Čas jen pro mě

Dívka své doby

Jen pár minut předtím Cirac nechtěl tuto ženu do redakce pustit. Neměla domluvenou schůzku, ale dožadovala se rozhovoru s Calmettem. Ten prý Adrianovi řekl, že přece nemůže odmítnout dámu. A tak souhlasil, což se mu stalo osudným.

Zatímco Calmette byl převezen do nemocnice, kde po šesti hodinách zemřel, elegantní mladá dáma Henriette Caillaux putovala do věznice Saint-Lazare a čekalo ji obvinění z úmyslného zabití.

Záhadná vražda Cecile Combettesové

Henriette byla manželka francouzského ministra financí Josepha Caillauxa, proti němuž novinář Gaston Calmette vedl několik měsíců silně nenávistnou kampaň.

Narodila se 5. prosince 1874 do dobře situované rodiny. Nebylo jí ještě ani dvacet, když se provdala za novináře Léa Claretie. Měli spolu dvě dcery.

„Byla jsem vychována jako všechny ostatní mladé dívky své doby… nikdy jsem neopustila své rodiče až do dne svatby.“

Poté přiznala, že brzy zjistila, že si s mužem nerozumí a že se od sebe více a více vzdalovali. „Několikrát jsem chtěla manželství ukončit, kvůli dětem jsem zůstávala.“

Na lásku si počkala

Když se seznámila s osudovým mužem, byla ještě vdaná a on ženatý. O jedenáct let starší vystudovaný právník Joseph Caillaux byl politik a veřejně známá osobnost. Mezi lety 1899 až 1926 byl členem několika vlád jako ministr vnitra nebo ministr financí.

Henriette byla krásná žena. (zdroj: Wikipedia Commnons, scan: 9jules9 — Documentation du Musée d'Orsay, Public Domain)

Milostný vztah s Henriettou začal v roce 1907 – pouhý rok po svatbě Josepha s první manželkou Berthe. Henrietta se rozvedla už v roce 1908, u Josepha se rozvod táhl do roku 1911. Hned po rozvodu se oženil s milovanou Henriette.

138 nenávistných článků

Redaktor Le Figaro Gaston Calmette si začátkem roku 1914 vzal Josepha na mušku. Jak spočítala Henriette, za 95 dní napsal 138 článků, které kritizovaly Caillauxa jako ministra financí. Calmette publikoval různé kauzy, kde zdůrazňoval rozpory mezi tím, co ministr říkal, a jak doopravdy jednal. Vytáhl také pochybné financování volebních kampaní.

Získal dokonce i milostné dopisy, které byly určeny první manželce Berthe ještě před svatbou. A neváhal podplatit Henriettinu služku, aby mu přinášela kompromitující materiály z jejich domácnosti.

Henriette podle výpovědí nechtěla novináře zabít, jen mu prý udělit lekci.

Den po Calmettově vraždě Caillaux rezignoval na svůj post ve vládě (v pozdějších letech se do politiky opět vrátil) a hájil svou manželku.

Marie-Fortunée Lafarge: Vražedkyně, která se stala slavnou

Dobrá obhajoba

Ostře sledovaný soudní proces s Henriettou začal 20. července 1914 a trval devět dní. Obhajoba prominentního advokáta Fernanda Laboriho byla postavena na tvrzení, že „…zločin nebyl výsledkem pečlivě připravovaného činu, ale nekontrolovaného ženského reflexu, který proměnil úmyslný zločin na zločin z vášně.“ 

Dokonce i obžaloba vyloučila „promyšlenost zločinu“ a požadovala pro vražedkyni pouze pět let vězení. Porota po padesáti minutách jednání rozhodla o zproštění viny. Na základě obecně rozšířeného názoru, že ženy nejsou tak emocionálně silné jako muži, byla madame Caillaux 28. července 1914 osvobozena.

Objevily se spekulace, že někteří lidé si zprošťujícím rozsudkem „vysloužili“ dobrá místa na ministerstvech a ve státní správě obecně.

Mariette Bosch: Zločin z vášně v horké Africe

V poklidu dožili na venkově

Manželé Caillauxovi pak žili docela poklidným životem. Henriette, kterou zajímalo umění, vystudovala výtvarnou akademii Ecole du Louvre a věnovala se historii umění. V roce 1940 se přestěhovali z Paříže do svého domu na venkově, kde Joseph sepisoval své paměti.

Henriette zemřela v lednu 1943, bylo jí 68 let, a Joseph ji o rok později následoval.

Henriettin příběh byl několikrát zfilmován, poprvé už v roce 1918 americkým režisérem Stantonem.