Čas jen pro mě

Život se s ní nemazlil

Život se se Žofií (1376–1428) zrovna nemazlil už od dětství. Bylo jasné, že vládu po Žofiině otci, bavorském vévodovi Janovi II., jednou převezmou jeho synové, a tak Žofii zbývala pouze vyhlídka na mocensky výhodný sňatek. Rodiče  ji proto poslali do Landshutu ke dvoru politicky nesmírně aktivního strýce Fridricha, Janova bratra, který mimo jiné proslul vyjednáváním výhodných sňatků. Například neteř Isabelu se mu podařilo provdat za francouzského krále Karla VI., zvaného též Šílený, což mělo být Žofiiným rodičům jistým varováním.

Netrvalo to dlouho, a půvabná Žofie, jíž se v Landshutu dostalo vynikajícího vzdělání,  se stala součástí Fridrichovy mocenské hry. Strýc ji s sebou v roce 1388 vzal do Prahy v naději, že mu přítomnost okouzlující neteře ulehčí jednání s poněkud nevypočitatelným českým a římským králem Václavem IV., jehož rádcem byl. Žofie, v té době dvanáctiletá (což byl práh tehdejší dospělosti), byla navíc dobrou lovkyní, a to byl další přínos, neboť Václav holdoval vášnivě lovu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Nečekané setkání se Zimní královnou

Rychlá žádost o ruku

Fridrich se ve svém odhadu nezmýlil – Žofie českého krále, dva roky ovdovělého, zaujala a strýcova jednání probíhala úspěšně. Ovšem i Fridricha zaskočila rychlost, s jakou Václav požádal o Žofiinu ruku. Možná si v té chvíli vzpomněl na tragickou smrt Václavovy první manželky a Žofiiny příbuzné Johany Bavorské, kterou zadávil jeden z Václavových loveckých psů. Pokud ano, pak to byla pozdní lítost, protože Václav už stačil zrušit jednání o politicky výhodném sňatku s aragonskou princeznou. Fridrich věděl, že se podobná nabídka neodmítá, a tak se Žofie za Václava provdala již v květnu 1389. Na korunovaci královnou si však musela počkat až do roku 1400.

Zatím by se tedy mohlo zdát, že se Žofii onen nelehký osud  českých královen vyhnul. Bylo to však skuteční pouhé zdání. První rok svého manželství totiž prožila více méně sama – Václav, který se uchýlil na svůj oblíbený hrad Točník, ji v té době navštívil celkem dvakrát. Jejich následující soužití se nicméně zdálo celkem harmonické, a to navzdory Václavově žárlivosti, výkyvům nálad a rostoucí zálibě ve víně.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Pohnutý příběh pozapomenuté královny Johany

Co se stalo po smrti Johana z Pomuku

Vše ale změnila násilná smrt generálního vikáře Jana z Pomuku. Tvrzení, že byl Jan z Pomuku , řečený Johánek Nepomucký, dne 20. březen 1393 umučen a jeho tělo pak bylo vhozeno do Vltavy, protože žárlivému králi Václavovi odmítl prozradit Žofiino zpovědní tajemství, je pozdější kronikářská fabulace (stejně jako Václavova milostná romance s lazebnicí Zuzanou). Jan se stal obětí králova hněvu spíš kvůli sporu o jmenování nového opata kláštera v Kladrubech. Tento čin, v němž Václav sehrál nemalou úlohu, musel Žofií otřást. Na klidu jí určitě nepřidaly ani pokusy Václava otrávit (místo něj se při jedné hostině stal obětí strýc Fridrich), stejně jako Václavovy únosy, v něž vyústila nespokojenost české šlechty s královou vládou. Václav byl nakonec sesazen i z trůnu římského krále, což nikdy neuznal.

Žádný div, že se Žofie, která nepřestávala  marně toužit po dítěti, nakonec raději odebrala na některý ze svých věnných hradů či do věnných měst.

Královské manžele však přesto i nadále mnohé pojilo. Oba podporovali reformní církevní hnutí a učení Jana Husa. Bible Václava IV., bohatě iluminovaný německý překlad Starého zákona (patrně svatební dar pro Václava a Žofii), byl ve své době unikátní čin.

Žofie podle všeho navštěvovala Husova kázání v Betlémské kapli.  Spolu s Václavem dokonce poslali papeži list žádající, aby se Jan Hus nemusel účastnit osobně kostnického koncilu.

Tip redakce

Hana Whitton: Žofie Bavorská

Když se mladý ovdovělý král Václav IV. dozvídá, že na diplomatickou návštěvu přijíždí jeho rádce vévoda Fridrich, očekává opět jednu z poněkud nudných, ale nevyhnutelných povinností. Netuší však, že Fridricha tentokrát doprovází jeho půvabná neteř Žofie.

Stačí krátké setkání, aby se Václav rozhodl zrušit chystané formální zasnoubení s aragonskou princeznou. Uvědomuje si, že jen po Žofiině boku dokáže čelit převratným změnám ve Svaté říši římské zmítané politickými a náboženskými rozbroji. Podaří se mu však si dívku naklonit? (Vydalo nakladatelství Ikar.)

Dožila v pronajatém měšťanském domě

Královští manželé však byli nakonec vykázáni do patřičných mezí. A Žofii, která se nechtěla jen tak vzdát, navštívil v Praze jeden z jejích bratrů a odbojnou sestru zpolíčkoval, když se zdráhala uposlechnout jeho dobře míněné rad týkajících se náboženství. Žofiino varování, že v Čechách vypuknou odbojné bouře, bude-li Jan Hus odsouzen a upálen, se vyplnilo.

Václav IV., který hledal před složitou a nebezpečnou dobou čím dál častěji útěchu  a zapomnění ve víně, se ke konci života uchýlil na svůj oblíbený kunratický lovecký hrádek  Nový hrad. Zde také zemřel uprostřed husitských válek v roce 1419.

Ovdovělá Žofie se snažila situaci v zemi stabilizovat. Nepodařilo se jí to však, a tak  posléze musela přesídlit do Prešpurku, dnešní Bratislavy, pod ochranu Václavova nevlastního bratra Zikmunda.  S tím se však, jak se dalo očekávat,  nepohodla.  V převratné době přišla o všechno, a tak jí nezbývalo než si v Prešpurku pronajmout měšťanský dům. A zde také v roce 1428 zemřela. Chtěla být pohřbena v rodinné hrobce v rodném Mnichově, avšak  její poslední přání nebylo splněno. K věčnému odpočinku ji uložili v Prešpurku.

Na nelehký úděl královny Žofie se neprávem pozapomnělo – neměla by však být zapomenuta pro úlohu, kterou sehrála v Českém království v husitské době.