Čas jen pro mě

Rodina plná hádek

Praha třicátých let žila kavárnami, módou i kulturním ruchem. Jen pár kroků od turisticky oblíbených zákoutí Malé Strany, v době na Újezdě čp. 408, se však odehrával příběh, který připomínal spíš temný román než skutečnost.

Obětí byl knihař Josef Kajetán Tyl – shodou okolností jmenovec slavného dramatika. Jeho smrt by možná zůstala navždy neodhalena, nebýt nečekaného přiznání vlastní dcery Marie Vyleťálkové.

Sousedé věděli, že v domácnosti není klid. Hádky byly na denním pořádku. Marie měla problematickou povahu už od mládí, několikrát se dostala do konfliktu se zákonem a s otcem měla dlouhodobě velmi napjatý vztah. Podle dobových svědectví se knihař dokonce svěřoval známým, že se své jediné dcery bojí.

Když se Marie se svým manželem Jaroslavem nastěhovala zpět do otcova bytu na Malé Straně, bylo jen otázkou času, kdy napětí vyvrcholí.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Svatoslav Štěpánek: Zapomenutý vrah z první republiky

Večer, který všechno změnil

Osudného březnového dne roku 1933 přerostla další hádka v násilí.

Podle vyšetřování udeřil zeť starého knihaře sekerou do hlavy. Rána ho však nezabila. Rozhodující okamžik přišel až vzápětí – Marie mu kolem krku utáhla provaz a společně s manželem dokončili čin, který později otřásl celou republikou. Pitva později potvrdila, že skutečnou příčinou smrti bylo uškrcení, nikoli úder sekerou.

Neuvěřitelné tajemství za kamny

To nejděsivější ale teprve mělo přijít. Manželé tělo nezakopali ani neodvezli. Zabalili je do látek a ukryli do výklenku za kamny v kuchyni. V malém bytě pak s mrtvým otcem žili téměř celý rok.

Když se začal šířit zápach, vysvětlovali ho nejrůznějšími výmluvami. Mrtvé tělo polévali dezinfekcí a díky teplu od kamen postupně vyschlo natolik, že připomínalo mumii. Ani podnájemníci, kteří si zápachu všimli, netušili, jak strašlivé tajemství se skrývá jen několik kroků od nich.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Krvavá bankovní loupež ve Velké Bytči: Příběh, který připomínal divoký západ

Dopisy od člověka, který už nežil

Aby nikdo neměl podezření, Marie rozšířila historku, že otec odjel za známou do Kolína.

Dokonce rozesílala pozdravy a vytvářela dojem, že je stále naživu. Díky tomu získala přístup k jeho penězům a mohla s nimi hospodařit, aniž by někdo zmizení starého knihaře okamžitě oznámil policii.

Cesta mrtvého těla starou Prahou

Když už nebylo možné v bytě dál zůstávat, rozhodla se Marie zbavit i samotných ostatků.

Tělo přemístila do necek a nechala je dopravit do sklepa příbuzné v Provaznické ulici. Speditéři přitom netušili, co ve skutečnosti převážejí – domnívali se, že odvážejí těžký lustr nebo starý nábytek. Právě tato bizarní cesta mrtvého těla historickým centrem Prahy později patřila k nejšokujícím detailům celého případu.

Tip na napínavou knihu

Jedné noci v devadesátých letech zmizí ze zamčeného pokoje nápravného zařízení pro mladistvé patnáctiletý chlapec. Nikdo ho už nikdy nespatří. O mnoho let později sedí Piet Hoffmann ve vězeňské cele, odsouzený za držení omamných látek poté, co pomohl kriminálnímu inspektorovi Ewertu Grensovi infiltrovat drogový gang. Ve stejném vězení se ocitne i vůdce gangu přezdívaný Bráška, jehož starší bratr byl v mládí nejlepším přítelem Pieta Hoffmanna a je oním zmizelým chlapcem. Bráška svaluje veškerou vinu na Pieta, jehož rodina se náhle ocitá ve smrtelném nebezpečí. Zkušený infiltrátor musí urychleně zjistit, co se oné noci v devadesátých letech skutečně stalo. Existuje jen jediné východisko – musí utéct. (Vydává nakladatelství Kalibr.)

Přiznání, které nikdo nečekal

Po rozpadu manželství se psychický stav Marie Vyleťálkové začal zhoršovat. 14. května 1934 sama přišla na policii a oznámila, že zavraždila svého otce. Vyšetřovatelé jí zpočátku téměř nevěřili. Když je však dovedla ke sklepu, kde byly ukryté ostatky, pochopili, že stojí před jedním z nejpodivnějších případů své kariéry.

Soud uznal vinnými oba manžele.

Marie Vyleťálková byla odsouzena k pětadvaceti letům vězení. Její manžel Jaroslav dostal výrazně nižší trest, protože soud přihlédl k okolnostem případu a rozdílnému podílu na činu.

Případ, na který se nezapomnělo

Vražda knihaře Tyla se od mnoha jiných prvorepublikových zločinů liší tím, že šok nespočíval jen v samotné vraždě. Veřejnost děsila především představa, že dcera dokázala celé měsíce žít v jednom bytě s mrtvým otcem, předstírat jeho život a nakonec jeho tělo převážet rušnými ulicemi Prahy, aniž by kdokoli pojal podezření.

Právě proto kriminalisté dodnes řadí tento případ mezi nejbizarnější a psychologicky nejznepokojivější zločiny první republiky – příběh, který ukázal, že největší hrůzy se někdy odehrávají za dveřmi obyčejných domů.

Zdroje informací: Pavel Toufar, Velké kriminální případy; prazskepribehy.cz; reflex.cz; a blesk.cz