Čas jen pro mě

Naše děti, Romanu a Filipa, jsme s manželem vychovávali ke skromnosti a k tomu, že nic není zadarmo a na všechno si musejí vydělat. Nikdy jsme s nimi neměli žádné problémy.

Láska je slepá

Když Romana začala chodit s Honzou, nebyli jsme nadšeni. To asi bylo poprvé, kdy se nám vzepřela a nechtěla slyšet naše argumenty. Honza vyrůstal dvě ulice od nás, od dětství byl problematický. Dvojky z chování nosil běžně. Nešlo u něj většinou o žádné běžné klukovské zlobení, ale o šikanu a okrádání spolužáků.

V době, kdy popletl hlavu Romaně, se zrovna vrátil z kriminálu. „Máš předsudky, mami,“ řekla mi Romana. „Chybu může udělat přece každý, ale pokud chce začít nový život, měli bychom takovému člověku pomáhat.“

Samozřejmě, že Romaně namluvil, že za nic nemůže, že na něj krádeže aut někdo hodil. Věřila mu. Pak otěhotněla.

Dcera samoživitelka

„Víš, co mi řekl?“ plakala mi v náručí. „Že to určitě není jeho….“  Honza zmizel z města a zřejmě i z republiky. Říkalo se, že je někde na Ukrajině a že je zapletený do krádeží aut. Co je na tom pravdy, nikdo neví. Od té doby jsme ho už neviděli.

Romana se rozhodla nezapsat ho do rodného listu malé Anetky a nechtít po něm tedy ani alimenty. Prostě ho vymazat ze života. Souhlasili jsme s ní a rozhodli jsme se jí pomáhat, co to půjde.

Holky si sice moc vyskakovat nemohly, ale žily tak nějak normálně. Aneta byla hodná a milá. Zlom nastal v první třídě. Dostala se do třídy, kde většina rodin měla víc peněz než Romana.

Anetka je náročná

„Tyhle boty už nosit nebudu,“ hystericky se rozbrečela po návratu ze školy. „Holky se mi smějí, že jsou nemoderní.“ Nakonec jsme po dohodě s Romanou zaplatili „trendy“ tenisky.

Jenže u toho to neskončilo. Anetiny nároky se zvyšovaly. Sice si dala říct, ale neustále to na nás na všechny „zkoušela“: „Když přinesu jedničku z písemky, koupíš mi, babi, tu novou barbínu?“ – „Anetko, malý dárek můžeš dostat za hezké vysvědčení, ale ne za každou známku.“

Narozeniny, svátky, Vánoce – to bylo pokaždé rodinné drama. V očích jí bylo vidět, že je zklamaná. Snažili jsme se jí vysvětlit, že drahé dárky a značkové oblečení nejsou všechno, ale zbytečně.

První krádež

Anetka byla ve čtvrté třídě, když se Romana seznámila s Davidem. Od prvního okamžiku se nám moc líbil. Byl rozvedený a měl také dceru. Kristýnka byla jen o půl roku starší než Anetka. Za Davidem často chodila. David se snažil oběma holkám maximálně věnovat a nedělat rozdíly. Kristýnka nádherně malovala a největší radost jí dělaly jakékoli výtvarné potřeby. A my s manželem jsme se utěšovali, že Aneta se vedle nenáročné holčičky zklidní.

Nějakou dobu se zdálo, že tohle soužití funguje. „Tati, tati, mně se ztratila ta červená peněženka,“ křičela jednou ráno Kristýnka, když byla u Romany a Davida přes noc. – „Určitě sis jí někam zašantročila, uvidíš, najde se,“ uklidňoval ji David. – „Měla jsem tam sto korun,“ plakala, „ty od babičky, šetřím si přece na barvy!“ Peněženku našla další den Romana – v koši a prázdnou!

Aneta zapírala, tvrdila, že to tam podstrčila Kristýnka, protože ji nemá ráda a chce jí ublížit. Nakonec se to urovnalo, ale Kristýna tam nechtěla chodit. Davida to moc mrzelo.

Geny se bohužel nezapřou

Měsíc nato zjistil David, že mu z peněženky zmizely tři pětistovky. Tentokrát se Aneta přiznala: „Nechcete mi koupit tablet, tak si na něj šetřím.“ – „Ale tohle není šetření, to je krádež,“ opravil ji David. Peníze mu vrátila. Vztah Davida s Romanou se ale rozpadl.

Romana se nám přiznala, že Anetu několikrát přistihla, jak jí bere z peněženky peníze. Vychytrale po menších částkách. Buď to popřela, nebo jen klidně řekla, že ty peníze prostě potřebovala. Romana později zjistila, že zvala spolužačky do cukrárny a na hamburgry, aby před nimi „dobře“ vypadala. Teď už bylo jasné, že „geny“ jejího otce Honzy se projevily.

Diagnosťák

„Měla bys ji dát do jiné školy,“ přesvědčovala jsem dceru. „Dostane se mezi jiné děti. Je smůla, že tady jsou její spolužačky zaměřené jen na peníze a parádu.“ Nakonec to udělala. Aneta vyváděla, že nikam jinam nepůjde, ale Romana byla neoblomná. Od šesté třídy Aneta změnila školu.

Ještě před koncem prvního pololetí si zavolali Romanu do ředitelky. Anetu přistihli, jak krade v šatně. V její skříňce se pak našly peníze a různé věci, které se ztrácely od září. Z ředitelské důtky a snížené známky z chování si Aneta nic nedělala.

V červnu odcizila větší částku peněz přímo z ředitelny. Chytil ji školník. Tvrdila, že to udělala proto, aby se nám pomstila za změnu školy. Podle psycholožky, která ji vyšetřovala, si nemáme dělat výčitky. Krádeže by se podle ní stejně stupňovaly. Přechod na jinou školu to jen urychlil.

Aneta skončila v diagnostickém ústavu, tedy v pasťáku, Romana na psychiatrii. Moc bych si přála, aby to Anetce pomohlo, aby si uvědomila, co dělala, a aby začala nový život. Červíček pochybností ve mně ale hlodá…