Čas jen pro mě

Dětství pod ochranou silné matky

Narodil se v 7. listopadu 1811 v Miletíně do skromných poměrů, otec Jan byl švec. Maminka Anna byla vzdělaná, laskavá a velmi zbožná žena, která svému synovi vštípila cit pro jazyk, víru i morální hodnoty. Právě z jejího vyprávění a lidových pohádek, které mu v dětství často vyprávěla, později čerpal inspiraci pro svou nejslavnější sbírku Kytice z pověstí národních.

Erben ji celý život miloval a v dopisech často zmiňoval, jak ho její síla i obětavost formovala.

Co by vás ještě mohlo zajímat

František Palacký (†77): Dvě velké lásky „otce národa“

Rány osudu

Ve třiceti letech se Karel Jaromír Erben oženil s o sedm let mladší Barborou (Betynou) Mečířovou, dcerou měšťana z Písku. Seznámil se s ní na prádninovém pobytu. Jejich manželství bylo plné vzájemné úcty, něhy a klidného štěstí. Barbora byla jemná, ale praktická žena, která mu byla oporou v nelehkých časech, kdy se Erben snažil uživit rodinu jako archivář a překladatel.

Bohužel, právě její předčasná smrt roku 1857 byla pro básníka tragickou ranou, z níž se nikdy zcela nevzpamatoval. Bolest ze smrti ženy (a později dvou dětí) se promítla do balad o vině, smrti a mateřské lásce. Erben měl s Barborou čtyři děti, syn Jaromír se nedožil ani půl roku.

Dva roky po její smrti se znovu oženil. Žofie byla o více než dvacet let mladší a porodila mu další dvě děti, které zemřely v batolecím věku.

Karel Jaromír Erben (7. 11. 1811–21. 11. 1870) Básník, historik, právník, překladatel a sběratel lidové slovesnosti. ● Narodil se v Miletíně v Podkrkonoší, vystudoval filozofii a práva, působil jako archivář v Praze. ● Proslul zejména sbírkou balad Kytice z pověstí národních, která dodnes patří k nejvýraznějším dílům českého romantismu. Ve své tvorbě spojil poezii s lidovou moudrostí, vírou a morálními otázkami života i smrti. ●Jeho osobní život poznamenala předčasná smrt manželky a dětí, což hluboce ovlivnilo i jeho literární tvorbu. Zemřel 21. listopadu 1870 v Praze na tuberkulózu. 

Archivář, který slyšel ozvěny minulosti

Vedle básnické tvorby byl Erben také vynikající historik a archivář. Pracoval nejprve v Královském českém muzeu, později v pražském městském archivu. Tam mezi starými listinami, kronikami a lidovými zápisky objevoval stopy příběhů, které by jinak upadly v zapomnění.

Jeho práce ho zavedla do různých koutů českých zemí – zapisoval pověsti, písně a přísloví, mluvil s lidmi, poslouchal jejich životní osudy. Z těchto cest se postupně rodila jeho rozsáhlá sbírka Prostonárodní české písně a říkadla a samozřejmě i Kytice.

Erben sám říkával, že „v lidu se skrývá duše národa“ – a právě díky jeho archivářskému oku i básnickému srdci se tato duše uchovala pro další generace.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Julius Zeyer (†59): Geniální estét si žil i „trpěl“ ve vlastním snovém světě

Odkaz citlivého romantika

Erbenovy balady jsou plné ženských postav – matek, nevěst, dcer i vdov. Nejsou to jen oběti, ale silné bytosti, které čelí osudu, vině i bolesti s odvahou a vírou. Básník v nich viděl archetyp ženy jako nositelky života, lásky i utrpení.
Možná i proto jeho verše dodnes rezonují – ukazují ženský svět v jeho kráse i tragédii, s pochopením, jaké mohl mít jen muž, který ženy hluboce miloval a ztrácel.

Erben nebyl jen básník, ale i otec, vdovec a muž, který celý život hledal útěchu v příbězích. Jeho citlivost, pokora a úcta k rodině z něj dělají nejen velikána české literatury, ale i člověka, který dokázal z bolesti vytvořit krásu.
A možná právě proto jeho Kytice nikdy nezestárla – protože v ní bije srdce muže, který psal z lásky k ženám svého života.

Zdroje informací: Lexikon české literatury, díl 1 (Academia, 1985–1988); Kytice z pověstí národních, vydání z roku 1853, komentáře J. Jakubce a J. Hory; denik.cz; www.miletin.cz; brno.rozhlas.cz; reflex.cz