Čas jen pro mě

Každá mince má dvě strany. Totéž platí o původci invazivních meningokokových onemocnění (IMO), bakterii Neisseria meningitidis. Zatímco u některých lidí je výsledkem jejího usazení v horních cestách dýchacích stimulace imunitního systému a následná vyšší odolnost organismu proti těmto nemocem, u jiných naopak nevyzpytatelná bakterie způsobuje velmi vážné stavy. Jaká reakce nastane, se bohužel nedá předvídat. Proč bakterie u někoho jen přebývá a u jiného vyvolá život ohrožující onemocnění, na to zatím moderní medicína nezná odpověď.

Jak se člověk nakazí

Jisté je, že meningokoky se zabydlují v nosohltanu mnoha lidí. Podíl nosičů se u dospívajících a mladých dospělých pohybuje kolem 10 procent. Takzvané bezpříznakové nosičství meningokoku je tedy relativně běžné a nosiči bakterie zpravidla neonemocní. Mohou se ale stát zdrojem nákazy pro ostatní a zvlášť pro malé děti. Riziko přenosu bakterie je v případě přímého kontaktu s přenašečem až 800krát vyšší.

Bakterie se přenášejí kapénkovou cestou, tedy například kýcháním, kašlem nebo líbáním. U nejmenších dětí bývá nejčastějším zdrojem nákazy rodinný příslušník, bezpříznakový nosič bakterie. Často se může jednat i o jednoho z rodičů, prarodičů nebo staršího sourozence. Možnost nákazy zvyšuje aktivní i pasivní kouření. U dětí do 15 let věku toto riziko stoupá trojnásobně, pokud kouří jeden z rodičů, a osminásobně, pokud kouří oba rodiče. Vyšší riziko nákazy je v chladnějších ročních obdobích, kdy lidé tráví víc času v uzavřených prostorách.

Nepodceňujme příznaky

Případů onemocnění jsou u nás každoročně zaznamenány desítky. Může se tedy zdát, že IMO nejsou příliš častá. Přesto ale není radno toto nebezpečí podceňovat. Zejména proto, že počáteční příznaky se rozlišují jen velmi těžko a rozvinutá IMO mívají rychlý a zpravidla velmi závažný průběh.

Nejvyšší výskyt IMO je dlouhodobě zaznamenáván v kategorii dětí ve věku 0–11 měsíců, dále mezi dětmi ve věku 1–4 roky a mezi adolescenty ve věku 15–19 let. Nemocnost kojenců je přibližně 20krát vyšší než u ostatních věkových skupin

Meningokok může způsobovat meningitidu (zánět mozkových blan) nebo sepsi, tedy otravu krve. Případně může dojít ke kombinaci obojího. Pacienti jsou ve všech případech vystaveni vysokému riziku a o jejich zdraví a často i životě rozhoduje rychlost, s jakou je jim nasazena odpovídající léčba. K tomu bohužel nemusí dojít včas, protože ani pro lékaře není v prvních chvílích snadné odlišit počáteční příznaky IMO od jiných běžných nemocí.

Domácí test na meningitidu

Spolehlivým ukazatelem vážné diagnózy je takzvaný skleničkový test. Ten je možné využít ve chvíli, kdy se na těle pacienta začne objevovat vyrážka v podobě nachově či krvavě zbarvených skvrn. Pokud po zatlačení sklenicí či jiným průhledným předmětem nevymizí, je nutné okamžitě přivolat rychlou pomoc.

Podezření na meningitidu se dá v domácím prostředí potvrdit i testem typického strnutí šíje. Nemocný se položí na rovnou podložku s protaženými dolními končetinami. Ohnutím hlavy vpřed mu zatlačíme bradu směrem k hrudníku, a pokud zareaguje bolestivě a ohne nohy v kolenou, je to další z důkazů nebezpečného onemocnění.

Mezi další příznaky patří vyšší teplota, únava, bolesti svalů a kloubů, citlivost na světlo či strnutí šíje. Ty ovšem často připomínají chřipku, u nejmenších dětí pak mohou odpovídat například růstu prvních zubů. U každého člověka se navíc objevuje trochu jiná kombinace příznaků s různou intenzitou, kvůli čemuž pak snadněji dochází k podcenění situace. 

Rychlý nástup

Průběh nákazy je až překvapivě rychlý. Na to, aby meningokok napadl mozek, přivodil otravu krve a v nejhorším případě i smrt, stačí jen několik desítek hodin. Proto je důležité včasné rozpoznání tohoto onemocnění. Zejména rodiče malých dětí by proto měli přikládat větší důležitost i atypickým a nespecifickým příznakům IMO – průjmům a horečkám. V každém případě se nevyplácí možnost propuknutí meningitidy podceňovat a vždy raději vyhledat lékaře.

Léčba širokospektrálními antibotiky ale musí být zahájena nejpozději v řádu hodin a není vůbec lehká. Nezřídka je nutné nasadit i umělou plicní ventilaci a připojit pacienta na dialýzu, protože nemocným často selhávají plíce, ledviny i další orgány. Odehrává se tedy na jednotkách intenzivní péče a přibližně jeden z deseti nemocných bohužel zemře i při odpovídající léčbě. 

Onemocnění se nezřídka nepodaří vyléčit úplně bez následků. Lidé, kteří prodělali IMO, mohou mít poškozený zrak, sluch, srdce i mozkové funkce. Kvůli nedokrvování a následnému odumírání tkání přicházejí o prsty i větší části rukou či nohou. Hrozí jim rozvoj epilepsie a další nepříjemné zdravotní a psychické následky.

Nejúčinnější prevencí je očkování. Protože mají invazivní meningokoková onemocnění nejvyšší incidenci v prvním roce života dítěte, doporučuje Česká vakcinologická společnost očkování proti nim již ve věku od 2 měsíců. Na trhu je vakcína, kterou lze díky nedávné změně očkovacího schématu snadno zařadit do běžného očkovacího kalendáře a navíc tím rodiče ušetří až 3000 Kč. Tím pádem si ji mohou dovolit i ti, kteří své děti chtěli očkovat, ale finanční situace jim to neumožňovala.