Prokrastinace: Lenost, nebo jen únava?

Životní styl / Psychologie

Prokrastinace: Lenost, nebo jen únava?

datum: 26. 8. 2026 0:05 autor: Anna Vágnerová

Máte před sebou důležitý úkol, ale místo práce kontrolujete zprávy, zaléváte květiny nebo náhle pocítíte potřebu uklidit zásuvku s ponožkami? Prokrastinace bývá často považována za obyčejnou lenost. Psychologové však upozorňují, že za odkládáním povinností se obvykle skrývá mnohem složitější problém – nepříjemné emoce, vyčerpání, strach ze selhání nebo přehnané nároky na sebe samu.

Nejde jen o špatné plánování

Prokrastinace znamená, že dobrovolně odkládáme důležitý úkol, přestože víme, že nám to později způsobí potíže. Nejde tedy o vědomé rozhodnutí dopřát si odpočinek. Člověk chce začít, ale stále nachází důvody, proč to ještě chvíli nejde.

Podle psycholožky Fuschie Sirois+ z Durhamské univerzity není prokrastinace primárně problémem organizace času. „Je to problém regulace emocí, nikoli lenosti nebo špatného hospodaření s časem,“ vysvětluje odbornice.

Odkládáním se snažíme alespoň na chvíli uniknout pocitům, které v nás určitá povinnost vyvolává – nudě, úzkosti, nejistotě nebo obavě, že výsledek nebude dost dobrý.

Krátkodobě se nám uleví. Nepříjemný úkol zmizí z dohledu a my získáme pocit svobody. Jenže povinnost zůstává a spolu s ní narůstají výčitky, stres a tlak blížícího se termínu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Proč nás děsí nové začátky? A proč nám naopak mohou prospět?

Když tělo žádá pauzu

Někdy se za zdánlivou prokrastinací skrývá skutečné vyčerpání. Pokud dlouhodobě špatně spíme, pečujeme o děti nebo rodiče, řešíme problémy ve vztahu a zároveň se snažíme zvládat zaměstnání i domácnost, mozek jednoduše nemá dostatek sil na další náročný úkol.

Únava oslabuje soustředění, rozhodování i schopnost snášet nepohodlí. Stresující období navíc podle Siroisové vyčerpává naše psychické zdroje, a proto častěji volíme rychlou úlevu – například sociální sítě nebo sledování seriálu. V takové chvíli nepomůže obviňovat se z lenosti. Potřebujeme spíše spánek, klid a realističtější rozdělení povinností.

Rozdíl lze poznat podle toho, jak se cítíme po odpočinku. Jestliže nám volný večer nebo kvalitní spánek vrátí chuť do práce, pravděpodobně jsme byly především unavené. Pokud úkol odkládáme i odpočaté a při pomyšlení na něj cítíme úzkost či odpor, může jít o prokrastinaci.

Co by vás ještě mohlo zajímat

7 příznaků vyhoření aneb Když nepomůže ani volný víkend

Past perfekcionismu

Častými prokrastinátorkami paradoxně nebývají ženy, kterým na výsledku nezáleží, ale ty, které od sebe očekávají příliš mnoho. Bojí se, že práci nezvládnou dokonale, a proto s ní raději nezačnou. Odkládání jim umožní zachovat si představu, že by uspěly, kdyby měly více času.

Psychologové Timothy Pychyl a Fuschia Sirois upozorňují, že při prokrastinaci dáváme přednost okamžitému zlepšení nálady, zatímco následky přenecháváme svému „budoucímu já“. Jenže zítřejší verze nás samotných nebude mít více energie ani odvahy – zato bude mít méně času.

Jak se konečně pohnout z místa?

Nečekejte na správnou náladu.
Rozdělte úkol na co nejmenší části a začněte krokem, který zabere třeba jen pět minut. Místo „musím uklidit celý byt“ si řekněte „uklidím kuchyňskou linku“.
Pomoci může také vypnutí upozornění v telefonu nebo krátký časový blok věnovaný pouze jedné činnosti.
A především se netrestejte. Výčitky zvyšují stres a mohou další odkládání ještě podpořit.
Laskavost k sobě neznamená hledat výmluvy. Znamená pochopit, proč se nám nechce začít, a vytvořit si podmínky, ve kterých bude první krok o něco snazší.

Zdroje informací: American Psychological Association; Procrastination and the Priority of Short-Term Mood Regulation

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!