Čas jen pro mě

Bylo krátce po půlnoci 18. března 1990. V bostonských ulicích ještě doznívaly hlučné oslavy dne svatého Patrika. Na ulici Palace Road v blízkosti bočního vchodu do Muzea Isabelly Stewart Garden parkovalo červené auto Dodge Daytona, ve kterém seděli dva muži v policejních uniformách.

Noční služba

Noční směnu v muzeu měli strážci Rick Abath a Randy Hestand. Abath seděl u bezpečnostního pultu, zatímco Hestand obcházel zadní část budovy. Pak Abathovi začala na panelu naskakovat hlášení o kouři. Předpokládal, že jde o poruchu požární signalizace, přesto se pro jistotu vydal na obchůzku. Přitom krátce otevřel a zase zavřel boční dveře. Hestandovi neřekl, že to udělal a proč. Do recepce k bezpečnostnímu pultu se vrátil kolem jedné hodiny.

V 1.20 se auto s domnělými policisty přesunulo blíž k bočnímu vchodu. V 1.24 vystoupili muži z vozidla. Jeden z nich zazvonil, představil se jako policista a řekl strážci, že z nádvoří muzea slyšeli hluk. Řekli Rickovi, aby jim otevřel.

Ten dobře věděl, že podle pokynů nesmí nikoho pustit dovnitř. Později u výslechu uvedl, že chvíli přemýšlel, ale pak usoudil, že se to netýká policie. Jakmile vešli muži v uniformě dovnitř, jeden z nich požádal Ricka o doklady. Krátce se podíval na jeho průkaz totožnosti, oznámil mu, že je zatčen, a nařídil, aby se postavil čelem ke zdi. Pak mu nasadil pouta. Rick se domníval, že jde o nedorozumění, zblízka si ale všiml, že muž má nalepený falešný knír!

Po chvíli vešel druhý hlídač Randy Hestand, který obcházel zadní část muzea, a okamžitě skončil v poutech jako jeho kolega. Falešní policisté odvedli oba hlídače do suterénu, kde je připoutali k trubkám ústředního topení a ústa a oči jim omotali lepící páskou.

Rychlá akce

Lupiči se v muzeu zdrželi přesně 81 minut. Několikrát vyšli ven, aby do auta naložili ukradená umělecká díla. Než muzeum opustili, zeptali se zloději hlídačů, jestli jsou v pořádku. Pak šli do kanceláře šéfa bezpečnosti a vzali videokazety, které zaznamenávaly jejich pohyb. Pohybová data zůstala částečně zachována na pevném disku, ale nakonec nebyla k ničemu, protože na nich nebylo video s jejich podobou.

Policejní portrét hledaných lupičů. (zdroj: Wikipedie)

Spoutané hlídače našli ráno jejich kolegové, kteří okamžitě volali policii.

Podle prvních odhadů bylo z muzea ukradeno 13 uměleckých děl v hodnotě 200 milionů dolarů, později byla škoda vyčíslena na 500 milionů dolarů! Mimo jiné zloději odcizili tři Rembrandtovy obrazy, pět děl od Degase, po jednom od Vermeera, Maneta a Flincka. Největší hodnotu má obraz nizozemského malíře Jana Vermeera Koncert z roku 1663. Podle odborníků jde o vůbec nejcennější ukradený umělecký objekt na světě!

Hodně podezřelých

V podstatě náhodný výběr předmětů krádeže a brutální způsob, jakým s nimi pachatelé manipulovali (vyřezávali plátna z rámů), vedly vyšetřovatele k domněnce, že rozhodně nešlo o odborníky.

Po zlodějích nezůstaly na místě žádné stopy, nezanechali ani vlasy. Případ této loupeže převzala FBI. Vyslýchali Ricka Abatha kvůli podezřelému chování – krátce otevřel a zavřel boční dveře, podle policistů mohl tak dát signál zlodějům. Neprokázalo se však, že by měl s loupeží něco společného.

V souvislosti s případem pak byla vyslýchána řada vytipovaných lidí. Do hledáčku vyšetřovatelů se dostal také místní boss podsvětí Whitey Bulger. Ten měl údajně vazby na bostonskou policii a FBI se domnívala, že přes něj mohli lupiči získat uniformy. Měl napojení i na irskou republikánskou armádu (IRA), která byla zapojena do několikaa+ loupeží uměleckých děl. Vyšetřování ovšem uvízlo na mrtvém bodě.

Záhadný pisatel dopisu

V roce 1994 obdržela ředitelka muzea Anne Hawley anonymní dopis od někoho, kdo se pokoušel vyjednávat o návratu uměleckých děl. Pisatel uváděl, že je pouze vyjednávač a že identitu zlodějů nezná. Požadoval pro sebe a ostatní zúčastněné beztrestnost a 2 600 000 dolarů za navrácení uměleckých děl. Peníze měly být zaslány na zahraniční bankovní účet v den předání. Vedení muzea mělo v případě, že má o tuto dohodu zájem, uveřejnit kódovaný inzerát v The Boston Globe. V dopise od neznámého člověka byly informace, které věděla FBI a mohli je znát jen lupiči. Proto byla tato stopa brána vážně.

Po dohodě s FBI vyšel v The Boston Globe požadovaný inzerát. Ředitelka pak obdržela druhý dopis, ve kterém se pisatel obával masivního vyšetřování ze strany FBI, které by mohlo vést k odhalení jeho totožnosti. Uvedl, že potřebuje čas k vyhodnocení situace. Pak už o něm nikdy nikdo neslyšel.

Závažnou stopou se zdálo vyšetřování tzv. Marlinova gangu, zločinecké organizace, která kradla umělecká díla a obchodovala s nimi. Poslední šetření proběhlo v roce 2013. Opět nic neprokázalo.

FBI pracovala se stovkami verzí, ale dodnes bez úspěchu. Na člověka, který policii přivede na stopu, stále čeká tučná odměna slíbená vedením muzea. Původních pět milionů dolarů bylo v roce 2017 zdvojnásobeno na deset milionů.