Čas jen pro mě

Takoví normální mladí manželé

Heidi byla Němka, která se narodila 24. září 1962 ve Worpswede v tehdejším západním Německu. Její o rok starší manžel Clive Hazell, za kterého se provdala v roce 1986, byl britský občan a sloužil jako seržant britské armády v Německu. Žili v Unna-Massenu nedaleko Dortmundu, kde měla britská armáda zázemí pro své vojáky a jejich rodiny.

Mladí manželé žili normálním životem, děti neměli. O Heidině každodenním životě toho veřejné záznamy říkají málo. Právě proto je důležité nenechat její příběh zúžit na jediné slovo: „oběť“.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Vražda v rozpáleném Římě: Kdo zabil Simonettu Cesaroni?

Zabiják z IRA

Ve čtvrtek 7. září kolem desáté večer seděla Heidi v zaparkovaném autě poblíž svého domova. Přistoupil k němu muž v oděvu připomínajícím britskou vojenskou uniformu a začal střílet. Heidi na místě zemřela. Útočník uprchl. To, co se odehrálo během několika vteřin před domem, se stalo součástí násilného konfliktu, od kterého byla mladá žena geograficky i osobně daleko.

K vraždě se přihlásila Prozatímní irská republikánská armáda, známá jako IRA. Organizace vedla ozbrojenou kampaň proti britské přítomnosti v Severním Irsku a útočila také na britské vojáky v kontinentální Evropě. Ve svém prohlášení tvrdila, že Heidi považovala za příslušnici britských ozbrojených sil. Ani kdyby tento omyl byl skutečný, nic by to neměnilo na tom, že před domem zemřela neozbrojená civilistka.

Tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová označila vraždu mladé ženy za „zlou a zbabělou“. Během své návštěvy Forres Academy 9. září 1989 řekla:

„Ať se toto poselství dostane k lidem: Teroristé neváhají útočit na manželky a děti, lidi, kteří jsou zcela nevinní. To ukazuje zlou povahu práce, kterou vykonávají.“

Pachatelé nebyli potrestáni

Pro rodinu přišla po smrti ještě další bolest: čekání na odpovědi. Vyšetřovatelé pachatele nedostali před soud. Po letech začala Heidina neteř Melanie Anan znovu pátrat po okolnostech útoku a spolu s příbuznými usilovala o obnovení případu.

V roce 2015 rodina veřejně upozornila na otázky, které podle ní původní vyšetřování nezodpovědělo. Německé úřady poté vyšetřování obnovily; zpráva o tomto kroku ovšem ještě neznamenala, že někdo ponese za vraždu trestní odpovědnost.

Tip na napínavou knihu

Josef Klíma: Jako lovná zvěř

Tři maskovaní útočníci zbijí do bezvědomí muže v pražském parku. Na nahrávce, kterou si pořídili, tvrdí, že jsou lovci pedofilů a jednoho takového právě ztrestali. Je to ale pravda, nebo za jejich činem stojí jiné, daleko rozsáhlejší spiknutí? To vše se snaží rozkrýt mladá televizní reportérka Jana Horová. Sama přitom pečuje o tři mladší sourozence, kteří by jinak skončili v dětském domově, a vzdoruje lichvářům, neboť otec rodinu zadlužil a dávno opustil. Nitky od zdánlivě banálního přepadení ale vedou vysoko do politiky a hluboko do minulosti. Až k údajným krádežím novorozenců z porodnic v době komunismu. A mladá reportérka se sama ocitá v ohrožení.

Josef Klíma, spoluzakladatel investigativní žurnalistiky u nás, dobře zná televizní natáčení v terénu a umí využít skutečné případy ze své novinářské praxe k vyprávění poutavých příběhů. U téhle knihy neusnete do rána. (Vydává nakladatelství Kalibr.)

Ve městě na ni nezapomněli

Od března 2026 připomíná Heidi také pamětní deska v Unna-Massenu. Stojí za ní jednoduché, ale podstatné rozhodnutí: uchovat její jméno v místě, kde přišla o život. Pro kolemjdoucí je připomínkou jedné konkrétní ženy. Pro její blízké může být potvrzením, že na ni město nezapomnělo, i když spravedlnosti se nedočkali.

Heidin příběh bývá vyprávěn jako případ „tragického omylu“. Takové označení však snadno odvádí pozornost od vědomého rozhodnutí střílet do auta, v němž seděl člověk. Heidi Hazell nebyla postavou angažující se v politice. Byla mladou ženou, která se měla toho zářijového večera vrátit domů.

Zdroje informací: theguardian.com; washingtonpost.com a unna.de