Čas jen pro mě

Ze Skotska do Kanady

Život Alexandra Bella je plný paradoxů. Narodil se ve Skotsku a zemřel v Novém Skotsku, ale v Kanadě. Učil ve škole pro neslyšící, a vynalezl telefon, který neslyšící používat nemohou.

Na svět přišel 3. března 1847 v Edinburghu jako prostřední ze tří bratrů. Jeho otec Alexander byl profesorem fonetiky a logopedie, dědeček – také Alexander – se živil jako herec a učitel řečnictví.

Matka Eliza měla od dětství problémy se sluchem, vkládala si do ucha trubičku, která jí umožňovala alespoň něco málo slyšet. Mladý Alexander se naučil mluvit k ní těsně u čela, aby cítila vibrace jeho hlasu. To byl jeden z důvodů, proč se od dětství zajímal o přenos zvuku, akustiku a fyziologii řeči.

Alexander studoval jazyky na univerzitě v Edinburghu, pak přešel do Londýna. V té době ale došlo k velké rodinné tragédii. Oba Alexandrovi bratři krátce po sobě zemřeli na tuberkulózu. On sám také postonával a podle doktorů jeho zdraví vyžadovalo změnu klimatu. Otec neváhal ani chvíli, koupil farmu v blízkosti kanadského Ontaria a celá rodina se tam roku 1871 přestěhovala.

Zajímaly ho pokusy se zvukem

Mladého Bella od dětství zajímaly pokusy se zvuky a otec ho v tom podporoval. V duchu rodinné tradice se stal učitelem. Na zahradě si také vybudoval vlastní dílnu, které říkal „dreaming place“ (místo snů), a pokračoval ve studiu lidského hlasu, ale také si doplňoval znalosti zvuku a elektřiny. A především prováděl pokusy s přenosem zvuku.

V roce 1873 začal učit na škole pro neslyšící v Bostonu. Tam potkal o deset let mladší studentku Mabel Hubbard, která po prodělání spály úplně ztratila sluch. Vzali se v roce 1877. Mabelin otec Gardiner Hubbard pokusy svého zetě významně finančně podporoval ještě před svatbou. Bell si tak například mohl najmout asistenta, již zmíněného Thomase Watsona, který byl zručný elektrikář.

Vytvořili skvělé pracovní partnerství, kde Bell byl „hlavou“ a Watson měl zase „ruce“ k uskutečňování Bellových myšlenek.

Bože můj, vždyť to mluví!

Po prvním neplánovaném „telefonátu“ se rozhodl předvést svůj vynález veřejnosti. Skvělou příležitostí byla mezinárodní výstava ke 100. výročí podepsání deklarace nezávislosti ve Filadelfii v roce 1876. Úplně nadšený byl brazilský císař Pedro II., který nadšeně vykřikl: „Bože můj, vždyť to mluví!“

Bell rozhodně nebyl jen vědec. Měl i obchodního ducha. Proto v roce 1877 založil Bell Telephone Company.  

Americký patent na přenos zvuku prostřednictvím drátu získal 14. února 1875, a to jen několik hodin před konkurentem Elishou Grayem. Bell nebyl jediný, kdo experimentoval s přenosem zvuku. Sice si dal telefon patentovat, ale musel čelit mnoha žalobám. Ze všech soudních bitev však vyšel vítězně.

Bezdrátový přenos zapadl

Více než sto let před tím, než se objevily mobilní telefony, Bell experimentoval s tzv. fotofonem – bezdrátovým přístrojem, který přenášel zvuk prostřednictvím paprsků světla. Vzhledem k tehdejším technickým možnostem vynález zapadl. Teprve o několik desítek let později se díky rozvoji optických vláken podobná technologie využila.

Bell zemřel ve svém letním sídle v kanadském Novém Skotsku 2. srpna 1922. V okamžiku, kdy byl ukládám do hrobu, přesně na minutu utichlo všech 13 milionů telefonních aparátů v USA a Kanadě. 60 000 telefonních operátorů mu vzdalo čest tím, že nepřepojovali žádné hovory.

Víte že…

…jako svatební dar daroval své ženě 1487 z 1497 akcií Bell Telefone Company?

…Bellovi měli čtyři děti, dospělosti se však dožily jen dvě dcery – Elsie a Marian?

…uskutečnil první transkontinentální telefonát? Zavolal z New Yorku do San Franciska Thomasu Watsonovi.

…po Alexandru Bellovi jsou pojmenovány decibely? Jednotka intenzity zvukových vln „bel“ nese jeho jméno, decibel je jedna desetina belu.

…vynalezl audiomet, zařízení sloužící k odhalování problémů se sluchem?

…stále pomáhal sluchově postiženým? Arthur Keller z Alabamy ho vyhledal kvůli šestileté dceři Helen, která oslepla pravděpodobně následkem spály. Bell je nasměroval do Perkinsovy školy pro nevidomé v Bostonu, kde se Helen naučila Braillovo písmo. Helen později ve své autobiografii napsala, že to byl člověk, který jí „otevřel dveře, aby mohla projít z temnoty do světla“.

...vynalezl detektor kovů?

Zdroje informací: biography.com a history.com