Čas jen pro mě

Vyrůstal s vůní moře

Elcano se narodil patrně roku 1487 v baskickém přístavu Getaria na severu dnešního Španělska. Přesné datum neznáme a dlouho se uváděl také rok 1476. Pocházel z početné rodiny a měl sedm sourozenců. Zřejmě získal alespoň základní vzdělání, což v té době nebylo samozřejmostí.

V Getarii určovalo rytmus života moře. Místní muži se věnovali rybolovu, obchodu i lovu velryb a někteří se plavili až k pobřeží Newfoundlandu. Také Juan získal už v mládí značné námořnické zkušenosti. Vedl obchodní výpravy a postupně se vypracoval natolik, že vlastnil loď o nosnosti přibližně dvě stě tun – větší, než byla později proslulá Victoria.

Podnikání mu však štěstí nepřineslo. Kvůli finančním potížím prodal svou loď zahraničním, patrně italským obchodníkům, což tehdejší španělské zákony zakazovaly. Právě ztráta vlastního plavidla mohla být důvodem, proč se roku 1519 připojil k výpravě portugalského mořeplavce Magalhãese.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Fernão de Magalhães: Mořeplavec, který svou cestu nepřežil

Výprava, která neměla obeplout svět

Magalhãesovým původním cílem nebylo dokázat kulatost Země – vzdělaní Evropané o ní tehdy už dávno nepochybovali. Chtěl nalézt západní cestu k souostroví Moluky v dnešní Indonésii, známé také jako Ostrovy koření. Hřebíček, muškátový oříšek a pepř měly v Evropě mimořádnou cenu a obchod s nimi ovládalo Portugalsko. Španělsko doufalo, že si otevře vlastní cestu k pohádkovému bohatství.

V srpnu 1519 vyplulo ze Sevilly pět lodí s přibližně 250 muži. Výpravu však od počátku provázely spory, hlad a nedůvěra mezi portugalským velitelem a španělskými důstojníky.

Během přezimování v Patagonii se Elcano zapojil do vzpoury proti Magalhãesovi. Někteří vůdci rebelie byli popraveni, další vysazeni na pustém pobřeží. Elcano vyvázl a přežil, ale přišel o své postavení. Paradoxně mu právě ponížení později zachránilo život.

Smrt u hostiny a nečekaný návrat

Po nalezení průlivu kolem jižního cípu Ameriky – dnes známého jako Magalhãesův průliv – vpluly zbylé lodě do obrovského oceánu, kterému Magalhães dal jméno Tichý. Plavba trvala mnohem déle, než kdokoli očekával. Muži hladověli, jedli piliny, kůže i krysy a umírali na kurděje.

V dubnu 1521 byl Magalhães zabit při střetu s obyvateli filipínského ostrova Mactan. Několik dalších velitelů zahynulo krátce poté během zrádné hostiny na ostrově Cebu. Elcano na ni kvůli svému nižšímu postavení nebyl pozván – a znovu přežil.

Z původní flotily nakonec zůstaly jen lodě Trinidad a Victoria. Elcano se stal kapitánem Victorie a učinil mimořádně odvážné rozhodnutí: nevracet se stejnou cestou přes Tichý oceán, ale pokračovat na západ přes Indický oceán a kolem mysu Dobré naděje. Tím měla loď dokončit plavbu kolem světa.

Co by vás ještě mohlo zajímat

11 zajímavostí o Kryštofu Kolumbovi

Hřebíček místo náhradního oblečení

Na Molukách námořníci naplnili podpalubí drahocenným hřebíčkem. Koření mělo takovou cenu, že někteří prodávali dokonce kabáty, boty a košile, aby se ho na loď vešlo co nejvíce.

Dne 21. prosince 1521 vyplula Victoria na poslední část cesty. Na palubě bylo asi šedesát mužů včetně domorodých námořníků. Elcano se musel vyhýbat portugalským přístavům a hlídkám, protože plul vodami, které Portugalsko považovalo za své. Měsíce proto téměř nezastavoval. Posádku ničil hlad, žízeň a kurděje.

Když už byly zásoby na konci, zakotvila Victoria na Kapverdských ostrovech. Námořníci předstírali, že připluli z Ameriky, Portugalci však lest odhalili a část posádky zadrželi. Elcano nechal zvednout kotvy a s posledními silami unikl.

Do Sanlúcaru de Barrameda dorazila Victoria s pouhými osmnácti evropskými přeživšími. O dva dny později doplula do Sevilly. Muži vystoupili bosí, jen v košilích, a vydali se poděkovat do kostela za záchranu života.

„První, který jsi mě obeplul“

Španělský král Karel I. Elcana povýšil a udělil mu erb se zeměkoulí a latinským heslem Primus circumdedisti me – „První jsi mě obeplul“. Zároveň mu prominul někdejší nezákonný prodej lodi.

Přesnější je ovšem říci, že svět jako první obeplula skupina přeživších, nikoli Elcano sám. Byl však kapitánem jediné lodi, která cestu dokončila, a hlavním strůjcem její nejtěžší závěrečné etapy.

Slávy si dlouho neužil. Přestože měl dvě nemanželské děti a mohl se usadit, moře jej znovu přitahovalo. Roku 1525 vyrazil s výpravou Garcíi Jofreho de Loaísy opět k Molukám. Dne 4. srpna 1526 zemřel uprostřed Tichého oceánu, pravděpodobně na kurděje. Jeho tělo zatížené dělovými koulemi bylo spuštěno do moře.

Magalhães zůstal hlavním hrdinou slavné plavby také díky kronice Antonia Pigafetty. Tento italský cestovatel patřil mezi osmnáct navrátilců, ale Elcana ve svém rozsáhlém vyprávění prakticky opomenul. A tak se zrodil jeden z největších paradoxů dějin mořeplavby: muž, který výpravu nedokončil, se stal světovou legendou, zatímco kapitán, jenž ji dovedl domů, zůstal po staletí v jeho stínu.

Zdroje informací: unesco.org/en; nationalgeographic.com; itsasmuseum.eus a realinstitutoelcano.org