Čas jen pro mě

John Robert Cocker se narodil 20. května 1944 v Sheffieldu v Anglii jako nejmladší syn úředníka Harolda Cockera a jeho ženy Madge.

„Než jsem se stal úspěšný, byl jsem pouhý pijan z Sheffieldu,“ často s nadsázkou říkával. 

Poprvé před lidmi vystoupil kučeravý Joe, když mu bylo dvanáct let. Jeho starší bratr Victor ho přizval k sobě na jeviště během koncertování se svou skupinou v rodném Sheffieldu. Po této zkušenosti se Joe rozhodl založit si vlastní kapelu. Jmenovala se Cavaliers. Očekávaný úspěch se ale nekonal a hudebníci dali kapele vale. Krátce na to Cocker opustil školu, aby se začal více soustředit na budoucnost na poli hudby.

Začínal písní od Beatles

Než se stal britským popovým hrdinou šedesátých let, zkoušel uspět se svou další kapelou, se kterou vystupoval po hospodách a menších klubech. Inspirovaní rokenrolovým králem Elvisem Presleyem hrávali blues a předělávali slavné hity Raye Charlese. Zásadní zlom nastal při hostování na turné legendárních Rolling Stones. Tam si totiž Cockera všimla nahrávací společnost a nabídla mu k dispozici své studio. V roce 1964 v něm vznikla cover verze písně I'll Cry Instead z repertoáru The Beatles.  

Joe v roce 1970. (Wikimedia Commnons)

První vrchol popularity zažil v roce 1969 po vystoupení na Woodstocku. Uvolněná šedesátá léta a následná sedmdesátá mu kromě nově nahraných alb přinesla i závislost na drogách i alkoholu. Divoké večírky s Rodem Stewartem a Jimi Hendrixem byly proslulé svou nespoutaností. V oparu návykových látek odehrál nejeden koncert. Posluchači ale namísto potlesku odměňovali Cockera pískotem. Před očima se jim zpěvák s typickým chraplavým hlasem doslova ztrácel. Vypadávala mu slova a nedokázal udržet rytmus. Zkrátka lidská troska...

„Drogy byly lehce dostupné, a já do nich skočil po hlavě. Ocitl jsem se ve spirále, ze které jsem se tak tak dokázal vymanit,“ řekl k tomuto temnému období sám zpěvák. 

Trvalo téměř dvacet let, než své démony přemohl a psychicky zesílil natolik, aby jejich pokušení znovu nepodlehl.

Restart

Jeho návrat do záře reflektorů zaznamenali hudební kritici až na přelomu roku 1990, kdy se Cocker vyšvihl do čela americké hitparády. Fanoušci evropští ho zase „vynášeli do nebes“ při příležitosti vůbec prvního rockového koncertu ve východním Berlíně. Hraní pro tehdejší NDR byl pro zpěváka velice silným zážitkem. Stejně jako jeho dobré vztahy s Bobem Dylanem nebo Paulem McCartneym, na které byl opravdu pyšný. Ostatně skupina Beatles si jeho přátelství cenila natolik, že mu během svých plodných let přehrávala své nové písně ještě dříve, než je šla nahrát do studia. Sám Cocker mnohé jejich písně zaranžoval do stylu blues a soulu. Díky tomuto originálnímu přístupu se z mnoha písní staly doslova nesmrtelné hity.

Oceněním jeho práce byl Řád britského impéria, který obdržel roku 2008. V Česku poprvé koncertoval v roce 1998, naposledy v roce 2013.

Poslední léta života, kdy Joea trápila rakovina plic a které i 22. prosince 2014 podlehl, trávil se svou manželkou Pam Baker v Coloradu.