Čas jen pro mě

Je 6. března 1981 krátce před desátou hodinou. V severoněmeckém městě Lübeck právě probíhá třetí den soudního přelíčení s Klausem Grabowskim, sexuálním delikventem, obžalovaným z vraždy sedmileté dívenky Anny. Najednou se k obžalovanému přiblíží žena, z širokého kabátu vytáhne pistoli Beretta ráže 22, zamíří na jeho záda a osmkrát vystřelí. Šest z osmi ran ho zasáhne.

„Chtěla jsem ho střelit do tváře,“ řekla po činu Marianne Bachmeier, Annina matka. „Hlavně, že je mrtvý.“

Kdo byla Marianne?

Narodila se 3. června 1950. Její dětství a mládí bylo všechno jiné, než šťastné. Autoritářský otec, bývalý člen SS, byl silně nábožensky založený a s dcerou si nerozuměl. Rodiče se nakonec rozvedli a matka se znovu vdala. Rodinná idylka se ale nekonala.

Marianne už v 16 letech otěhotněla s tehdejším o dva roky starším přítelem. V průběhu dvou let se jí narodily dvě dcery, Marianne byla dokonce krátce před narozením druhé dcery znásilněna. Děti jen pár dní po narození putovaly do adopce. Mladá matka nebyla na péči o ně připravena.

V roce 1973 Marianne porodila třetí nemanželskou dceru Annu. Okamžitě po porodu podstoupila sterilizaci. O otci Anny nikdy nemluvila. Vychovávala ji sama a pracovala v jedné z lübeckých restaurací. V osudný den 5. května 1980 se sedmiletá školačka pohádala s matkou a šla za školu. Potkala místního řezníka Klause Grabowského, který ji odvlekl do svého bytu.

Kdo byl Grabowski?

Muž, který strávil několik let ve vězení za sexuální zneužívání dětí, se pak léčil na psychiatrii a nechal se dobrovolně vykastrovat. Se souhlasem soudu se ale později podrobil hormonální léčbě, aby se mohl obnovit sexuální život.

Grabowski několik hodin držel Annu u sebe doma. Později tvrdil, že mu Anna vyhrožovala a že po něm chtěla peníze, jinak ho udá pro sexuální obtěžování. Grabowski se bál vězení a dívenku uškrtil punčocháčemi. Tělo pevně svázal, zabalil do krabice a pochoval v mělkém hrobě na břehu místního kanálu. 

Zda ji sexuálně obtěžoval se nepodařilo prokázat. Jak to bylo doopravdy, už se nikdo nedozví.

Zájem veřejnosti

Teď je pro změnu zatčena Marianne a 2. listopadu 1982 začíná proces s ní. Svůj příběh už předtím za 250 000 marek prodala týdeníku Stern, kde její osudy byly zpracovány do třináctidílného seriálu. Z peněz si mj. hradila obhájce.

Proces vyvolal ohromný zájem médií i veřejnosti, ale také spoustu protikladných emocí. Někdo ji odsuzoval, že se o Annu špatně starala, a objevily se pochybnosti o opravdovosti jejího zármutku. Jiní naopak otevřeně souhlasili s její pomstou.

V této atmosféře musel soud rozhodnout, jestli bude čin kvalifikován jako vražda nebo zabití. Nakonec i díky dobrému obhájci, který neustále poukazoval na Mariannino špatné dětství, byla 2. března 1983 odsouzena za zabití a za nelegální držení střelné zbraně na šest let.

Umírání v přímém přenosu

Z vězení byla po třech letech podmínečně propuštěna. Provdala se za učitele, se kterým se přestěhovala do Nigérie, kde učil na německé škole. Po pěti letech se rozvedli a Marianne odešla na Sicílii. Tam pracovala jako asistentka v místním hospicu.

Když jí byla diagnostikována rakovina slinivky, vrátila se do Německa. Poslední týdny svého života se nechala natáčet reportérem televize Norddeutscher Rundfunk Lukasem Maria  Böhmerem. Nešťastná a psychicky nevyrovnaná žena měla až do samého konce potřebu mediální pozornosti.

Svého činu nikdy nelitovala. Zemřela 17. září 1996 ve věku 46 let. Je pohřbena vedle své dcery Anny na hřbitově v Lübecku.