Čas jen pro mě

Dívka z lepší rodiny

Když se v roce 1855 devatenáctiletá Madeleine Hamilton Smithová seznámila s Pierrem Emilem L'Angelierem, netušila, že jejich vztah vstoupí do dějin.

Madeleine se narodila 29. března 1835 do rodiny bohatého glasgowského architekta Jamese Smithe a jeho manželky Elizabeth. Vyrůstala v přepychu a od mladé ženy jejího postavení se očekával výhodný sňatek, bezchybná pověst a naprostá poslušnost vůči rodičům.

Pierre Emile L'Angelier byl pravým opakem. O deset let starší pomocník v zahradnictví a bez společenského postavení by pro její rodiče byl naprosto nepřijatelný nápadník.

Madeleine Smithová. Zdroj foto: Wikimedia Commons, Mervyn, Public Domain

Zakázaná láska

Milenci si napsali desítky dopisů a tajně se scházeli v noci, kdy Pierre přicházel k oknu jejího pokoje. Zachované dopisy ukazují mimořádně vášnivý vztah, který překročil hranice tehdejší viktoriánské morálky. Madeleine v nich Pierra oslovovala něžnými přezdívkami, vyznávala mu lásku a plánovala společnou budoucnost.

Později se ukázalo, že jejich vztah byl i intimní – což bylo pro svobodnou ženu z vyšší společnosti obrovským skandálem.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Véronique Frantzová: Služka, která chtěla být paní domu

Zásnuby s jiným mužem

Jenže realita byla silnější než romantické sny. Smithovi o poměru své dcery netušili a našli jí „vhodndného“ ženicha – bohatého obchodníka Williama Harpera Minnocha. Pod tlakem rodičů se s ním zasnoubila.

Pierre se odmítal smířit s tím, že o svou milovanou přijde. Madeleine po něm žádala, aby jí vrátil všechny milostné dopisy. Obávala se totiž, že kdyby se dostaly do rukou její rodiny nebo snoubence, znamenalo by to společenskou katastrofu.

L'Angelier však odmítl. Podle svědectví hrozil, že dopisy zveřejní nebo předá jejímu otci, pokud si ho nevezme. V době, kdy byla ženská čest považována téměř za nejvyšší hodnotu, představovala podobná hrozba zničení celého života.

Překvapivá smrt

Na jaře roku 1857 začal Pierre opakovaně trpět prudkými bolestmi žaludku. Po několika dnech zemřel. Pitva odhalila vysoké množství arzenu.

Vyšetřovatelé brzy zjistili, že Madeleine v předchozích týdnech několikrát koupila arsen v různých lékárnách. Tvrdila, že jej potřebovala na hubení krys a také jako kosmetický prostředek, protože tehdy kolovaly pověry, že malé dávky arzenu zlepšují pleť.

V bytě, kde Pierre bydlel, policie ale našla milostné dopisy, které si dvojice vyměnila. Bylo z nich jasné, že mezi spořádanou dcerou váženého architekta a mrtvým zahradníkem existoval dlouholetý tajný milostný vztah.

Ve viktoriánské Británii to byla senzace.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Yiya Murano: Servírovala čaj s kyanidem

Proces století

Soud začal v létě roku 1857 a noviny mu věnovaly obrovský prostor. Největší pozornost nepřitahoval ani samotný jed, ale obsah dopisů. Veřejnost četla pasáže, které byly na tehdejší dobu mimořádně odvážné. Madeleine se během několika dnů proměnila z vážené mladé dámy v symbol zakázané vášně.

Obžaloba tvrdila, že měla jasný motiv – chtěla se zbavit bývalého milence, který ji vydíral.

Obhajoba naopak upozorňovala na zásadní nedostatky. Nebylo možné prokázat, že se Madeleine s Pierrem setkala těsně před jeho smrtí. Navíc zaznělo svědectví, že L'Angelier dříve uvažoval o sebevraždě, a objevily se pochybnosti i kolem samotných důkazů o podání jedu.

Verdikt, který vyvolává otázky dodnes

Porota nakonec nevynesla rozsudek „vinen“ ani „nevinen“. Ve Skotsku existuje třetí možnost – „not Proven“, tedy „neprokázáno“. Znamená, že důkazy nestačí k odsouzení, ale zároveň porota není přesvědčena o nevině obžalovaného.

Madeleine tak byla propuštěna na svobodu.

Dodnes jde o jeden z nejslavnějších případů tohoto neobvyklého skotského verdiktu.

Tip na napínavou knihu

Vraždy a záhady číhají i na poklidných anglických stráních a plážích, jak se lze přesvědčit v kolekci detektivních povídek od Agathy Christie. Autorka vyrůstala v přímořském městečku Torquay, podobné prostředí – včetně všech jeho zločinných nástrah – znala tedy dokonale. Vydejte se tam se slavnými vyšetřovateli – Herculem Poirotem, slečnou Marplovou či Tommym a Pentličkou – a nechte se vtáhnout do jejich dobrodružných a často nebezpečných výprav plných napětí, rafinovaných zápletek a překvapivých rozuzlení. (Vydalo nakladatesltví Kalibr.)

Nový život a pozdní láska

Po procesu byla její pověst nenávratně poškozena. Rodina Glasgow opustila a Madeleine se z veřejného života stáhla.

V roce 1861 se provdala za výtvarníka George Wardlea, spolupracovníka slavného módného návrháře Williama Morrise, a měli spolu syna Thomase a dceru Mary. Rodina žila v Londýně, kde už byla známá pod příjmením svého muže.

Manželství se rozpadlo v roce 1889 a Madeleine se o několik let později přestěhovala do New Yorku. Tam prožila klidný život daleko od skandálu, který kdysi zaměstnával celou Británii.

Do jejího života však ještě jednou zasáhla láska. V pětasedmdesáti letech se provdala za devětačtyřicetiletého Williama A. Sheehyho a manželství trvalo deset let až do jeho smrti v roce 1926. Madelaine ho přežila o dva roky. Zemřela 19. dubna 1928 ve věku 93 let.

Vražedkyně, nebo oběť okolností?

Moderní historici často upozorňují, že Madeleine měla motiv, několikrát nakoupila arzen a čelila vydírání, které mohlo zničit její budoucnost. Přímý důkaz, že jed skutečně podala právě ona, však nikdy nalezen nebyl.

Neexistoval svědek, který by mohl prokázat, že se Madeleine s L'Angelierem setkali v týdnech před jeho smrtí

Právě tato nejistota dělá z příběhu Madeleine Smithové jednu z nejslavnějších skutečných kriminálních záhad viktoriánské éry. Její osud inspiroval knihy, divadelní hry i stejnojmenný film režiséra Davida Leana z roku 1950.

A otázka, zda byla chladnokrevnou vražedkyní, nebo jen ženou uvězněnou v přísných pravidlech své doby, zůstává otevřená dodnes.

Zdroje informací: nationalreview.com; theglasgowstory.com; pastglasgow.co.uk;  blog.nrscotland.gov.uk a libcat.csglasgow.org