Čas jen pro mě

1. Nemá děti – přesto velmi přesvědčivě píše o mateřství

V rozhovoru pro NPR v červnu 2024 se jí moderátorka přímo zeptala, zda je matkou. Lombardo odpověděla: „Ne, nejsem.“

Moderátorku to překvapilo právě proto, že v románu Všecho při starém (Same As It Ever Was) velmi detailně zachycuje osamělost, vyčerpání a rozporuplné emoce ženy s malým dítětem. Lombardo vysvětlila, že k mateřství hlavní hrdinky přistupovala stejně jako k ostatním zkušenostem, které sama nezažila – její hrdinka je například knihovnice, třicet let vdaná žena a dcera svobodné matky, což Lombardo také není. Klíčem je podle ní postavu dokonale poznat a pak si představit její reakce v konkrétních situacích.

2. Není vdaná

To je zajímavý detail právě vzhledem k tomu, jak přesvědčivě píše o dlouholetých manželstvích. Už tehdy pracovala na románu, který popisovala jako mnohem detailnější pohled na manželství než její debut. Z něj se nakonec vyvinul román Všecho při starém.

3. Smrt otce byla zásadním okamžikem jejího života

Lombardo uvedla, že její otec zemřel v pouhých 63 letech. Od jejího dětství měl problémy se srdcem, jinak byl ale podle ní velmi zdravý, takže jeho smrt přišla nečekaně.

S otcem si byli velmi blízcí. A právě zde se objevuje zajímavé propojení s jejím prvním románem. David Sorenson z Nejhezčí dny naších životů (The Most Fun We Ever Had ) sice podle Lombardo není portrétem jejího otce, ale postava je do určité míry poctou dobrým otcům a mužům, kteří si váží toho, že mají dcery. Psaní pro ni bylo také způsobem, jak se s otcovou smrtí vyrovnávat.

4. Vyrůstala mezi pěti sourozenci

Lombardo je nejmladší z pěti dětí a má tři sestry. Sama přiznává, že už v dětství měla pověst tichého pozorovatele. Sestry o ní říkávaly:

„Claire toho moc nenamluví, ale víte, že poslouchá.“

Lombardo o sobě zároveň říká, že má sklon všechno až příliš analyzovat. Rodinné drama ji fascinovalo odmalička a při psaní využívala také vlastní zkušenost s pozorováním vztahů mezi sestrami – v dětství i v dospělosti. Její otec byl podle ní emocionálně velmi inteligentní muž, kterému vyhovovalo mít dcery a být obklopen ženami. I tato zkušenost ovlivnila způsob, jakým vytvořila otcovskou postavu Davida Sorensona.

Co napsala Claire Lombardo

5. Její první román měl původně přes 800 stran

To je pěkná časopisecká zajímavost. Do slavného Iowa Writers' Workshop přišla Lombardo s rukopisem Nejhezčí dny naších životů, který měl neuvěřitelných 813 stran.

Během dalších úprav z něj přibližně 200 stran odstranila a zásadně změnila strukturu. Její závěrečný poradce s ní po absolvování workshopu našel způsob, jak příběh vyprávět mnohem přehledněji, a Lombardo pak celé léto rukopis přestavovala.

6. Ze čtyř sester v románu má své favoritky

Lombardo přiznala, že ačkoli má ráda všechny čtyři sestry Sorensonovy, neznamená to, že je má ráda pořád. Zvláštní slabost měla pro Violet právě proto, že je komplikovaná, podrážděná a pro čtenáře není snadné si ji okamžitě oblíbit.

Největší zábava pro ni ale byla psát Wendy – ženu bez filtru, která rozvíří každou rodinnou situaci, nebojí se říct nahlas to, co si ostatní pouze myslí, a klidně někoho urazí.

Lombardo přitom považuje za jednu z nejdůležitějších vlastností spisovatele empatii. Autor podle ní musí své postavy chápat a zacházet s nimi s určitou péčí, i když se chovají špatně.

7. Po úspěchu první knihy jí publicita nebyla příjemná

V rozhovoru pro People v roce 2024 Lombardo přiznala, že pozornost, která následovala po úspěchu debutu, pro ni zpočátku nebyla úplně snadná. Postupně se však s veřejnou rolí úspěšné spisovatelky sžila. Přitom si ponechala velmi „normální“ část života – pracovala na částečný úvazek v knihkupectví Prairie Lights a dál ráda vyučovala tvůrčí psaní.

Zdroje informací: New Hampshire Public Radio; Zibby Media; Sincerely Stacie ; Advice to Writers; The National Book Review a People.com