Čas jen pro mě

Inspirací k vraždám se prý Pommerenckemu stal velkofilm amerického režiséra Cecila DeMille Desatero přikázání, který v únoru 1959 sledoval v kině v Karlruhe. „Když jsem viděl spoře oděné ženy tancující kolem zlatého telete (zlaté tele je modla popisovaná v bibli, symbol modloslužebnictví – pozn. red.), uvědomil jsem si, jak jsou ženy přelétavé a vrtkavé. Najednou jsem věděl, že je musím zabíjet.“

Dětství bez matky

Narodil se 6. července 1937 malé vesnice Bentwisch nedaleko Rostocku. Jeho otec pracoval v rostockém přístavu. Pak musel narukovat do války a domů už se nevrátil. Matka v roce 1949 emigrovala do Švýcarska. Opustila teprve dvanáctiletého Heinricha a jeho o dva roky mladší sestru. Ta putovala do dětského domova, Heinricha si k sobě vzali prarodiče, kteří výchovu zřejmě nezvládali.

Samotářský podivínský chlapec neměl žádné přátele. Už na základní škole se zřejmě dopustil prvního znásilnění! Po ukončení školní docházky se vyučil malířem. V té době měl za sebou několik případů znásilnění a útoků na mladé dívky v okolí Mecklenburgu, které mu nikdo nedokázal.

Vyhoštěn ze Švýcarska

Když se dostal do okruhu podezřelých, uprchl roku 1953 z NDR do Švýcarska za matkou. Poté, co i tam byl usvědčen ze znásilnění, šel za mříže. Zbytek padesátých let trávil chvílemi na svobodě, větší čas ve vězení. Ze Švýcarska byl nakonec vyhoštěn.

Žil pak střídavě v Německu a Rakousku. Po shlédnutí filmu Desatero přikázání dospěl k poznání, že ženy jsou příčinou všeho zla a on je pověřen úkolem trestat je. Pořídil si kvůli tomu břitvu.

První vraždu spáchal hned cestou z kina v Karlsruhe po shlédnutí filmu Desáté přikázání v únoru 1959! Devětačtyřicetiletou Hildu Konter nejprve znásilnil a pak jí podřízl krk. Tělo bylo nalezeno další den. Tím se spustila neuvěřitelná série znásilnění a vražd, která neměla do té doby v Bádensku-Württembersku obdoby. Věk žen byl různý a policii mátlo to, že neexistoval u vražd stejný „modus operandi“. Proto vypadalo, že násilné činy jsou dílem různých zločinců.

Heinrich Pommerencke. (zdroj: murderpedia.com)

Vražda ve vlaku

Jednadvacetiletá studentka Dagmar Klimek měla namířeno do italského města Finale Ligure. Chtěla tam s přáteli strávit pár dní u moře. Do speciálního prázdninového vlaku, kterým jela, však v Heidelbergu krátce před půlnocí 31. května 1959 nastoupil Pommerencke. Přepadl ji v okamžiku, kdy byla sama v kupé. Bodl ji nožem do hrudníku, dívka byla na místě mrtvá. Pak ji vyhodil z jedoucího vlaku. Po pár kilometrech zatáhl za ruční brzdu. Když vlak zastavil, uprchl.

Den předtím se vloupal do ložnice osmnáctileté dívky, která spala v domě svých rodičů. Pokusil se ji uškrtit, ale dívce se mu podařilo vytrhnout a křičela o pomoc. Policii pak předala přesný popis útočníka – kriminalisté to opět nedali do souvislostí s jinými případy.

Dopaden jen náhodou

10. června se Pommerencke vloupal do obchodu se zbraněmi v Baden-Badenu. O několik dní později ji použil proti další oběti na nádraží v Karlsruhe. Odsud si šel vyzvednout oblek ke krejčímu – na své jméno. Oblek si vzal hned na sebe a starý obnošený tam nechal. Pod ním zůstala ležet malorážka. Krejčí okamžitě informoval policii. Pommerencke byl zatčen poté, co se otisk prstu z nádraží v Karlsruhe shodoval s otiskem na jiném místě činu.

V průběhu výslechů se přiznal k celkem 65 trestným činům včetně čtyř vražd, sedmi dalších pokusů o ně, k řadě znásilnění a loupeží!

Odsouzen byl 22. října 1960 na doživotí.

Když Heinrich Pommerencke v roce 2008 zemřel na leukémii, byl do té doby nejdéle vězněným člověkem v Německu. Později jeho rekord překonal mj. i polední vrah Klaus Gossman.