Čas jen pro mě

21. června 1893 soudní síň v New Bedfordu ve státě Massachusetts praskala ve švech. Elegantně oblečená a sebevědomě se tvářící dvaatřicetiletá žena očekávala verdikt porotců, kteří mohou výrazně ovlivnit její další osud.

Dvě vraždy s odstupem hodiny a půl

Poklidné městečko Fall Rivers se 4. srpna 1892 stalo místem děsivé dvojité vraždy. Smrtelně napadeni byli místní podnikatel Andrew Borden a jeho druhá manželka Abby. Vypadalo to, že jde o útok šílence. Abby byla zasažena 19 údery sekerou a její tělo se našlo v prvním patře. Andrew ležel v přízemí domu, měl na těle 10 ran a tvář rozbitou k nepoznání.

Na první pohled se zdálo, že hrůzný čin nemohl být dílem neznámého cizince. Dveře domu byly uzavřeny a mezi oběma činy byl interval hodinu a půl. Vrah by musel někde skrytý v domě strávit devadesát minut. A to se nezdálo příliš pravděpodobné. 

Uvnitř byli ještě tři lidé. Andrewův švagr John Morse přespal v prvním patře v hostinském pokoji a odešel krátce po snídani, tedy minimálně hodinu před první vraždou. Pak se v domě nacházela irská služebná Bridget Sullivan, která myla zvenku okna, a kolemjdoucí jí potvrdili alibi. A poslední byla právě Lizzie, Andrewova mladší dcera. Starší Emma byla mimo město.

Údajná vražedkyně Lizzie. (zdroj: Wikimedia Commons)

Lizzie vypověděla, že v kritickou dobu byla dole a žehlila kapesníky. V době vraždy macechy údajně nic neslyšela. Když přišel kolem tři čtvrtě na jedenáct dopoledne do domu otec, Lizzie zrovna nebyla uvnitř, protože si odskočila na zahrádku. Po návratu spatřila tělo svého otce. Křikem přivolala služebnou a poslala ji pro rodinného lékaře. Spolu s ním vstoupily dovnitř i dvě zvědavé sousedky. Jedna z nich se zeptala Lizzie, kde je její nevlastní matka. „Nevím,“ odpověděla, „říkala, že jde někam na návštěvu. Ale myslím, že jsem ji slyšela vracet se domů.“ Teprve když přivolaný lékař zkoumal otcovo tělo, údajně objevila o patro výš i mrtvou Abby.

Podivné vztahy v rodině

Další vyšetřování odhalilo možný motiv. Vztahy v rodině nebyly zrovna idylické. Andrew Borden byl bohatý muž, kterého ovšem víc zajímalo hromadění peněz, než jejich utrácení, byl prostě extrémně lakotný. Lizzie a její sesta Emna vedly životy samostatně, jak jen to v malém domě bylo možné. A vyhýbaly se i společnému stolování.

Říkalo se, že Lizzie měla být svým otcem v dětství sexuálně zneužívána. Pak se šuškalo, že prý rodiče přišli na to, jak se Lizzie líbá se ženou. Lesbický vztah v silně nábožensky založené rodině by mohl znamenat i dceřino vydědění.

I po tragédii Lizzie o nevlastní matce mluvila s pohrdáním. Když přítomný policista řekl „vaše matka“, okamžitě ho opravila: „To není moje matka.“

Důkazy jen nepřímé

Objevila se řada důkazů, které spojovaly Lizzie se zločinem. Tři lidé potvrdili, že v místní lékárně několik dní před vraždou kupovala kyanid. A rodinu den před tragickou událostí pronásledovaly žaludeční problémy. Jedna ze sousedek si všimla, jak den pro vraždě Lizzie roztrhala a spálila ještě zachovalé šaty. Prý je umazala od barvy…

Lizzie putovala za mříže a případ způsobil veřejné pohoršení po celé Americe. Stal se vděčným tématem tisku. Z Elizabeth se podařilo udělat oběť, která se po letech ponižování pomstila svému otci a maceše za tyranizování.

Doslova jako princ z pohádky se objevil advokát George Robinson. Zeptal se, jestli porota věří, že by Elisabeth mohla zabít vlastního otce? Chyběly přímé důkazy a šikovný advokát si uměl poradit. „Pokud ji chcete obvinit, musíte věřit, že to je zločinec. A vypadá tato mladá dáma opravdu jako zločinec?“

Lizzie odešla od soudu jako vítěz. A také jako velmi bohatá žena. Spolu se sestrou jim spadlo do klína velké bohatství, které jejich šetrný otec nashromáždil. Pořídily si každá své vlastní bydlení, protož nechtěly žít v domě, kde byla prolita krev jejich otce.

Kuriózní je, že z domu je dnes muzeum a zároveň penzion s možností přespání! Lidé si sem jezdí za 27 dolarů „lechtat“ nervy. Někteří tvrdí, že v noci zaslechli pláč ženy, jiní zase kolem půlnoci viděli ducha viktoriánské dámy...