Husitský král aneb Co (ne)víte o Jiřím z Poděbrad

Z nenápadného šlechtice až na trůn

Jiří z Poděbrad se nenarodil jako budoucí král – naopak. Pocházel z poděbradské linie šlechtického rodu pánů z Kunštátu. Na svět přišel 23. dubna 1420 v Poděbradech. Jeho mládí bylo poznamenáno bouřlivou dobou po husitských válkách.

Po smrti krále Ladislava Pohrobka v roce 1457 zůstaly české země bez panovníka. Jiří, tehdy zemský správce, měl podporu velké části šlechty i měst. V roce 1458 byl na sněmu v Praze zvolen českým králem.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Pohnutý příběh pozapomenuté královny Johany

Král, který chtěl sjednotit Evropu

Jiří z Poděbrad nebyl jen politikem, ale i vizionářem. Proslavil se myšlenkou mírové unie evropských států – jakési předchůdkyně dnešní Evropská unie.

Jeho plán počítal s tím, že by křesťanské země spolupracovaly, řešily spory diplomaticky a společně čelily hrozbám zvenčí. V 15. století šlo o odvážnou a na svou dobu téměř nepochopitelnou myšlenku. Přesto Jiří vyslal poselstva po Evropě a snažil se pro svůj projekt získat podporu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Královna Kunhuta a její dva osudoví muži

Dvě manželství, hodně dětí

Jeho první manželkou byla Kunhuta ze Šternberka, s níž měl několik dětí. Uvádí se šest, někdy sedm. Synové Viktorín a Jindřich se stejně jako otec věnovali politice. Kunhuta však zemřela v roce 1446 po porodu dvojčat.

Jiří se roku 1450 znovu oženil. Jeho manželkou se stala Johana z Rožmitálu, která porodila další čtyři či pět dětí, dospělosti se dožil pouze syn Hynek.

Johana byla mimořádně schopná žena, která svého muže podporovala v politice. Právě ona hrála důležitou roli v diplomatických misích a pomáhala upevňovat vztahy mezi českým dvorem a zahraničím. Na svou dobu byla velmi aktivní a vlivná.

Z Čech až „na konec světa“

Jiří byl utrakvista, tedy přívrženec husitské reformy. To se nelíbilo katolické církvi ani papeži Pavlu II., který ho dokonce exkomunikoval.

Pro Evropu byl Jiří problematickým panovníkem – na jednu stranu usiloval o mír, na druhou byl vnímán jako „kacíř“. Tento konflikt vedl k napětí i k vojenským střetům, zejména s uherským králem Matyášem Korvínem.

Jiří se snažil pošramocenou pověst Českého království v Evropě vylepšit, proto mj. vyslal švagra Lva Z Rožmitálu, aby vedl mírovou výpravu po Evropě (1465–1467) a aby dokazoval, že Češi nejsou jen národem kacířů. Poslové složení ze čtyřiceti českých pánů a rytířů se dostali až na portugalský mys Finisterre, který byl tehdy považován za konec světa. (O této cestě vypráví román Aloise Jiráska z Čech až na konec světa.)

Tip na knihu

Kniha klade důraz na stručný, srozumitelný a poutavě psaný text, který poskytuje základní informace o panovníkovi, jeho rodině, nejvýznamnějších událostech a osobnostech doby vlády a o zajímavostech. Důraz je kladen na představení panovníka na větším množství portrétů, od dětství až po konec života a doplňují je portréty manželek, případně dětí. Veřejnost české krále zná většinou jen na několika portrétech, které se v médiích neustále opakují, některé portréty jsou téměř neznámé, přitom jsou zajímavé a poskytují nám možnost poznat jejich osobnost. Vhodně jsou použity i mapy a zemské znaky, které ukazují, jak se postupně měnila rozloha zemí Koruny české. Kde je to vhodné, jsou doplněny fotografie nebo nákresy staveb, které jednotliví králové vybudovali. (Vydalo nakladatelství Universum.)

Obezita, nemoci a poslední roky

Méně známou kapitolou jeho života jsou zdravotní problémy. Jiří z Poděbrad rád a dobře jedl, a to se odrazilo i na jeho váze. Trpěl výraznou obezitou, což bylo v té době sice někdy považováno za znak blahobytu, ale zároveň to přinášelo řadu komplikací.

Historici se domnívají, že měl problémy se srdcem, žlučníkem, mohl trpět poruchou ledvin i dnou. V posledních letech života se jeho zdravotní stav zhoršoval, byl omezen v pohybu, proto ho zřejmě sluhové museli přenášet. Traduje se, že vládl od jídelního stolu...

Jiří z Poděbrad zemřel 22. března 1471 v Praze ve věku pouhých padesáti let. Přestože měl syny, český trůn po něm nepřevzal žádný z nich, Jiří se vzdal nároků na korunu pro ně a takticky nabídl českou korunu Jagelloncům. České stavy pak zvolily za krále Vladislava II. Jagellonského, čímž začala nová dynastická éra.

Zdroje informací: František Čapka: Dějiny v datech; dotyk.cz a historickaslechta.cz