Čas jen pro mě

Chtěla jsem velkou rodinu

Vždycky jsem si představovala, že kolem mě pobíhají tři děti, s kterými s manželem jezdíme na hory, potápíme se v moři a chodíme do lesa na houby. Nemám ani děti, ani manžela.  

Honza byl moje velká studentská láska, společně jsme maturovali na gymnáziu a společně pak odešli do Prahy na vysokou, já ekonomku, on medicínu. Skončila jsem studia o rok dřív, našla si zaměstnání a pronajala a platila malý byt, aby se Honza nemusel učit na státnice na koleji. Po promoci nastoupil na internu velké pražské nemocnice. Tajně jsem si představovala, že mě konečně požádá o ruku.

„Viktor se žení, představ si,“ řekl ráno při odchodu. „No, není to blázen? Proč se dneska ženit?“ – „Třeba proto, že se jejich vztah s Hankou posune dál a třeba chtějí děti…,“ podotkla jsem nesměle. – „Děti? Tak brzy? Je jim teprve šestadvacet jako nám!“ – „Ty snad nechceš děti?“ udiveně jsem se zeptala. – „Ale to víš, že chci, ale jsme ještě tak mladí. Máme všechno před sebou. Můžeme cestovat, Dari, dělat kariéru, vybudovat si nějaké zázemí. Přemýšlet o dětech stačí nejdřív po třicítce.“ Políbil mě na rozloučenou a odešel na kliniku.

Jenže já o dětech přemýšlela už teď. Nakonec jsem to nechala plynout a řekla si, že třeba změní názor.

Názor změnil, ale iniciátorkou byla mladší sestřička z oddělení, kde pracoval. Bylo mu osmadvacet, když se musel ženit a do tří let měl dvě děti.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Léta utíkají

Mým životem prošlo několik dalších mužů, ale možná i moje urputná snaha založit rodinu je odehnala. Soustředila jsem se na kariéru a jako marketingová specialistka vydělávala docela velké peníze. Pořídila jsem si byt, auto… Jen ta rodina pořád chyběla.

Toma jsem poznala přes internetovou seznamku, už je to víc než deset let. Poprvé mě hned pozval na večeři a vysvětlil mi, že má sice manželku a dvě děti, ale doma to nefunguje a rozvod je na spadnutí. Ještě ten večer skončil u mě.

Jako obchodní ředitel nadnárodní společnosti pro východní Evropu měl možnost občas mě v rámci služebky vzít s sebou do Paříže či do Londýna. „Darinko, vydrž,“ říkal. „Kateřina taky žije vlastním životem, máme volné manželství, ale Tadeáš a Ema nás teď potřebují oba.“

Obrazně řečeno jsem do stolu bouchla před sedmi lety. „Tome, mám poslední šanci mít dítě. Buď to doma vyřešíš nebo se rozejdeme!“ – „Kateřina nechce přistoupit na rozvod a děti poštvala proti mně,“ postěžoval si o týden později.“ – „Dobře, je konec,“ jasně jsem řekla.

Tip na zajímavou knih

Tanner Hughes je armádní ranger, celý život strávil v zahraničí a je nejšťastnější, když se může vydat za dalším dobrodružstvím. Po smrti babičky mu však v hlavě rezonují její poslední slova: Zjisti, kam patříš. Tanner se proto vydává do Asheboro v Severní Karolíně, kde se záhy seznámí s Kaitlyn Cooperovou, lékařkou a svobodnou matkou. Oba cítí okamžité souznění. Jenže Tanner má za pár týdnů odjet. Mezitím se třiaosmdesátiletý Jasper až posedle snaží ochránit legendárního bílého jelena před pytláky. Jak se osudy těchto postav proplétají, nikdo z nich nečeká, že se stane nějaký zázrak… Ale možná jim právě ten navždy změní život. (Vydává nakladatelství Ikar.)

Umělé oplodnění nevyšlo

Zaměřila jsem se na práci a seznámila se s mladším kolegou Jakubem. Ani nevím, jestli jsem ho milovala. Ale chtěl děti, to bylo pro mě to hlavní. Nedařilo se. Po dvou pokusech umělého oplodnění mi lékař řekl, že se mi téměř netvoří vajíčka. „Jo, kdybyste přišla před takovými deseti lety, možná by ještě šance byla.“ S Jakubem jsme se rozešli. Tedy on se mnou.

Stejná chyba

Pak se ozval Tom. „Děti odrostly, s Kateřinou řešíme rozvod. Co kdybychom to ještě jednou zkusili?“ Uplynul další rok. Tom ke mně chodí dvakrát týdně, občas mě pozve na pár dní na prodloužený víkend. Společná dovolená je tabu. Musí se přece věnovat dětem.

Nedávno jsem se podívala na Facebook jeho ženy. Byla tam fotka, jak ji drží kolem ramen a ona k tomu napsala: S mou láskou na horách.

Tak nevím. Zítra má přijít, ale asi to ukončím definitivně.