Čas jen pro mě

Taková klidná vesnička

Nagyrév je zemědělská obec na řece Tise asi 140 kilometrů jihovýchodně od Budapešti. Právě tam a ve vedlejším městečku Tizsakürt po určitou dobu vzkvétalo zvláštní společenství vrahů, respektive vražedkyň.

Začalo to během první světové války, a protože v Nagyrévu nebyla žádná nemocnice, o zdravotní potřeby lidí se starala porodní bába Júlia Fazekasová.

Kdy a kde se narodila, zůstalo navždy tajemstvím. Ve městě působila pouhé tři roky, a to od roku 1911, ale za tu dobu si získala pověst ženy, která pomáhala zbavit nechtěných dětí. Kvůli provádění nelegálních potratů se Fazekašová dokonce několikrát ocitla i za mřížemi.

Júlia Fazekasova. (zdroj: murderpedia.org)

Do Nagyréva se Júlia Fazekasová přistěhovala i s manželem, ten ale později záhadně zmizel. 

Spřízněnou duši a pozdější spolupachatelku zločinů Fazekasova našla v Zuzaně Olahové, známé jako „teta Zuzi“, která měla pověst čarodějnice.

Edme-Samuel Castaing (†27): Lékař, který pro peníze otrávil dva kamarády

Nemilovaní manželé

Tehdy bylo zvykem, že manžela mladé dívce vybrali rodiče, o žádné lásce nemohla být řeč a rozvod nepřicházel v úvahu. Když většina mužů odešla v roce 1914 do války, manželkám se vlastně ulevilo. Pak se velení rakousko-uherské armády rozhodlo u města postavit tábor pro válečné zajatce. Ti zřejmě neměli nijak přísný režim, protože řada místních žen se s nimi začala stýkat. Některé prý měly i několik milenců najednou.

Jenže přišel konec války, zákonití manželé se pomalu vraceli domů – a ženy se nechtěly vzdát své sexuální svobody a vplout zpět do po ně většinou neradostného manželského života.

Tehdy Fazekasová s Olahovou nabídly pomoc, samozřejmě za patřičný finanční obnos. Na způsob vraždění přišla úplně náhodou právě Fazekasová. Vysypala mouchy spadlé z mucholapky na dvůr, kde je sežralo malé kotě. Brzy upadlo a zemřelo. Fazekasová pak dala mucholapku, která obsahovala jed arzén, vařit a vodu nalila toulavému psovi. Také rychle zemřel.

Antoinette Scieri: Vraždící zdravotní sestra

Zrození společenství vrahů

Ženy začaly vařit mucholapky a z nich získaný jed prodávaly místním ženám. Zájemkyň bylo dost. Některé ženy se totiž rozhodly, že se zbaví nejen nepohodlného manžela, a usmrtily další příbuzné a dokonce i vlastní děti. Příležitostně se otrávily navzájem.

Marie Kardosová zavraždila svého manžela, milence a třiadvacetiletého syna. Těsně před smrtí ho přiměla, aby jí zazpíval. S vědomím, že je otrávený, poslouchala jeho sladký hlas. Uprostřed písně se mu sevřel žaludek a brzy zemřel.

Maria Vargová zabila sedm členů své rodiny, přičemž zejména smrt svého manžela považovala za vánoční dárek sama sobě.

Daleko široko nebyl žádný lékař, kterému by se počet úmrtí mohl zdát nadměrný. Úmrtní listy vyplňoval úředník, který byl bratrancem Fazekašové (a asi to nedělal zadarmo). Příčiny úmrtí byly různé, jednou utonutí, jindy nevyléčitelná nemoc.

Philip Henry Cross: Kvůli milence otrávil manželku

Šílenství způsobené promiskuitou?!

V roce 1929 student medicíny z jiného města našel v těle vyplaveném na břehu řeky vysoké množství arzénu. Tato událost inspirovala úředníky k exhumaci dalších dvou těl na nagyrévském hřbitově, v jejichž ostatcích našli zbytky arzénu.

Zřejmě na základě udání policie zatkla 38 žen včetně „tety Zuzi“. Když si vyšetřovatelé v listopadu 1929 přišli pro hlavní aktérku, našli Júlii Fazakasovou mrtvou. Oběsila se ve svém domě.

Obžalované ženy na dvoře věznice v Szolnoku. (zdroj: Wikimedia Commnons, neznámý autor, Public Domain)

26 žen z 38 původně zatčených stanulo před soudem. Osm z nich dostalo trest smrti (mezi nimi i „teta Zuzi“), sedm doživotí a ostatní strávily nějaký čas ve vězení.

A zajímavý názor tehdejší policie a úřadů na celou událost. Podle nich tyto ženy byly patnáct let zachváceny šílenstvím, které si přivodily svou promiskuitou…

Zdroje informací: murderpedia.org, hu.wikipedia.org