Oblíbený domovník
Co se tehdy stalo?
Manfred Lieselotte nakupoval a pomáhal jí s různými drobnými pracemi v domácnosti. 28. října 2008 se stará paní vrátila z nemocnice. Manfred Genditzki zavolal domácím ošetřovatelkám, že Lieselotte je už doma a že za ní mohou jako vždy večer přijít. On pak kolem 15. hodiny odjel navštívit nemocnou matku.
Když kolem půl sedmé dorazila zdravotní sestra, našla mrtvou stařenku ležet oblečenou ve vaně. Jako příčina smrti bylo uvedeno utonutí po nešťastném pádu do vany.
Co by vás ještě mohlo zajímat
Colin Campbell Ross: Nespravedlivě odsouzený a popravený muž
Opravená pitevní zpráva
Zhruba po měsíci, kdy Lieselotte byla již zpopelněna a pohřbena, patologové upřesnili pitevní zprávu. Údajně byly nalezeny velké krvácející hematomy v zadní části hlavy. Hematomy nebyly neobvyklé, protože zesnulá užívala antikoagulancia (léky na lepší srážlivost krve).
Státního zástupce předevolal Genditzkiho k výslechu. Předpokládal, že Genditzki starší ženu zabil, aby zakryl skutečnost, že během jejího pobytu v nemocnici zpronevěřil peníze z jejího bytu. Tuto teorii podpořilo, když v den, kdy Kortüm přišel do nemocnice, Genditzki vrátil příteli 8 000 eur. V únoru 2009 Genditzki putoval do vazby.
Co by vás ještě mohlo zajímat
Gerard Toal: K vraždě a uložení těla do hlubokého lomu se nikdy nepřiznal
Rozjela se nezastavitelná mašinérie
Obžaloba vinila Genditzkiho ze zpronevěry. V průběhu soudního řízení se ukázalo, že žádné peníze u Lieselotte nechyběly a Genditzkiho úhrada dluhu pocházela z legálních zdrojů.
Obžaloba vycházela z předpokladu, že se Genditzki nedopustil zpronevěry, ale došlo k hádce, během níž ženu zbil, a předpokládalo se, že k vraždě došlo za účelem zakrytí předchozích zranění. Dne 12. května 2010 odsoudil zemský soud v Mnichově Genditzkiho za vraždu. Podle německého práva šlo o trest doživotní.
Když vám vezmou čas i naději
Manfred od prvního dne opakoval jediné: „Jsem nevinný.“ Zatímco svět venku se měnil, on žil každodenní rutinu mříží. Vzpomínky na normální život bledly. Nejvíc bolelo, když se stal dědečkem jen „po telefonu“ a rodinné oslavy znal jen z fotek zasílaných poštou.
Klíčovou postavou příběhu se stala jeho advokátka Regina Rick – žena, která se rozhodla, že Manfreda osvobodí. Případ studovala hodinu po hodině, i když si mnoho lidí myslelo, že bojuje v prohrané bitvě.
A pak se začaly objevovat první trhliny v původním verdiktu. Odborníci upozornili, že teplota vody a těla vůbec neodpovídá verzi vraždy. Simulace ukázaly, že šlo velmi pravděpodobně o nešťastný pád, jakých se ve vaně ročně stávají desítky.
A co bylo nejdůležitější: nic z toho nebylo při soudu dostatečně zohledněno.
Tip na zajímavou knihu
Obnova procesu
A tak se rozběhl boj za obnovu procesu. Tichý, únavný, plný zamítnutí – až do okamžiku, kdy se konečně podařilo přesvědčit soud, že pravda je jiná.
4 912 dní – tolik stál jeden omyl. V srpnu 2022 Manfred Genditzki vyšel z věznice jako svobodný člověk. Bez jásotu, bez triumfu – jen tichý, unavený, ale upřímný: „Jsem nevinný.“O rok později soud potvrdil, že se skutečně stal obětí justičního omylu. Padla slova, která měla přijít už dávno.
Ale jak vrátit 13 let života? Čas s rodinou? Dny, kdy mohl být oporou, dědečkem, partnerem, přítelem?
Dostal odškodné – ač vysoké, nikdy nemůže nahradit roky ztracené mezi zdmi věznice. Paradoxem bylo, že dokonce čelil i výzvě k úhradě „nákladů na pobyt“ ve vězení. Ano, muž, který tam seděl neprávem.
Kdyby to nebylo smutné, bylo by to téměř absurdní.
Život po propuštění
Zpočátku žil v ústraní, obnovoval vztahy s rodinou, učil se znovu běžnému životu.
Získal odškodné od státu podle standardní sazby, 75 € za den, celkem 368 700 €. Po propuštění nepůsobil pomstychtivě – spíše unaveně, ale klidně. Nezatrpkl, nepropadl nenávisti. Z jeho slov čiší pokora a vděčnost za každý nový den.
Dnes žije tiše, mimo pozornost kamer. Snaží se dohnat chvíle s rodinou. Užívá si obyčejné věci.
