Čas jen pro mě

Jak se vyrovnat s prvním výročím úmrtí blízkého člověka? Jde připomenout si výročí úmrtí jinak, než návštěvou hřbitova? (5. 7. 2022)

Ve své praxi pozoruji, že první výročí je velmi náročné. Už když se chýlí čas k onomu datu, pozůstalí přemýšlejí, co zrovna v tuto dobu se zemřelým dělali, co spolu prožívali. Často tomu je tak i ten den, přemýšlí nad tím, že v tuto chvíli byl jejich blízký ještě naživu, co se dělo, co prožíval on, co prožíval pozůstalý. Napadají je taky znovu často myšlenky, zda byla nějaká šance udělat něco jinak, aby byl naživu, nebo něco líp, aby bylo umírání jednodušší, nebo aby stihli říct všechno, co chtěli.

Kdy vyhledat pomoc odborníka, když se člověk vyrovnává se smrtí někoho blízkého?

Obvyklá je ten den cesta na místo, kde je dotyčný uložený, ať už to je hřbitov, rozptylová loučka, kolumbárium, nebo jiné místo. Někteří mají místo s fotografií doma, kam dávají svíčky, někdy i květiny. Je to čas pro vzpomínání smutné, ale i veselé. Někdy je prima, otevřít album a podívat se, co jsme spolu všechno prožili, někdy je fajn, vyprávět si s ostatními, kdo zemřelého znali, historky, co jsme spolu zažili. Nebo třeba když víte, co zemřelý rád dělal, nebo co měl třeba rád k jídlu, je možné zavzpomínat na něj třeba taky tak, že si v ten den uvařím jeho oblíbené jídlo, nebo třeba mohu zajít na jeho oblíbené místo, kam rád chodil na procházku.

Jak lidé tento den prožívají? Spojuje je něco, například pochmurná nálada, či něco jiného? (5. 7. 2022)

Do nějaké míry se nálada odvíjí od času, jak dlouho to od úmrtí je a taky od životní situace, ve které se člověk nachází. Všeobecně bývá první výročí úmrtí jedno z nejnáročnějších. Může se však později klidně stát, že pozůstalý prožívá jiné těžké chvíli v životě a když by zde zemřelého měl, byla by situace o dost jednodušší. Pak i další výročí úmrtí může být náročné v kontextu distresu, který pozůstalý prožívá, přestože je to od úmrtí již několik let.

Některé jiné kultury mají různé zvyky a obřady související s připomenutím si úmrtí, je něco takového v Česku, kromě zádušní mše? (5. 7. 2022)

Rituály jsou do velké míry spojeny se spiritualitou, kterou člověk prožívá. V rámci své spirituality tedy každý pozůstalý může konat to, co je jemu blízké, zádušní mše jsou u nás klasické vzhledem k našemu kulturnímu a historickému zázemí. Pokud by člověk nějaký rituál chtěl prožít, rád by k tomuto účelu oslovil nějakou organizaci a není mu zrovna blízká tato křesťanská varianta, je možnost se také obrátit na organizaci Ke kořenům, které obřady a rituály nabízejí.

Jak se zachovat, pokud trávím se svým blízkým výročí úmrtí jeho blízké osoby? Co říct a co neříkat? (5. 7. 2022)

Pokud vím, že můj blízký toto prožívá, mohu se ho například oslovit s tím, že vím, že zrovna dnes je výročí úmrtí a optat se ho, jak mu je. Podle reakce můžeme pokračovat dál, například se zeptat, jestli o tom chce mluvit: o události, o zemřelém, o svých pocitech… Důležité je nabízet, ale nenutit, více se ptát a naslouchat, než povídat.

Je v pořádku oslavovat narozeniny zemřelého (například kytice na hrob, zapálení svíčky, rodinné setkání)? (5. 7. 2022)

Pokud je s tím pozůstalý v souladu, pak je to samozřejmě v pořádku.