře situované německy mluvící rodiny. Jeho otec byl úspěšný obchodník s kořením a potravinami a matka se starala o početnou domácnost. Ignác byl pátým z deseti dětí, vyrůstal tedy v živém, ale zajištěném prostředí, kde se kladl důraz na vzdělání i společenské postavení. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jeho jméno jednou zapsalo do dějin medicíny.

Zpočátku dokonce studoval práva, jak si přála rodina, a nastoupil na univerzitu ve Vídni. Jenže brzy změnil směr a přešel na lékařskou fakultu, část studia absolvoval i v Pešti a nakonec se vrátil do Vídně, kde patřil mezi pilné, i když spíše nenápadné studenty. Ve Vídni v roce 1844 získal titul doktora medicíny a o rok později se specializoval na porodnictví.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Napoleon byl malý a Julius César se narodil císařským řezem aneb 9 historických omylů

Nemoc, která zabíjela matky

V polovině 19. století byla „horečka omladnic“ postrachem porodnic. Ženy přicházely rodit a často odcházely… v rakvích. Úmrtnost se v některých nemocnicích pohybovala až kolem 25–30%.

Semmelweis si všiml něčeho zvláštního. V jedné části vídeňské porodnice umíralo mnohem více žen než v druhé. Rozdíl? V první pracovali lékaři a studenti, ve druhé porodní asistentky. A tak začal pátrat.

Šokující objev

Zlom přišel po smrti jeho kolegy, který se při pitvě poranil a zemřel na infekci se stejnými příznaky jako rodičky. Semmelweis si spojil fakta. Došel k šokujícímu závěru: infekci nepřináší vzduch ani tzv. miasma (teorie, podle níž byly nemoci jako mor či cholera šířeny „špatným vzduchem“), ale samotní lékaři. Přicházeli totiž přímo z pitevny k rodícím ženám.

Jeho řešení bylo jednoduché a revoluční zároveň: mytí rukou v chlorovém roztoku. Výsledek? Úmrtnost klesla z více než 18 % na přibližně 1 %. Dnes samozřejmost. Tehdy skandál.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Rita Levi-Montalcini (†103): Slavná lékařka a „matka“ neurologie nebyla nikdy zamilovaná

Kolegové se mu vysmáli

Semmelweis vystoupil před kolegy a vyslovil myšlenku, která se dá shrnout do tří slov: „Myjte si ruce“. Místo uznání přišel odpor. Lékaři se cítili uraženi.

Představa, že právě oni způsobují smrt pacientek, byla nepřijatelná. Jeho nadřízení ho nechápali. Někteří ho ignorovali, jiní zesměšňovali. A Semmelweis začal být čím dál zoufalejší. Ve svých dopisech později psal stále ostřeji a obviňoval kolegy z odpovědnosti za smrt žen.

Tip na knihu

Kniha autentických vzpomínek na autorčino mládí, kdy v 50. letech 20. století pracovala na londýnském předměstí jako porodní asistentka. Zachycuje dobovou atmosféru: poválečnou bytovou nouzi, početné rodiny žijící ve stísněných bytech (v nichž prakticky bez výjimky probíhaly i porody), složité rodinné poměry i tvrdý život v East Endu, kde po válce panovala neuvěřitelná chudoba a děti si hrály v kráterech po bombách. Podle knihy vznikl úspěšný seriál BBC. (Vydává nakladatelství Ikar.)

Rodinný život

V roce 1857 se oženil s Marií Weidenhoferovou, dcerou úspěšného obchodníka. Manželství bylo uzavřeno v době, kdy už působil jako profesor porodnictví. Spolu měli pět dětí – tři dcery a dva syny.

Rodina žila v relativním materiálním zajištění a Semmelweis se snažil skloubit náročnou lékařskou praxi s rodinným životem. Z dochovaných údajů vyplývá, že se také aktivně podílel na výchově dětí.

Osamělý konec

Po odchodu z Vídně se vrátil do Pešti. Tam jeho metody fungovaly stejně dobře. Úmrtnost dramaticky klesla a jeho přístup byl místy přijat. Jenže i v zahraničí jeho práce dál narážela na nepochopení. Vědecká obec jeho teorii odmítala.

Neustálý odpor ho postupně ničil. Z optimistického lékaře se stal zatrpklý muž, jeho psychický stav se zhoršoval. Trpěl depresemi a výbuchy vzteku a jeho chování bylo čím dál nevyzpytatelnější.

Někteří historikové později upozorňovali, že na jeho zhoršujícím se stavu se mohla podílet i neléčená choroba, například syfilis, což by mohlo vysvětlovat jeho postupnou duševní proměnu. Nakonec ho kolegové pod záminkou léčby dostali do psychiatrického ústavu v Lazarettgasse ve Vídni. Tam jeho příběh končí.

Byl svázán do svěrací kazajky, utrpěl fyzická poranění a 13. srpna 1865 zemřel na infekci krve, na stejný typ infekce, proti kterému celý život bojoval. Bylo mu pouhých 47 let.

„Přesvědčení, že ten čas přijde, mě bude těšit i v hodině smrti,“ řekl Semmelweis, jenž je dnes považován za průkopníka antiseptické medicíny a zachránce tisíců, možná i milionů životů.

Zdroje informací: wien.info/cs; zdravotnickydenik.cz a stoplusjednicka.cz