Čas jen pro mě

Dětství

Vztah Marie k mužům ovlivnily zřejmě události z dětství. O biologického otce přišla, když jí byly čtyři roky. Poté se s matkou přestěhovala do Prahy, kde už na ně čekal život s bývalým poddůstojníkem Aloisem Majerem, matčiným druhým manželem. Přestože se ho Marie snažila respektovat, v dospělosti se netajila tím, jaké příkoří si od něj coby malé děvčátko musela vytrpět. Autoritativní povaha a neschopnost zabezpečit rodinu po finanční stránce v ní vůči němu vyvolalo silnou averzi. Není divu, že se od jisté doby upnula na matku.

Sesterské galeje

Zlom nastal během školní docházky, kterou absolvovala v měšťanské škole v Kladně. Když bylo Marii dvanáct, narodila se jí sestra Milka. Do té doby hýčkaná Maruška byla odsunuta na druhou kolej. Místo dětských radovánek jí po příchodu ze školy čekaly domácí práce a hlídání mladšího sourozence, ke kterému později ještě přibyla sestřička Cilka. Ne náhodou se tvrdí, že právě tyto zkušenosti ji inspirovaly k sepsání dívčího románu Robinsonka.

Za všechno může Kladno

„Na Marii mne pokřtily Ouvaly, na Majerovou Kladno,” napsala kdysi o svém pseudonymu, který měl základ v příjmení otčíma Antonína Majera. Kromě toho, že ji seznámil s kladenskou revoluční mládeží, byla díky němu od útlých let v úzkém spojení s dělnickou třídou. Po příchodu do Kladna totiž Majer pracoval jako hlídač v Poldině huti.

První milostné vzplanutí

Na Kladně také proběhlo její první zamilování. Ucházel se o ní jistý Alois Sevít, který svou lásku k ní bohužel nedokázal dlouho opečovávat. Jakmile mu zmizela z dohledu, našel si za ni náhradu. V sedmnácti letech, když ji rodiče poslali pracovat do Budapeště, o ní prý už usilovaly zástupy mužů. Nějvětší zájem o ní měli řemeslníci, krejčí, truhlář či zámečník. „A žít s citem, píti ten kalich života plnými ústy – do poslední sladké i hořké kapky,“ vyznala se Marie jednomu z mnoha ctitelů.

Marie Majerová byla krásná žena, na snímku v roce 1923. (Zdroj: Wikimedia Commnons)

Slavní milenci

O tom, že Majerová vyznávala volnou láskou, se za jejích tvůrčích let šuškalo na každém rohu. Kromě toho, že svedla ženatého básníka S. K. Neumanna, do svých sítí lapila ruského spisovatele Vladimíra Majakovského nebo básníka Karla Tomana. S Františkem Gellnerem zase udržovala poměr během svého studijního pobytu v Paříži, kam odjela i přes skutečnost, že doma měla manžela a malé dítě.

Manželství

Jejím prvním mužem se stal politik Josef Stivín. Než se za něj ve svých 22 letech provdala, musela vynaložit nemalé úsilí, aby ho ke sňatku přemluvila. „Tak se ti jako žena nelíbím? Ha! Ty ale budeš můj, musíš být můj a nikoho jiného. Ideál ženy nenajdeš a pravím ti, my jsme si souzeni. Ty myslíš, že mi odoláš, když budu chtít tě dostat. Můj zlatý, to chci... Jsem vášnivá a tvrdohlavá,“ napsala zamilovaná Marie svému budoucímu muži, kterého i přes manželský slib ustavičně podváděla. Přestože o jejích známostech Josef dobře věděl, místo, aby se s ní kvůli nim hádal, vše trpně snášel.

Krkavčí matka

Ke svému jedinému synovi Pravoslavovi neměla Marie příliš vřelý vztah. Podle vzpomínek Boženy Neumannové (podváděné manželky S.K.Neumanna), nechávala Majerová spát synka na studené podložce, kvůli čemuž trpěl různými zdravotními potížemi. Výchovu syna spisovatelka s oblibou přenechávala prarodičům. „Bála se, že ji mateřství strhne. Původně dokonce uvažovala, že dá syna na výchovu úplně jinam než k rodičům,“ prozradila historička Dana Hůlková Nývltová. Když Pravoslav dospěl, se svou matkou už se skoro nestýkal. Dokonce ji ani nepozval na svou svatbu. Sama Majerová pak na sklonku života přiznala: „Mám problémy se synem.“

Politická angažovanost

Své angažmá v komunistické straně zahájila Marie v roce 1921. „V roce 1929 se sice spolu s dalšími spisovateli nechala velmi odvážně vyloučit z KSČ, kdy nesouhlasila s bolševizací strany. Po válce do ní ale zase vstoupila. Stala se až maskotem, karikaturou sebe sama,“ myslí si historička, jež zároveň dodává, že přesvědčenou komunistkou zůstala Majerová až do své smrti – 16. ledna 1967.

Co jste (možná) o Marii nevěděli:

⇒ Marie Majerová, rodným jménem Bartošová, se narodila 1. února 1882 v Úvalech u Prahy.

⇒ Od mládí prý byla velice půvabná: „Měla oblé tváře s barvou vyzrálé broskve, oči daleko od sebe, nezvykle šikmé i s obočím barvy šedomodrozelené a krásně krojená ústa“.

⇒ Zajímala se o postavení žen ve společnosti. Byla členkou Amerického klubu dam, který založil Vojta Náprstek. Psala také pro Ženské listy.

⇒ Jejím druhým manželem byl mezi lety 1922-1931 grafik Slavoboj Tusar.

⇒ Mezi její nejznámější díla patří romány Přehrada, Siréna, Robinsonka či Panenství. Poslední tři jmenované byly za minulého režimu zfilmované.