Čas jen pro mě

Pět vražd

Všech pět vražd připisovaných Jacku Rozparovači se odehrálo v rozmezí jedné míle od sebe, ve čtvrti Whitechapel v londýnském East Endu nebo v jeho blízkosti, a to od 7. srpna do 10. září 1888. Několik dalších vražd, k nimž došlo v tomto období, bylo rovněž vyšetřováno jako dílo „Kožené zástěry“ (další přezdívka vraha).

• Mary Ann Nicholsová (za svobodna Marry Ann Wolkerová, přezdívkou „Polly“) byla narozená 26. srpna 1845 a zavražděna v pátek 31. srpna 1888. Tělo Nicholsové bylo nalezeno brzy ráno kolem 3.40 na zemi před vchodem do stájí na Buck’s Row (dnes známé jako Durward Street), což je zapadlá ulička ve Whitechapelu asi 200 metrů od Londýnské Nemocnice.
• Annie Chapman (za svobodna Eliza Ann Smith, přezdívkou „Dark Annie“) se narodila v září roku 1841 a byla zabita v sobotu 8. září roku 1888. Tělo Chapmanové bylo nalezeno kolem 6.00 ráno a leželo u dveří na dvůr domu č. 29 v Hanbury Street ve čtvrti Spitalfields.
• Elizabeth Stride (za svobodna Elizabeth Gustafsdotter, přezdívkou „Long Liz“) byla narozena ve Švédsku 27. listopadu roku 1843 a zabita v neděli 30. září roku 1888. Její tělo bylo objeveno kolem jedné hodiny ráno. Leželo na zemi v Dutfield’s Yard na ulici Berner Street (dnes Henriques Street) ve čtvrti Whitechapel.
• Catherine Eddowes (používala přezdívky „Kate Conway“ a „Mary Ann Kelly“ odvozených ze jmen svých dvou druhů Thomase Conwaye a Johna Kellyho) se narodila 14. dubna 1842 a byla zavražděna v neděli 30. září 1888, ve stejný den jako předešlá oběť Elizabeth Stride. Ripperologisté pojmenovávají tuto situaci jako „dvojitá událost“ (v anglicky „double event“). Její tělo bylo nalezeno na Mitre Square v centru Londýna.
• Mary Jane Kelly (po výletu do Paříže si začala říkat „Marie Jeanette Kelly“, přezdívaná „Ginger“) se podle všeho narodila buď v Limericku v hrabství Limerick, nebo v Munsteru v Irsku pravděpodobně v roce 1863. Zavražděna byla v pátek 9. listopadu roku 1888. Její příšerně zohavená mrtvola byla objevena krátce po 10.40 ležící v posteli ve svém pokoji na Miller’s Court č. 13 nedaleko Dorset Street ve čtvrti Spitalfields. Na místě někdejší Dorset Street dnes stojí multifunkční komerční objekt.

Henriette Caillaux: Vraždila z lásky

Dopisy policii

Vrah údajně zaslal londýnské metropolitní policii (Scotland Yard) řadu dopisů, v nichž se policistům vysmíval svými hrůznými aktivitami a spekuloval o vraždách, které mají přijít. Přezdívka „Jack Rozparovač“ pochází z dopisu – který mohl být mystifikací – zveřejněného v době útoků.

Navzdory nesčetným vyšetřováním, která tvrdí, že existují definitivní důkazy o totožnosti brutálního vraha, jeho jméno a motiv stále nejsou známy.

V posledních několika desetiletích vznikly různé teorie o totožnosti Jacka Rozparovače, které zahrnují tvrzení obviňující slavného viktoriánského malíře Waltera Sickerta, polského migranta, a dokonce i vnuka královny Viktorie. Od roku 1888 bylo označeno více než 100 podezřelých.

Gesche Gottfriedová: Vraždící „Anděl z Brém“

Whitechapelský řezník

Na konci 19. století byl londýnský East End místem, na které občané pohlíželi buď se soucitem, nebo s naprostým opovržením. Přestože šlo o oblast, kam přicházeli kvalifikovaní řemeslníci z řad přistěhovalců – hlavně Židé a Rusové – aby zde začali nový život a podnikali, byla tato čtvrť nechvalně proslulá bídou, násilím a zločinností.

Prostituce byla nezákonná pouze v případě, že způsobovala veřejné nepokoje, a tisíce nevěstinců a podnájmů s nízkým nájemným poskytovaly koncem 19. století sexuální služby.

V té době se o smrti nebo vraždě pracující dívky jen zřídkakdy psalo v tisku nebo diskutovalo ve slušné společnosti. Skutečnost byla taková, že „dámy noci“ byly vystaveny fyzickým útokům, které někdy končily smrtí.

Mezi tyto běžné násilné trestné činy patřil i útok na anglickou prostitutku Emmu Smithovou, která byla zbita a znásilněna nějakým předmětem a čtyřmi muži. Smithová, která později zemřela na zánět pobřišnice, je připomínána jako jedna z mnoha nešťastných ženských obětí, které zabily gangy požadující peníze za ochranu.

Série vražd, která začala v srpnu 1888, se však vymykala ostatním násilným trestným činům té doby. Zločiny se vyznačovaly se sadistickým masakrem a naznačovaly, že se v nich skrývaly sociopatické a nenávistné sklony, které většina občanů nedokázala pochopit.

Jack Rozparovač neusmrcoval život jen nožem, ale mrzačil a vykuchával ženy, odstraňoval jim orgány, jako jsou ledviny a dělohy, a jeho zločiny jako by zobrazovaly odpor k celému ženskému pohlaví.

Phoebe Veitchová: Novozélandská vražedkyně 19. století

Odkaz Jacka Rozparovače

Vraždy Jacka Rozparovače na podzim roku 1888 náhle ustaly, ale obyvatelé Londýna se i po více než sto letech dožadovali odpovědí, které však nepřicházely. Pokračující případ – který dal vzniknout celému průmyslu knih, filmů, televizních seriálů a historických prohlídek – se setkal s řadou překážek, včetně nedostatku důkazů, řady dezinformací a falešných svědectví a přísných předpisů Scotland Yardu.

O Jacku Rozparovači se píše již více než 130 let a pravděpodobně se o něm bude psát i v dalších desetiletích.

V roce 2011 se britský detektiv Trevor Marriott, který dlouhodobě vyšetřuje vraždy Jacka Rozparovače, dostal na titulní stránky novin, když mu Metropolitní policie odepřela přístup k necenzurovaným dokumentům týkajícím se tohoto případu.

Podle článku ABC News z roku 2011 londýnští policisté odmítli Marriottovi spisy poskytnout, protože obsahují chráněné informace o policejních informátorech a jejich předání by mohlo ztížit možnost budoucích svědectví novodobých informátorů.

Zdroje informací: history.com a Wikipedie