Čas jen pro mě

Zpěvačka, rodným jménem Eunice Kathleen Waymon, se narodila 21. února 1933 v Tryonu v Severní Karolíně jako šesté z osmi dětí. Její rodina byla chudá, otec John Devan pracoval jako údržbář, matka Mary Kate byla metodistická ministrantka a služebná.

Talent od pána boha

Na piano začala hrát Nina ve třech letech. Už jako dítě vystupovala v místním kostele, kde ve dvanácti měla svůj první koncert.

Simoneina vrozeného talentu si všimla její učitelka hudby, která jí pomohla založit speciální fond, který by financoval její vzdělání. S pomocí pěnez ze stipedií bylo dívce umožněno studovat Allen High School, soukromou střední školu pro Afroameričany.

Cesta k úspěchu

Po nepřijetí na soukromou konzervatoř Curtis Institute of Music ve Filadelfii (po zbytek svého života měla Nina podezření, že nebyla přijata kvůli rasovým předsudkům), brala soukromé lekce hry na klavír. Aby si je mohla dovolit zaplatit, přivydělávala si jako asistentka fotografa a korepetitorka.

Později k tomu začala vystupovat v baru, kde za devadesát dolarů týdně zpívala a hrála na klavír jazz a blues. V polovně 50. let si díky těmto vystoupením vybudovala malou, ale věrnou fanouškovskou základnu.

V roce 1954 začala používat umělecké jméno Nina Simone. Vzniklo složením španělského slova Nina (takto ji přezdíval jeden z jejich partnerů) a Simone od francouzské herečky Simone Signoret.

Simone Signoret (†64) a Yves Montand (†70): Do jejich lásky se připletla Marilyn Monroe

Hit střídal hit

Nina Simone nechtěla být zaškatulkovaná do jednoho hudebního stylu. Hrála klasickou hudbu a zpívala jak jazz, blues, tak lidové písně. Její barva hlasu byla naprosto jedinečná. Díky svému charisma a osobitému hlasovému projevu působily její skladby velmi dramaticky a naléhavě.

Svou debutovou desku s názvem Little Girl Blue vydala roku 1959.

Mezi nejoblíbenější písně jejích posluchačů dodnes patří I Loves You Porgy, My Baby Just Cares for Me, Mississippi Goddam, I Put a Spell on You, Love Me or Leave Me, Sinnerman nebo Feeling Good. Mnoho hitů, které na svých koncertech zpívala, byly cover verze písní jiných umělců. Například Here Comes the Sun je původem od The Beatles.

Během své kariéry Simone nahrála více než 40 alb. Žádná její píseň se ale nevyšplhala na první příčku v hitparádě.

Obětí domácího násilí

V roce 1958 se provdala za jazzového bubeníka Donalda Rosse. Po dvou letech se jejich manželství rozpadlo. V prosinci roku 1961 si Simone vzala policejního detektiva Andrewa Strouda, který se za několik let stal jejím manažerem a otcem její dcery Lisy (1961).

Jak ve své biografii zpěvačka uvádí, časem se z něj stal tyran, který nešel pro ránu daleko: „Když jsem po koncertu vyšla na ulici, začal mě bít až mi tekla krev. Bil mě celou cestu domů, po schodech, ve výtahu, v mém pokoji. Položil mi zbraň na hlavu, svázal mě a znásilnil.“ O utrpení Niny promluvila i její dcera: „Maminka se mi zmínila, že když se mnou byla těhotná, strčil ji hlavou do betonové zdi a že ji bouchl do břicha.“ Domácí násilí skončilo až jejich rozvodem roku 1972.

Problematický vztah s dcerou

Po rozchodu rodičů zůstala Lisa v péči matky. O štastném dětství ale nemůže být v jejím případě řeč. Kvůli zpěvaččině práci byly neustále na cestách. Do Lisiných sedmi let ji mělo postupně na povel třináct vychovatelek.

Od deseti let musela chodit do práce a ve dvanácti se stala matčiným šoférem. „Moje matka neměla daleko k tomu, aby se z ní stalo monstrum,“ zavzpomínala Lisa, která když si na něco stěžovala nebo s nečím nesouhlasila, byla Ninou buď vydírána nebo zbita. Po jednom násilném útoku se Lisa pokusila o sebevraždu. Pak si sbalila kufry a utekla k otci.

Až po mnoha a mnoha letech Lisa své slavné matce odpustila.

Bipolární porucha

Dlouho předtím, než jí byla ke konci 80. let diagnostikována bipolární porucha, byly pro Simone velmi příznačné výkyvy nálad. Těmi běžně trýznila své přátele, rodinu i posluchače na svých koncertech.

Deníky, které si Nina psala, ji odhalují jako člověka v hluboké depresi se sklony k sebevražedným myšlenkám. Do konce života pak užívala antidepresiva.

Občanská aktivistka

Už od narození byla Nina a její rodina obětí rasové diskriminace. Zpěvačka byla na toto porušování principu rovnosti před zákonem hodně citlivá. Celý svůj život byla vášnivou občanskou aktivistkou, která své postoje a názory manifestovala ve svých písních.

Například její protestsong Mississippi Goddam zpochybnil naději, že by se vůbec kdy měly rasové vztahy mezi občany změnit k lepšímu.

Zklamaná Amerikou

Deziluze z politického dění přiměla Ninu opustit roku 1970 Ameriku. Nejprve emigrovala do Libérie. Poté, co žila v několika dalších evropských zemích, se nakonec usadila v jižní Francii. Tam, ve svém domě poblíž Aix-en-Provence, i 21. dubna 2003 naposledy vydechla.

Osudnou se jí stala rakovina prsu, kterou několik let před svou smrtí trpěla. Zpěvaččin popel byl rozptýlen v několika afrických zemích.