Čas jen pro mě

Tereza je rozvedená a život si zpestřuje milenci. Klára je ptáček ve zlaté kleci. Eva se obětovala dětem a rodině. Karla si chce pořádně užívat. Alice se snaží nebýt plačka jako její matka. Petra už toho má tak akorát a plánuje s životem seknout a Magdalena zase začne toužit. 

Po experimentální prvotině Koho vypijou lišky přichází Lidmila Kábrtová se sbírkou volně provázaných, průzračných povídek. Podobně jako u kanadské spisovatelky Alice Munroové zde slova tvoří jen jakousi průhlednou fólii. Životy hrdinek jsou sice neurovnané a poházené, přesně jako životy většiny z nás, ale z literárního hlediska je zde vše na svém místě. Pod povrchem všedního dne se hýbou tektonické desky, takže nic už nikdy nebude takové, jaké to… — ale bylo to vlastně vůbec někdy takové?

„Povídky jsem měla jako čtenářka vždycky asi nejraději,“ odpovídá autorka Lidmila Kábrtová na otázku, co ji přitahuje právě na formě povídky. „A baví mě i jako autorku. Je to jako otevírat okna ve velkém domě, kde za každým oknem jde vidětněco úplně jiného. Něco spolu může souviset, něco nemusí. Mám ráda pestrost, kterou povídka umožňuje. Můžu se pohybovat v současnosti i přecházet do minulosti, přivést do nich svoje postavy jen v určitých momentech, ve zlomových okamžicích, a pak je zase nechat zmizet. Můžu střídat ich-, du- nebo er-formu podle toho, co mě momentálně baví. Můžu vlastně cokoli. Na to je povídka ideální formát.“

Knihu Lidmily Kábrtové Pod povrchem všedního dne vydává Host Brno.