Čas jen pro mě

Odkud pochází? Cuketa patří do čeledi tykvovitých a je blízkou příbuznou dýně. Její dávní předkové pocházejí ze Střední Ameriky, kde lidé různé druhy tykví pěstovali už před několika tisíci lety. Do Evropy se tykve dostaly po objevení Ameriky. Cuketa v podobě, jakou známe dnes – tedy jako štíhlý plod sklízený ještě před úplným dozráním – se však zrodila až v severní Itálii. Podle historických výzkumů vznikla pravděpodobně v okolí Milána v průběhu 19. století. Také její jméno pochází z italštiny: zucchina znamená malá tykev. Z botanického hlediska je cuketa plodem, v kuchyni ji ale samozřejmě řadíme mezi zeleninu.

Co obsahuje? Přibližně 95 procent cukety tvoří voda. Ve 100 g syrového plodu najdeme jen asi 17 kcal, necelé 3 g sacharidů a přibližně 1 g vlákniny. Obsah tuku je zanedbatelný. Cuketa přitom dodává tělu vitamin C, draslík, foláty neboli vitamin B9, vitamin B6 a menší množství hořčíku či manganu. Ve slupce se nacházejí také karotenoidy, například lutein a zeaxantin. Proto mladé, zdravé plody nemusíme loupat – stačí je důkladně omýt.

Jak prospívá zdraví? Voda spolu s vlákninou podporuje pravidelné trávení. Vláknina zároveň pomáhá prodloužit pocit sytosti. Draslík je důležitý pro normální činnost svalů, nervové soustavy a udržování krevního tlaku. Vitamin C přispívá k normální funkci imunity a ochraně buněk před oxidačním stresem. Lutein a zeaxantin patří mezi látky, které se přirozeně nacházejí také v oční sítnici.

Jak ji využít v kuchyni?Její hlavní síla spočívá v tom, že je lehkou a dobře použitelnou součástí pestré stravy. Díky vysokému obsahu vody a nízké energetické hodnotě se cuketa výborně hodí do odlehčeného jídelníčku. Zvětší objem pokrmu, ale nepřidá mu mnoho kalorií. Sama o sobě samozřejmě nezpůsobí hubnutí, může však nahradit část těstovin, tučné přílohy nebo mouku v některých receptech. Chceme-li uchovat co nejvíce vitaminu C, neměli bychom cuketu zbytečně dlouho vařit. Vhodné je krátké podušení, grilování nebo pečení. Mladé cukety lze přidávat syrové také do salátů.

Vyzkoušejte

Matjesy z cuket

---

Kompot z višní a cuket

---

Cuketový džem se zázvorem

---

Slaný cuketový koláč dvou barev

Jak cuketu vypěstovat? Cuketa miluje slunce, teplo, dostatek vláhy a půdu bohatou na živiny. Semena můžeme od dubna předpěstovat v květináčích. Ven sazenice přesazujeme až po odeznění nočních mrazíků, zpravidla ve druhé polovině května. Přímo na záhon lze semena vysévat koncem května nebo začátkem června. Rostlina potřebuje hodně místa. Mezi jednotlivými cuketami je vhodné ponechat přibližně 80 až 100 centimetrů. Kompaktní keříčkové odrůdy můžeme pěstovat i ve velké nádobě o průměru alespoň 45 centimetrů. Zaléváme pravidelně a vydatně, nejlépe přímo ke kořenům. Voda dopadající na listy může podpořit vznik houbových chorob. Při tvorbě plodů rostlině prospěje hnojivo s vyšším obsahem draslíku. Cukety sklízíme nejlépe při délce kolem 15 až 20 centimetrů. Menší plody bývají jemnější, mají měkká semena a tenkou slupku. Časté sklízení navíc povzbuzuje rostlinu k nasazování dalších plodů. Jedna či dvě dobře rostoucí rostliny obvykle bohatě zásobí celou domácnost.

Jak ji správně skladovat? Čerstvá cuketa by měla být pevná, hladká a bez měkkých či propadlých míst. Před uložením ji neumýváme, protože vlhkost urychluje vznik plísně. Volně ji vložíme do perforovaného sáčku a uložíme do zásuvky na zeleninu. Nejlepší kvalitu si obvykle zachová přibližně čtyři až sedm dní. Příliš nízká teplota jí při delším skladování nesvědčí – na slupce se mohou objevit důlky a dužina začne vodnatět. Nadbytečnou úrodu můžeme nastrouhat a zamrazit, případně cuketu krátce blanšírovat a uložit do mrazničky. Hodí se také k nakládání, do čatní nebo zeleninových směsí. Přerostlé plody s tvrdší slupkou lze uchovat o něco déle, jejich dužina už ale nebývá tak jemná.

Zdroje informací: academic.oup.com; fdc.nal.usda.gov; rhs.org.uk; extension.usu.edu a bfr.bund.de