Čas jen pro mě

Hlavní postava nejslavnějšího skutečného detektivního příběhu v meziválečném Polsku Rita Gordonowá se narodila 7. března 1901 jako Emilia Margerita Ilić v chorvatském městečku Knin, které tehdy patřilo rakousko-uherské monarchii. O jejím dětství se ví jen to, že otec, který byl lékař, zemřel v jejích třech letech. Matka se znovu provdala a snaha dostat se z domova dívku vedla k brzkému sňatku.

Patnáctiletá nevěsta

Bylo jí teprve 15, když si vzala dvakrát tak starého plukovníka rakousko-uherské armády Erwina Gordona. V roce 1918 se manželům narodil syn. Rodina se usadila ve Lvově, původně rakouském, mezi válkami polském městě.

Erwin byl propuštěn z armády, chvíli zůstal nezaměstnaný, ale pak v roce 1921 odešel vydělávat peníze do Ameriky. Krásnou mladou ženu zanechal u svých rodičů. Soužití to zřejmě nebylo moc idylické – tchyně ji obviňovala, že má vztahy s jinými muži. Ať už to byla pravda, či ne, Rita byla donucena odejít a zanechat syna v péči tchyně. Absolvovala kurz pro ošetřovatelky a začala pracovat jako chůva.

Guvernantka u pana architekta

V roce 1924 přišla skvělá nabídka. Jednačtyřicetiletý pohledný lvovský architekt Henryk Zaremba hledal guvernantku ke svým dětem – desetileté Elźbietě (Lusia) a o tři roky mladšímu Stanislawovi. Zaremba byl sice ženatý, ale u jeho ženy propukla těžká duševní choroba a musela být trvale hospitalizována na psychiatrické klinice.

Rita s dětmi zpočátku vycházela velmi dobře, kromě péče o ně se starala i o chod domácnosti velkého domu poblíž Lvova. Netrvalo dlouho a krásná dívka a zámožný architekt žijící pod jednou střechou spolu měli poměr. Ten nezůstal bez následků a v roce 1928 se narodila dcera Romana.

Konec rodinné idylky?

Pár spolu žil jako rodina, přestože oba byli formálně zadaní a ani jeden se nerozvedl. Mnoho lidí si myslelo, že jsou manželé! S nevlastní matkou se však stále častěji dostávala do konfliktu Zarembova dcera Lusia. Ta naléhala na otce, aby se s Ritou rozešel a aby se přestěhovali a žili sami bez Rity. Vztah mezi Ritou a Henrykem začal skřípat, nepochybně i zásluhou Lusii. Zaremba se nakonec rozhodl rozejít s Ritou a s dětmi se přestěhovat od lvovského bytu. Termín stěhování byl stanoven na 1. ledna 1932.

Lusia je mrtvá!

V mrazivé noci z 30. na 31. prosince 1931 se Stanislaw probudil štěkáním jejich psa. Polekal se, jestli snad se na zahradě neobjevili zloději. Sešel pomalu po schodech a vydal se podívat, kde a na koho pes štěká. Dole v hale u vánočního stromečku stála Rita v bílé noční košili, přes kterou měla přehozený kožich. Tiše na chlapce chvíli zírala a pak odešla nahoru. Stanislaw volal Lusiu, ta se neozývala. Vešel k ní do pokoje a na posteli uviděl obrys jejího nehybného těla. Hlavu měla zakrytou polštářem. Když ho odstranil, spatřil její rozdrcenou lebku pokrytou krví. Byla ubita sekáčkem na led. Ten se našel později na zahradě.

Dcerka za mřížemi

Policie neobjevila stopy násilného vniknutí do domu a okamžitě zatkla Ritu jako hlavní podezřelou. Do vazby putoval i Henryk Zaremba. Podle úvah policie mohl Ritě pomáhat. V hledáčku detektivů byl chvíli i domácí zahradník Kamiński. Zatímco Zaremba byl po šesti týdnech propuštěn a zproštěn viny, Rita zůstala za mřížemi – a byla krátce těhotná!

Rita byla krásná žena. (zdroj: Wikimnedia Commons)

V květnu 1932 byla odsouzena k trestu smrti. Její advokát se ale odvolal. Než došlo k dalšímu soudnímu řízení, porodila 20. září 1932 ve vězení další dceru Ewu, která s ní byla až do tří let ve vězení, než musela jít do sirotčince. Romana zůstala s otcem.

Místo trestu smrti osm let

Dění kolem Rity sledovali novináři a její případ byl na svou dobu silně medializován. Veřejnost nejprve Ritu hypoteticky lynčovala, pak zase stála na její straně, když se objevily fotky z vězení, kde drží na rukou malou dcerku.

Mezitím byla Rita přemístěna do věznice v Krakově, kde jí v novém soudním řízení byl trest zmírněn na osm let. Propuštěna měla být 24. května 1940, nakonec na základě amnestie se dostala ven o několik měsíců dřív, v září 1939 po německé invazi do Polska.

Byl vrah zahradník?

O jejím dalším životě se toho moc neví. Podle některých informací žila v Opole na jihu Polska, kde provozovala trafiku, a po druhé světové válce odešla do Jižní Ameriky. Polští novináři před několika lety objevili, že si změnila identitu a zřejmě se provdala za profesora Kańského, vystupovala pak pod jménem Emila Kańska. Tady veškeré stopy končí. Kde žila a kdy a kde případně zemřela, už asi zůstane tajemstvím.

Tento případ ovlivnil osud celé rodiny. Ewa vyrůstala bez matky, otec ani starší sestra Romana se k ní nikdy nehlásili.

Na smrtelné posteli se prý po více než 50 letech k vraždě přiznal tehdejší zahradník Kamiński. Ewa a především její dcera pojmenovaná po babičce Rita (Margerita), se pustily asi před pěti lety do pátrání, aby Ritu očistily.