Čas jen pro mě

Dovolená přeruší zátěž, ale neodstraní její zdroj

Představa, že několik volných dní automaticky napraví následky dlouhodobého přetížení, je nerealistická.

Když člověk měsíce funguje v režimu vysokého výkonu, nedostatku času a neustálého tlaku, organismus ani psychika se po vypnutí pracovního telefonu nevrátí okamžitě do rovnováhy.

Dovolená může zátěž dočasně přerušit, umožnit odstup a vytvořit prostor pro regeneraci. Podmínky, které stres vyvolávaly, se však samy nezmění.

Co na to odborník?

klinická psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Ivana Líbalová, Ph.D., z Mindwell

„Člověk může mít dojem, že odpočívat má právo až tehdy, když všechno splnil. Jenže u takového nastavení není seznam povinností nikdy skutečně hotový. Odpočinek pak není vnímán jako běžná součást fungování, ale jako odměna za výkon,“ popisuje psycholožka. Výsledkem pak může být dovolená zaplněná programem a úkoly, které sice na první pohled vypadají odpočinkově, ale udržují člověka ve výkonnostním nastavení. Pro skutečnou regeneraci proto není rozhodující pouze počet volných dní, ale i to, zda si člověk opravdu dovolí zpomalit bez pocitu viny.

Dovolenou vnímám spíše jako příležitost k regeneraci než jako opravu následků dlouhodobého přetížení. Pokud je člověk chronicky vyčerpaný, je důležité podívat se také na to, co jeho vyčerpání způsobuje a co bude potřeba změnit po návratu. Potřebujeme-li dvakrát ročně několik týdnů na to, abychom se vůbec dostali do stavu, kdy se cítíme dobře, může to být signál, že je každodenní zátěž nastavená příliš vysoko. A ještě jedna rada: Regenerace by neměla být vyhrazena pouze několika týdnům v roce. Když někomu na dovolené prospívalo více spánku, pohyb, pobyt venku nebo omezení času online, může si vybrat alespoň jednu konkrétní věc azachovat ji i v běžném životě.“

Co po návratu?

Také návrat po dovolené je důležitý. Ideální je nevracet se z cesty přímo do plného provozu, ale ponechat si alespoň jeden den na vyspání, vybalení, běžné domácí fungování a postupné přeladění.

Pomoci může také realistický pohled na úkoly, které po návratu čekají, a rozlišení toho, co je skutečně nutné vyřešit ihned a co může několik dní počkat. První pracovní dny není dobré zaplnit vším, co se během dovolené nahromadilo. Pokud člověk začne první den dohánět úplně všechno, může se velmi rychle vrátit do stejného režimu, ze kterého právě odjel.

Únava, chronický stres, nebo vyhoření?

Několik dní horšího soustředění, nižší energie nebo nechuti do práce po návratu nemusí samo o sobě znamenat problém. U běžné únavy psychická nepohoda postupně ustupuje a energie se obnovuje. Chronický stres naproti tomu přetrvává delší dobu. Člověk se nedokáže skutečně uvolnit ani mimo práci, může být podrážděný, hůře spát, obtížně se soustředit, pociťovat tělesné napětí nebo být stále ve stavu pohotovosti.

U syndromu vyhoření pak už nejde pouze o únavu. Dlouhodobé vyčerpání se spojuje s negativním či cynickým postojem k práci a s pocitem, že člověk svou práci nezvládá, ztrácí v ní smysl nebo se necítí dostatečně kompetentní. Podstatná je právě kombinace těchto oblastí, nikoliv jeden izolovaný příznak.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Syndrom vyhoření: Nemoc moderní doby, kterou není radno podceňovat

Pomoci může KBT

Na zvládnutí okamžitého napětí pomocí relaxace velmi dobře funguje například kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

KBT se však neomezuje pouze na snížení napětí. Pomáhá také rozpoznat celý řetězec, který přetížení udržuje: jaké nároky na sebe člověk klade, co si říká ve chvíli, kdy by měl odpočívat, proč nedokáže odmítnout další úkol nebo z jakého popudu potřebuje zůstávat neustále produktivní. V pozadí často stojí přesvědčení jako „nemohu polevit“, „ostatní to zvládají“ nebo „odpočívat budu, až bude vše hotové“.