Dcera venkovského faráře
Jane Austenová se narodila 16. prosince 1775 ve vesnici Steventon v hrabství Hampshire jako dcera venkovského anglikánského faráře George Austena a jeho manželky Cassandry.
Rodina patřila k nižší střední třídě, žila skromně, ale v prostředí plném knih, vzdělanosti a otevřených rozhovorů, které výrazně formovaly Janinu osobnost. Otec podporoval čtení i psaní svých dětí a domácí knihovna se stala Janeiným prvním „univerzitním“ světem.
Jane byla sedmá z celkem osmi dětí, vyrůstala mezi šesti bratry a milovanou sestrou Cassandrou, se kterou ji pojilo mimořádně silné pouto. Právě Cassandře se svěřovala se svými literárními ambicemi i osobními pochybnostmi a jejich korespondence dnes patří k nejcennějším pramenům o autorčině životě. Rodinný dům byl živým centrem setkávání, debat i domácího divadla, což Jane naučilo citlivě vnímat lidské charaktery a společenské role.
Co by vás ještě mohlo zajímat
Agatha Christie (†85): Viktoriánskou lady zřejmě podváděli oba manželé
Byla samouk
Formální vzdělání bylo krátké a nepravidelné, což bylo pro dívky té doby typické. Jane však brzy dokázala, že skutečné vzdělání nemusí nutně pocházet ze školních lavic. Četla klasiky i soudobé romány, psala krátké satiry, parodie a příběhy, které bavily celou rodinu a už tehdy prozrazovaly její smysl pro ironii a přesné pozorování lidských slabostí.
Už v dospívání bylo jasné, že Jane Austenová má mimořádný literární talent. Přesto zůstávala skromná a své psaní považovala spíše za osobní vášeň než za cestu ke slávě. Možná právě toto zázemí – klid venkova, rodinná soudržnost a svoboda myšlení – jí umožnilo vytvořit dílo, které působí tak autenticky, lidsky a nadčasově.
Láska? Ano. Svatba? Ne!
V životě Jane Austenové se objevilo několik mužů, ke kterým chovala sympatie nebo hlubší cit, žádný z těchto vztahů však neskončil manželstvím.
Nejčastěji se zmiňuje krátké a dodnes záhadné zasnoubení z roku 1802 s Harrisem Bigg-Witherem, které Jane nejprve přijala, ale už následující den své „ano“ odvolala. V době, kdy byla žena bez manžela společensky i finančně zranitelná, šlo o odvážné rozhodnutí. Jane však věřila, že manželství bez lásky je horší než žádné.
Co by vás ještě mohlo zajímat
Hans Christian Andersen: Autor Malé mořské víly byl podivín a možná i pedofil
Hrdinky, které myslí hlavou
Právě tuto zkušenost promítla Jane Austenová do svých hrdinek. Elizabeth Bennetová v Pýše a předsudku odmítá výhodnou, ale citově prázdnou nabídku k sňatku a dává přednost vlastnímu štěstí i za cenu nejistoty. Podobně Elinor Dashwoodová v Rozumu a citu dokazuje, že skutečná láska musí obstát nejen před city, ale i před morálními zásadami a sebeovládáním.
Jane Austenová zároveň realisticky ukazuje, že ne všechny ženy si mohly dovolit luxus romantických ideálů. Postava Charlotte Lucasové (Pýcha a předsudek) volí manželství z rozumu, protože se bojí chudoby a společenského pádu – a autorka ji nesoudí, pouze citlivě vysvětluje její motivaci. Právě v tomto pochopení různých ženských osudů se skrývá Austenové výjimečná empatie.
Ani Emma Woodhousová (Emma) nepodléhá tlaku okolí a dlouho tvrdí, že se vdávat nechce vůbec. Je samostatná, sebevědomá a přesvědčená, že manželství není jedinou cestou k naplněnému životu – podobně jako samotná autorka. Jane Austenová tak svými romány nenápadně, ale vytrvale připomíná, že láska má smysl jen tehdy, když je svobodnou volbou, nikoli povinností.
Kniha pro čtenářky Jane Austenové
Nenápadná žena
Jane Austenová vedla na první pohled velmi nenápadný, až skromný život. Většinu času trávila v rodinném kruhu – nejprve v rodném Steventonu, později po smrti otce často měnila bydliště a nakonec zakotvila s matkou a sestrou Cassandrou v malém domku v Chawtonu. Její každodenní rytmus byl prostý: psaní, čtení, procházky, ruční práce, návštěvy příbuzných a drobné společenské povinnosti.
Finančně nebyla Jane Austenová po většinu života samostatná. Jako neprovdaná žena neměla vlastní majetek ani stálý příjem a byla odkázaná na podporu rodiny, zejména bratrů. Po otcově smrti se rodina ocitla v nejisté situaci a Jane si velmi dobře uvědomovala, jak křehké je postavení ženy bez manžela – zkušenost, která se silně otiskla do jejích románů.
Psaní ji zpočátku neuživilo vůbec. První romány vydávala anonymně a honoráře byly spíše symbolické. Za Rozum a cit dostala jednorázově asi 140 liber, což nebyla zanedbatelná částka, ale rozhodně ne dost na finanční nezávislost. Teprve postupně, s dalšími vydanými knihami, začala literatura přinášet alespoň skromný, ale vlastní příjem.
Sláva až po smrti
Za svého života vydávala Jane Austenová své romány anonymně, podepsané jen skromným označením „By a Lady“ nebo „od autorky Rozumu a citu“. Přestože si její knihy získaly okruh čtenářů už tehdy, skutečné uznání a literární slávu jí přinesla až následující století. Kritici i čtenářky postupně objevovali hloubku jejích postav, jemnou ironii i nadčasové téma ženské volby.
Jane Austenová zemřela 18. července 1817 ve městě Winchester ve věku pouhých 41 let, pravděpodobně na následky dlouhodobé nemoci. Pohřbena je ve winchesterské katedrále, kde její náhrobek dlouho nezmiňoval spisovatelskou slávu, ale jen její lidské ctnosti. Ironií osudu tak zůstává, že žena, která dnes patří k literárním ikonám, se plného uznání nikdy nedožila – o to silněji však její hlas promlouvá k ženám dodnes.
Zdroje informací: janeaustens.house; chipublib.org a biography.com
