Čas jen pro mě

Měli si co říct

Seznámili se roku 1929 při přípravě na náročnou zkoušku opravňující k výuce filozofie. Simone bylo jednadvacet, Jean-Paulovi čtyřiadvacet. Ve výsledném pořadí skončil první, ona druhá.

Sartre ovšem zkoušku skládal podruhé. Beauvoir v něm našla mimořádně podnětného partnera pro rozhovory. Přitažlivost mezi nimi začínala také u vědomí, že si mají co říct.

Jean-Paul Sartre (21. června 1905 Paříž – 15. dubna 1980 Paříž) byl francouzský filozof, spisovatel a dramatik, představitel existencialismu. ● Vyrůstal v prostředí intelektuálů v rodině dědečka z matčiny strany Carla Schweitzera, který přednášel němčinu na Sorbonně. ● Studoval filozofii na prestižní École normale supérieure a na Pařížské univerzitě, poté pracoval jako učitel. ● Během druhé světové války byl v zajetí, po návratu se zapojil do odboje. Po válce zůstal jako spisovatel na volné noze a papež Pius XII. jeho knihy zařadil na index zakázaných knih. ● Mezi jeho známá díla patří román Nevolnost (1938), novela Zeď (1939) či drama S vyloučením veřejnosti (1944). ● V roce 1964 odmítl Nobelovu cenu za literaturu. ● Zastával silně levicové názory, po sovětské intervenci v Maďarsku ochladl jeho vztah ke komunismu sovětského typu, později se ale názorově ztotožňoval s anarchismem a ultralevicovými názory, jeho radikalismus přímo ovlivnil studentské vzpoury konce 60. let i terorismus 70. let. ● Nikdy se neoženil, udržoval volné partnerství se Simone de Beauvoir. Děti neměl, v roce 1965 jako dceru adoptoval jednu mnoha milenek, o 32 let mladší Arlette El Kaim.

Simone de Beauvoir (9. ledna 1908 Paříž – 14. dubna 1986 Paříž), francouzská filozofka, spisovatelka a feministka, se narodila do zámožné měšťanské rodiny, otec byl právník. ● Navštěvovala katolickou klášterní školu, již ve 14 letech se však stala ateistkou. Vystudovala matematiku a filozofii na Pařížské univerzitě, několik let učila. Od 40. let se věnovala pouze spisovatelské činnosti. ● Proslavila ji kniha Druhé pohlaví; za román Mandaríni získala Goncourtovu cenu. ● Přispěla k několika tezím existencialistického smýšlení, sama se za ale existencialistu nepovažovala. Byla levicově orientovaná a bojovala za sociálně spravedlivější svět. ● Nikdy se nevdala, celoživotně udržovala volný vztah s Jean-Paulem Sartrem. Vlastní děti neměla, roku 1980 adoptovala devětatřicetiletou Sylvii Le Bon-de Beauvoir, s kterou se dvacet let přátelila.

Ty budeš moje jistota. Ostatní jsou dovoleni

Jejich dohoda rozlišovala lásku „podstatnou“, kterou měli představovat jeden pro druhého, a další, „nahodilé“ vztahy. Mohli mít jiné partnery, ale měli si o nich otevřeně vyprávět. V tehdejší společnosti šlo o odvážný experiment, zvlášť pro ženu, od níž se očekávalo manželství a mateřství. Simone Beauvoir ani jednu z těchto rolí pro sebe nechtěla.

Nikdy se nevzali a nevedli společnou domácnost. Přesto nebyli jen příležitostnými milenci: četli si rukopisy, diskutovali a jejich životy se těsně proplétaly. Roku 1945 se podíleli na založení časopisu Les Temps Modernes. Z jejich intelektuálního spojenectví vyrostla jedna z nejslavnějších dvojic poválečné Francie.

V dopisech, které si psali, najdeme vedle filozofických úvah také hravost a vtip, které si obvykle nespojujeme s vážnými portréty slavných myslitelů.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Frida Kahlo (†47) a Diego Rivera (†70): Láska, která měla ostré hrany

Američan, který chtěl víc

Jenže city se nedaly poslušně rozdělit do přihrádek. Když Simone roku 1947 v Chicagu poznala spisovatele Nelsona Algrena, zamilovala se. Jejich korespondence odhaluje vášnivou, zranitelnou ženu, která toužila po milencově blízkosti. Algren si ji chtěl vzít. Místo vztahu vymezeného Simoninou pařížskou dohodou se Sarterem si představoval společný život.

Simone Beauvoir se však nechtěla vzdát Francie, psaní ani Sartra. Milenci se tak po několika letech rozešli.

Vztahy s mladými ženami

Ještě problematičtější byly vztahy s mladými ženami z jejich okolí včetně Simominých studentek. Bianca Bienenfeld Lamblin měla vztah s oběma. Ve vzpomínkách popsala zraňující zkušenost i pozdější otřes, když zjistila, jak o ní dvojice psala v soukromé korespondenci. Její svědectví narušilo obraz dokonale rovnoprávného experimentu.

U Simone a Sartra se osobní nezávislost prolínala se závislostí citovou. Jejich pravidla totiž ochraňovala pouze je a současně zraňovala ty, kteří stáli kolem.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Edgar Allan Poe a Virginia: Manželka, sestřenice a múza slavného mistra hrůzy

Ve stínu partnera

Přitom by byla škoda zredukovat Simone na ženu, která přijala Sartrovy podmínky. Její Druhé pohlaví z roku 1949 zásadně proměnilo debatu o postavení žen. Byla samostatnou myslitelkou, jejíž dílo dlouho zastiňovala právě fascinace slavným partnerstvím.

Sartre zemřel roku 1980, Simone Beauvoir o šest let později. Spočívají ve společném hrobě na pařížském Montparnassu.Simone však byla pohřbena s prstenem od Algrena. Drobný šperk připomíná, že žádná dohoda nedokáže beze zbytku ovlivnit lásku.

Zdroje informací: iep.utm.edu; plato.stanford.edu; kniha Eine transatlantische Liebe, Briefe an Nelson Algren 1947 - 1964 a lemonde.fr.

Zdroje foto: Wikimedia Commnons, finna.fi, CC BY 4.0, a Wikimedia Commnons, Moshe Milner, CC BY-SA 3.0