Čas jen pro mě

Svatba s upraveným věkem

Když se roku 1795 sblížili, Napoleonovi bylo šestadvacet, Josefíně dvaatřicet. Pocházela z Martiniku a za sebou měla manželství s Alexandrem de Beauharnais, dvě děti, Eugèna a Hortensii, i vězení během revolučního teroru. Její manžel skončil pod gilotinou; ona přežila.

V pařížských salonech se pohybovala s lehkostí, která společensky neobratnému generálovi imponovala. Tehdy jí ještě říkali Rose. Jméno Josefína si pro ni oblíbil právě Napoleon.

Vzali se 9. března 1796. Ženich dorazil o dvě hodiny později, zato věkový rozdíl snoubenci na papíře společně „napravili“: Josefína se omladila o čtyři roky, Napoleon si přidal osmnáct měsíců.Jeho rodina ze starší vdovy se dvěma dětmi nadšená nebyla. Zamilovaný Bonaparte si však prosadil svou.

Napoleon Bonaparte (15. srpna 1769, Ajaccio, Korsika – 5. května 1821 Longwood, ostrov Svaté Heleny) byl francouzský vojevůdce a státník, od roku 1799 první konzul, v letech 1804–1814 a krátce roku 1815 císař Francouzů. ● Narodil se jako druhý syn nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty advokáta Carla Buonaparta a jeho ženy Laetitie. ● Absolvoval prestižní pařížskou vojenskou školu École militaire v hodnosti poručík. ● Do politiky se zapojil během Velké francouzské revoluce. To jej vyneslo do pozice vůdčího ze tří vládnoucích konzulů. ● Od roku 1800 zastával doživotní funkci prvního konzula a o čtyři roky později přiměl senát, aby jej zvolil francouzským císařem. Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814, kdy byl vlastními maršály přinucen abdikovat a byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud po necelém roce uprchl, vrátil se do Francie a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn. ● Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císařství přetrvalo cca 100 dní. Napoleonova vláda skončila porážkou v bitvě u Waterloo, po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců. Ti jej odsoudili k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech pobytu ve věku jednapadesáti let zemřel. ● S Josefínou se oženil roku 1796, jejich manželství skončilo roku 1809. Druhou manželkou se stala Marie Luisa Rakouská, matka jeho jediného legitimního syna Napoleona II. Měl také nemanželské potomky.

Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie / Josefína de Beauharnais ( 23. června 1763 Trois-Îlets, karibský Martinik – 29. května 1814, Malmaison u Paříže) byla první manželka Napoleona Bonaparta, roku 1804 korunovaná císařovnou Francouzů. Proslula půvabem, elegancí a zálibou v růžích. ● Vyrůstala na statku, na kterém byly třtinové plantáže. V roce 1779 se provdala za francouzského důstojníka, vikomta Alexandra de Beauharnais. ● S prvním manželem měla syna Eugèna a dceru Hortensii. Manželství s Napoleonem zůstalo bezdětné. ● Jejím vnukem byl Napoleon III.

Žárlil na ni

Novomanželské soužití trvalo sotva pár desítek hodin, než Núpoleon odjel k armádě do Itálie.

Odtud svou ženu zahrnoval dopisy, které dodnes působí překvapivě intimně. Vzpomínal na její polibky, společné noci i tělesné potěšení. Slavný vojevůdce se měnil v netrpělivého milence, který vyhlíží každou odpověď. Josefína ovšem nepsala tak často ani tak vášnivě, jak by si přál. Jeho vyznání proto střídaly výčitky: proč mlčí, proč nepřijíždí, miluje ho vůbec? V jediném dopise dokázal přejít od urážek k příslibu milionu žhavých polibků.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Kleopatra a Marcus Antonius: Láska, která otřásla Římem a změnila dějiny

Milenec cestoval s ní

Jeho nejistota měla skutečný důvod. Josefína navázala poměr s mladým důstojníkem Hippolytem Charlesem. Když se konečně vypravila za manželem do Itálie, cestoval s ní i milenec. Napoleon tak na bojišti vítězil, zatímco v soukromí ztrácel půdu pod nohama. Zprávy o nevěře ho zasáhly zvlášť bolestně během egyptského tažení.

Ani on však nezůstal věrný. V Egyptě si začal s Pauline Fourès, manželkou jednoho ze svých důstojníků. Po návratu roku 1799 hrozil rozchod, nakonec ale přišlo usmíření. Jejich role se postupně obracely: Josefína se k manželovi stále víc upínala, zatímco Napoleon rozšiřoval seznam milenek. Nevěra přestávala být jejím tajemstvím a stávala se jejím trápením.

Následníka neporodila

V prosinci 1804 jí Napoleon při korunovaci v pařížské katedrále Notre-Dame vložil na hlavu císařskou korunu. Jenže ani nejvyšší postavení nemohlo vyřešit otázku následníka.

Josefína už byla matkou, s Napoleonem však neotěhotněla. Zkoušela lázeňské pobyty, obavy ale rostly. Když jeho milenka Éléonore Denuelle porodila roku 1806 syna, císař získal přesvědčení, že on sám děti mít může.

V prosinci 1809 jejich manželství skončilo. Rozhodnutí nevycházelo z manželské nenávisti, nýbrž z dynastického kalkulu.

Zůstali přáteli

Josefína si ponechala císařský titul a dostala zajištěný příjem. Napoleon se následujícího roku oženil s Marií Luisou Rakouskou, která mu roku 1811 porodila vytouženého legitimního syna.

Josefína našla útočiště v Malmaisonu – mezi růžemi, uměním a exotickými rostlinami. S bývalým manželem si dál dopisovala a on ji navštěvoval. Zemřela 29. května 1814 (Napoleon o sedm let později , 5. května 1821).

Dějiny ovšem přichystaly poslední ironii: dalším francouzským císařem se stal její vnuk Napoleon III., syn Hortensie. Žena odložená kvůli následníkovi tak přece jen dala Francii budoucího panovníka.

„Josefína je jedinou ženou, kterou jsem kdy miloval. Stále vládne mému srdci a stýská se mi po ní,“ prohlásil Napoleon během vyhnanstív na ostrově Svatá Helena.

Zdroje informací: francearchives.gouv.fr a napoleon.org