Čas jen pro mě

Zdravé návyky začínají doma

Každodenní život v rodině je pro děti zrcadlem i mapou: ukazuje jim, co je „normální“. A to i ve chvílích, kdy máme pocit, že si nás vůbec nevšímají. Ruku na srdce – kolikrát jsme po dětech chtěli, ať si dají jablko místo sušenky, zatímco sami rychle dojídáme bagetu z benzinky na cestě z práce?

Drobnosti, které my přehlížíme, děti vnímají naprosto přesně. Vidí, jestli se ve volném čase hýbeme, nebo ho trávíme před televizní obrazovkou, jestli jíme společně u stolu, nebo každý s mobilem v ruce. Právě z těchto každodenních detailů si skládají představu o tom, jak vypadá „normální“ život.

Zkusme jim ukázat, že pohyb je přirozený a jídlo není jen nutnost, ale chvíle, kdy jsme spolu. Bez nucení tak mohou vyrůstat s přirozeným vztahem ke zdravému životnímu stylu

Jak spolu mluvíme je důležitější než to, co říkáme

Komunikace doma vytváří atmosféru. Když je dobrá, všechno vzkvétá. I když máme pocit, že nás děti někdy neslyší, vnímají všechno – od tónu hlasu přes pohledy po tíživé ticho po hádce. Právě doma se učí, jak se mluví o emocích, jak se omluvit nebo jak vyjádřit nesouhlas bez křiku. Pokud ale místo klidné komunikace přichází výbuchy hněvu nebo naopak tichá domácnost, dítě se naučí, že konflikty se neřeší, jen přežívají.

„Určitě není dobrým řešením, snažit se tvářit, že problémy a konflikty neexistují. Je třeba dětem ukázat, že i rodič má emoce a dokáže je kultivovaně ventilovat,“ vysvětluje psycholožka Tereza Hodycová.

Děti nepotřebují dokonalé rodiče, potřebují jen vidět, že umíme naslouchat, omluvit se i vymezit hranice.

Co všechno ovládá nás, ovládá i je

Někdy dětem nevědomky předáváme i naše slabosti – závislosti na technologiích, cigaretách nebo alkoholu. Když dítě vyrůstá v prostředí, kde je běžné, že se doma stále kouká do mobilu nebo se každý večer „odpočívá“ u skleničky vína, bere to jako normu.

„Funguje zde psychologický princip tzv. observačního učení (učení nápodobou), kdy je rodič pro dítě vzor a dítě napodobuje jeho chování. Některé studie uvádí, že děti z kuřáckých rodin mohou mít až 3x vyšší pravděpodobnost, že budou kuřáky v dospělosti oproti dětem z nekuřáckých rodin,“ varuje adiktolog Adam Kulhánek a dodává, že zbavit se závislosti není tak těžké, pokud člověk vyhledá správnou podporu. „Léčivé přípravky na odvykání kouření s cytisinem se navážou na nikotinové receptory v mozku, díky čemuž kuřák neprožívá abstinenční příznaky. Spolu s odbornou pomocí a odvykacím plánem tvoří zlatý standard úspěšné léčby.“

Neučme děti, že život se dá přežít jen s berličkami, naopak je veďme k vnitřní svobodě.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Proč mladí lidé nejsou šťastní?

Sebevědomí se nerodí ze známek a výkonů

Dítě nemusí být nejlepší ve třídě, aby si vnímalo svojí hodnotu. Potřebuje vědět, že je milované, i když se mu zrovna něco nepovede. Když ho pořád opravujeme, porovnáváme nebo hodnotíme podle výkonu, začne o sobě pochybovat a tyto pochyby ho mohou provázet dlouhé roky. Sebevědomí nevzniká z chvály za jedničky, ale z tichého vědomí, že má doma někoho, kdo mu věří.

„Budování sebevědomí dítěte se odvíjí od vývojových potřeb přijetí a autonomie – obojí v rovnováze a zdravém poměru. Děti se učí také nápodobou a velmi brzy zjistí, od čeho se odvíjí sebevědomí rodiče - zda od výkonu, vnějších úspěchů, či vyrovnanosti uvnitř sebe. Důraz na pocit bezpečí v domácím prostředí i budování v nitru je naprostý základ,“ vysvětluje Tereza Hodycová.

Někdy stačí opravdu málo, ocenit snahu, vyslechnout nebo dát dítěti prostor. Pokud bude cítit vaši oporu, i když se mu nebude zrovna dařit, vyroste v člověka, který se nebojí zkoušet nové věci.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Mezinárodní den rodiny aneb Rozdíly ve výchově jsou naprosto přirozené

Laskavost není povinnost, ale styl života

Děti nejsou slepé. Vidí, jak se chováme k lidem kolem sebe – jestli podržíme dveře, jestli poděkujeme nebo se zastavíme, když někdo potřebuje pomoc.

Laskavost se nedá naučit příkazem, musí se žít. Když chceme, aby děti byly zdvořilé ohleduplné, musíme jim to ukazovat svým vlastním chováním. A možná právě tahle myšlenka je na rodičovství nejkrásnější, že se díky dětem můžeme stát lepšími lidmi. Ne kvůli sobě, ale protože víme, že někdo malý a důvěřivý kráčí v našich šlépějích.